Jágr ve vzpomínkách Penguins: Trofeje v prázdném domě, léčba bramborami, mánie jako Beatles

Když 14. února roku 1934 slavnostně tým Toronto Maple Leafs vyřadil dres s číslem 6, který nosil Ace Bailey, začala velká tradice, která trvá dodnes. Více než dvěma stovkám hokejistů se dostalo té cti, že jejich číslo v daném klubu už neoblékne nikdo jiný. Jsou mezi nimi tři Češi, Dominik Hašek, Milan Hejduk a Patrik Eliáš. Z československých legend pak můžete připočíst Petera Šťastného, kterého ocenil už zaniklý klub Quebec Nordiques a poctu vzdala také Carolina Hurricanes zesnulému Josefovi Vašíčkovi.

Nyní přichází čas Jaromíra Jágra. Česká hokejová ikona míří do Pittsburghu, kde jeho zámořská kariéra v roce 1990 začala. Barvy Penguins hájil až do roku 2001. Následně hrál NHL za Washington, New York Rangers, Philadelphii, Dallas, Boston, New Jersey, Floridu a Calgary.

Příběhů o velkém českém hokejovém dítěti koluje nespočet. Několik jich přinesla těsně před poctou pro "JJ68" zámořská média.

Pětkou draftu kvůli Mariovi

Tím prvním je zcela jistě draft, na kterém Jágra získal Pittsburgh. Na něm byl český mladík "až" číslem pět a zjevně už tehdy to byla jeho velká zákulisní hra. "Očividně týmům před námi řekl, že se stěhovat nebude a odmítl je. Chtěl být s Mariem Lemieuxem. Nikdy to neřekl, ale v tu chvíli jsem to pochopil," řekl tehdejší generální manažer Craig Patrick pro The Athletic.

Cesta do USA se pak řešila tak trochu načerno. "Chtěli jsme, aby rovnou z draftu ve Vancouveru přijel k nám. Takže jsme jeho, jeho mámu a tátu a tlumočníka ihned stěhovali do Pittsburghu. Volal jsem chlápkovi z imigračního a ptal se ho jak to uděláme, protože neměli víza. 'Řekl: Zajistíme vám víza, ale musíte letět do Toronta a jet do Hamiltonu," vzpomínal Patrick. 

Důvod byl prostý, hraniční přechod v Hamiltonu neměl imigrační kontrolu. Pak ale přece jen došlo k zápletce v Hamiltonu na letišti. Tamní úředníci na vízech trvali. A tak Patrick zvolil lež "Počkejte, víza jsou v Pittsburghu." A tak přišel souhlas: "No, tak dobře..." Do USA se dostali všichni.

Jako Beatles

Když se mladý Jágr v Pittsburghu zabydlel a začal dávat své první góly, začala pořádná mánie. Český přízrak s dlouhými vlasy budil vášně. "On byl vlastně pořád ještě dítě, takže do barů nemohl. Ale občas jsme chodili nakupovat nebo do kina. Jenže kamkoli jsme přišli, fanoušci šíleli, takže po chvíli vůbec nechtěl chodit ven. Pak začaly chodit do šatny tyčinky Kit-kat, protože někde řekl, že je má rád a docela dost jich sní," vzpomínal český spoluhráč Jiří Hrdina na první dvě Jágrovy sezony v Penguins.

Jágrova americká plnoletost pak prý byla pro Pittsburgh obrovská událost. "Bylo to i v televizi, nikdy na to nezapomenu. Byl okolo něj vždycky frmol a ty jeho 21. narozeniny to byla velká věc, i když nikdy moc nepil," potvrzuje Hrdinova slova Rick Tocchet.

"Proběhlo to v takové sportovní kavárně na náměstí, odhadem tam té noci bylo tak 95 procent dívek. Těžko všem bylo 21, protože každá náctiletá holka v Pittsburghu toho chlapa milovala. Ten večer byl jako koncert Beatles. Čistý chaos. Když se Jags postavil, všechny křičely, usmál se, a křičely zas. Všechny ho chtěly pozdravit. A vím, že se pozdravil s každou," dodal Tocchet v rozhovoru pro Toronto Star.

A ještě jedna Hrdinova vzpomínka na chvíle, kdy se v roce 1991 v Pittsburghu slavil zisk Stanley Cupu. "Měli jsme party v domě u Maria Lemieux a pohár skončil v bazénu. Ještě večer se musel opravit, aby bylo možné ráno udělat týmovou fotku. Než ho znovu smontovali a nasadili dno, já s Jaromírem jsme zevnitř pohár podepsali. Nevím, jestli tam ty podpisy dodnes jsou, ale udělali jsme to v naději, že si toho nikdo nevšimne," dodal Hrdina.

