Nejhorší jedničky draftu NHL: Daigle, Štefan, přeplacený gólman i ti, kteří nikdy nehráli

Když si vítěze nikdo nepamatuje 

Jeho příběh vypadá s odstupem času ještě hůř. "Jsem rád, že jsem se stal jedničkou, protože toho, kdo je druhý, si nikdo nepamatuje," vyprávěl v roce 1993 útočník Alexandre Daigle. Zatímco kanadský forvard je hodnocený jako jedno z největších zklamání historie, tak druhý Chris Pronger se stal členěm Síně slávy i Triple Gold Clubu.

Daigle po sezoně 1992/93, ve které nasbíral 137 bodů během 53 zápasů, opanoval draft. V prvním ročníku za Ottawu měl na kontě 51 bodů, což nebylo špatné, ale bylo to zároveň jeho maximum a od té chvíle jen upadal. Přitom smlouvu měl na pět let a celkově na sumu 12,25 milionů dolarů. To je dodnes nejvyšší kontrakt pro nováčka v historii.

Daigleho výkonnost jen klesala, mezi lety 2000-2002 dokonce vůbec nehrál, a i když mu v Pittsburghu a Minnesotě ještě dali šanci, nevyšlo to. Kariéru ukončil v roce 2010 ve Švýcarsku. Ač v NHL odehrál slušných 616 zápasů, spojení s prvním místem draftu z něj navždy dělá propadák.

Nejhorší smlouva v historii

Draftování brankářů je v NHL vždy velmi ošemetné. Mnohokrát se stalo, že vysoce ceněný mladík nesplnil očekávání a místo něj naskočil relativně neznámý brankář.

V roce 2000 se Rick DiPietro stal teprve druhým brankářem, který byl vybrán jako první v pořadí draftu. Američan se sice stal na několik sezon brankářskou jedničkou New York Islanders, ale nikdy neoslnil. V New Yorku toho mohli litovat o to víc, že dvojkou byl ve stejném roce Dany Heatley a trojkou Marián Gáborík.

Ve stejném roce Calgary vytáhlo v prvním kole z devátého místa také brankáře – Brenta Krahna. Že ho neznáte? Není se co divit. Několikrát byl na střídačce, ale na kontě má jen jeden start. V sezoně 2008/09 za Dallas. Duel zakončil s průměrem devíti inkasovaných branek a úspěšností zákroků 66,7 procenta.

Ale zpět k DiPietrovi. S ním se táhne příběh, ze kterého si všichni fanoušci NHL dělají legraci. To proto, že v roce 2006 podepsal s Islanders neuvěřitelnou šestnáctiletou smlouvu na 4,5 milionu dolarů ročně. Měla platit až do konce sezony 2020/21.

Už dávno předtím ale bylo jasné, že jednička draftu za tolik peněz nestojí. Proto ho Islanders v roce 2013 ze smlouvy vykoupili. Zároveň to ale znamenalo, že až do roku 2028 mu musí platit 1,5 milionu dolarů ročně, přestože už nehraje. A to vždy k 1. červenci, kdy vstupují v platnost smlouvy na další rok. Proto se ten den mezi fanoušky nazývá s nadsázkou "Den Ricka DiPietra".

Ten, který se netrefil do prázdné branky

Podobně si hokejoví fandové zapamatovali českého útočníka Patrika Štefana. V roce 1999 si ho Atlanta vybrala jako jedničku, ač byla k mání třeba švédská dvojčata Henrik a Daniel Sedinové. Nejvíce dokázal odchovanec Příbrami v jednom ročníku nasbírat 40 bodů. Celkem v NHL odehrál jen sedm sezon, ve kterých nasbíral 188 bodů ve 455 zápasech.

Poslední rok v lize podtrhl své neúspěšné angažmá nezapomenutelnou hrubkou. V zápase proti Edmontonu jel sám na prázdnou branku, ale puk mu odskočil, on upadl a namísto toho se naopak Oilers dostali do brejku. Jiný Čech Aleš Hemský vyrovnal na 5:5 a dvě sekundy před koncem utkání srovnal. To sice Dallas po nájezdech vyhrál, na tento moment se ale stále vzpomíná.

Jakupov jako samostatná kapitola

Pro současné hokejové fanoušky je příběh ruského útočníka Jakupova nejčerstvější. Na draft šel poté, co během dvou let v kanadské juniorce nasbíral 170 bodů a zároveň zářil na úrovni mládežnických reprezentací. Proto mu dal Edmonton přednost.

Nutno říci, že draft 2012 byl celkově hodně zvláštní. Ze současných hvězd byl Filip Forsberg až jedenáctý, Tomáš Hertl sedmnáctý, brankář Andrej Vasilevskij až devatenáctý a další gólman Connor Hellebuyck dostal šanci až v pátém kole.

Jakupov v první, výlukou zkrácené sezoně 2012/13 nasbíral 31 bodů ve 48 zápasech, což nebylo vůbec špatné. Nicméně v průběhu dalších, tentokrát už kompletních 82 zápasových sezon nasbíral jako maximum pouhých 33 bodů.

Oilers ho po čtyřech letech vyměnili, al v St. Louis ani Coloradu to nebylo lepší. Od roku 2019 hrál v KHL, ale i tam se trápil. Sezona 2022/23 mu vynesla pouhých třináct bodů. Jeden ze skautů Edmontonu později přiznal, že se s Jakupovem při předdraftových rozhovorech málem popral.

Chyby z historie

V roce 1983 ukázala Minnesota North Stars na Briana Lawtona. Až za ním byli dnes už legendární Pat LaFontaine, Steve Yzerman a Cam Neely. Lawton odehrál 483 zápasů a nikdy nenaplnil očekávání, postupně se propadl do nižších lig AHL a IHL.

Greg Joly byl v roce 1974 označován za "nového Bobbyho Orra", ale odehrál jen necelých 300 utkání a končil s hrůznou statistikou záporných 165 bodů při vstřelených a obdržených brankách. Gord Kluzak (1982) trpěl častými zraněními a neměl ani šanci ukázat svůj plný potenciál. Kariéru ukončil po jedenácté operaci kolena.

Prokleté byly i drafty v rozmezí let 1964 – 1967. Všechny tehdejší jedničky propadly, dvě z nich si NHL nikdy nezahrály. První z nich byl Claude Gauthier (Detroit), stejně dopadl i Andre Veilleux, na kterého o rok později ukázali New York Rangers. Barry Gibbs (1966, Boston) se sice do ligy dostal, ale dnes si na něj málokdo vzpomene. A o rok později přišla další chyba. Rick Pagnutti (1967, LA Kings) odehrál v NHL pouhé tři zápasy.