Tajemství bramborového obkladu

Nejen góly a radost provázely Jágrovu kariéru. Byly to vedle nočních tréninků třeba i jiné rituály a podivuhodná byla péče čísla 68 o svá kolena. "Jednou jsem přišel do kabiny, která sloužila pro tréninky a on tam seděl na stole s rovnýma nohama a na kolenou měl brambory. Normálně jednu velkou rozřízl a na každé koleno dal půlku," vzpomínal Pierre McGuire, skaut a asistent trenéra z Penguins. "Jagsi, co to s nimi proboha děláš?” zeptal se. Přišla výmluvná odpověď s úsměvem: "Moje tajemství."

Že na brambory Jágr věřil dlouhá léta, potvrdil i Mark Giordano, který českou hokejovou ikonu potkal v závěru kariéry v Calgary. "Bylo mu přes 40 a stejně byl pořád v posilovně a dělal bláznivé tréninky. Věčně měl na sobě posilovací vestu. Také měl ale jednou měl zánět v koleni a celé si ho olemoval bramborami. Měl spoustu pověr," vyprávěl zkušený zadák.

Opuštěný dům

Když se v roce 2007 do Pittsburghu stěhoval Petr Sýkora, nabídli mu pronájem domu na jižním předměstí. Nad krbem leželo pět miniaturních Art Ross Trophy patřících Jágrovi, který za Penguins už šest let nehrál. "Volal jsem mu, ale ani jsem nečekal, že by mi vzal telefon, on obvykle nikomu neodpovídá. Ale zvedl to a říká mi: 'Líbí se ti můj dům?'," vzpomíná další úspěšný český hokejista. 

"Byl to opravdu skvělý dům, ale bylo to tak zvláštní. Všechno tam zůstalo. Včetně těch jeho trofejí. Tak jsem se rozhoupal a říkám mu: 'Jagsi, něco si tu nechal, mám ti ty trofeje poslat?'," vypráví Sýkora.

Ale odpovědí byl jen smích: "Vyhrál jsem je v Pittsburghu, tam mají zůstat. Ale můžeš se s nimi klidně pochlubit a říkat, že jste je vyhráli." Sýkora pak samozřejmě občas svým hostům malé muzeum ukázal. 

Trofeje z dob Jágrova působení zůstaly v onom domě dodnes. Potvrzuje to Rick Nemec, který byl v Jágrových začátcích v USA jedním z nejbližších přátel. "Když tehdy poprvé přijel, byl strašně plachý. Mně bylo 15, jemu 18, ale všichni ostatní byli o tolik starší. Můj strýček dostal Jaromíra na starost a byl hodně přísný," vzpomínal potomek českých emigrantů, u kterých našel mladý Jaromír zázemí.

"Moji rodiče se dodnes stále starají o jeho záležitosti a řeší i ten jeho dům. Všechny příběhy o tom, že tam nechal věci, tak byly jsou pravdivé. Jsou tam miniaturní trofeje i platinová hokejka za jeho 400. gól. Prostě spousta věcí. Před pár lety jsem tam jel po jednom hokejovém zápase svého syna a vyfotil jsem ho před všemi těmi památkami a poslal jsem to Jaromírovi. A odpověděl. Líbilo se mu to," dodal Rick Nemec.

Sejde z očí, sejde z mysli? Dres to napraví

A nakonec psaná vzpomínka Marka Maddena, publicisty z pittsburgského listu Tribune Review.

"Jágr sice ve své kariéře prošel devíti týmy, největší stopu ale zanechal v Penguins. V Pittsburghu vyrostl, vyhrál dva Stanley Cupy a když oblékal žlutočerný dres, necítil se tam jako cizinec, ač byl z Česka.

Pak ho ale vypískali, když se vrátil do Pittsburghu s jinými týmy. Hodně ho to ranilo. Řekli byste, že v takovém městě na hráče takového kalibru Jaromíra Jágra těžko mohli zapomenout. Ale to se stalo. Sejde z očí, sejde z mysli. 

Vzpomínky na Jágra po několik let zatemnil permanentní stín Maria Lemieuxe a později úspěšná éra se zisky Stanley Cupů, které městu věnovala parta okolo Sidneyho Crosbyho. Jágrovi také nepomohlo, že hrál rok za rivala Philadelphia Flyers.

Ale víc než cokoli jiného byl Jágr skvělý hokejista. Až se číslo 68 v neděli vyšplhá ke střeše PPG Paints Areny, bude vše špatné zapomenuto ve vlnách ovací.

Jágr byl velké dítě. Myslím to jako kompliment. Když byl Jágr šťastný, zářil."