Z porodnice rovnou na zápas. Nejhezčí den života, zářil novopečený táta Kubalík
Jaký to pro vás byl den?
"Hrozně náročný. Už od rána, kdy jsem dostal zprávu. Emočně to létalo nahoru dolů, snažil jsem se v porodnici být aspoň nějaká opora, ale dneska to bylo všechno o paní. Zvládla to fantasticky, já jsem tam byl spíš podržtaška. Všechno je skvělé, pocity jsou úžasné, jsem hrozně rád, že to holky zvládly."
V kolik hodin jste se to dozvěděl a kam jste musel jet?
"Jel jsem do Plzně. Už jsme vyhlíželi, kdy a jak to bude. Měli jsme na dnešek termín, vyšlo to přesně. Vstával jsem kolem šesté a kolem sedmé mi paní volala. Tak jsem sednul do auta a jel jsem. Ani jsem moc neplánoval, jak to bude dál."
Připravil jste dopředu trenéry na to, že takováhle situace může nastat?
"Všechno věděli, měli připravenou i variantu, kdybych zápas nestihl. Šel jsem do toho s tím, že bych kdyžtak nehrál. Byli jsme domluveni na tom, že je budu průběžně informovat, kdyby se to protáhlo. Moc jsem o tom nepřemýšlel, soustředil jsem se hlavně na to, abych byl u paní. Chtěl jsem tam zůstat, ať to bude trvat jakkoliv dlouho."
Spousta hráčů by možná kvůli téhle situaci ani na mistrovství nejelo. Zvažoval jste to hodně?
"Samozřejmě jsme to s paní řešili. Ovšem jelikož je mistrovství doma a už se to nikdy v mé kariéře opakovat nebude, šli jsme do toho. I když samozřejmě to bylo náročné pro mě a ještě náročnější pro paní. Věřím ale, že to zvládneme a že si malou užijeme společně, hned jak to bude možné."
Bylo těžké rozhodování odjet od právě narozené dcerky a vyrazit na zápas?
"Bylo, neodjíždělo se mi jednoduše. Nicméně malá potom spala, paní byla taky unavená, takže jsem toho trošku využil. (pousměje se) Ale teď po zápase mě mrzí, že je nemůžu vidět. Doufám, že to nějak zvládnou a uvidíme se co nejdřív."
Jak vás potěšil dárek od spoluhráčů, kteří vám nechali pro malou vyrobit minidres reprezentace s vaším jménem a číslem?
"Bylo to od nich moc hezké, asi jeden z prvních dárků, které jsme dostali, Nicméně myslím, že jí bude trochu velký…" (usmívá se)
Byl to váš nejhezčí den v životě?
"Určitě, na sto procent. Moc jsem si to nedokázal představit, ale věřím, že kdo má děti, ví, o čem mluvím. Změní se vám svět, najednou máte úplně jiný pohled a zjistíte, že hokej není tak důležitý..."
Měl jste proti Finům větší motivaci dát gól a oslavit tak narození dcerky? Hned v úvodu jste nebezpečně pálil…
(směje se) "Já měl hlavně motivaci ten zápas nějak odehrát! Moc jsem o tom nepřemýšlel, ani jsem během utkání moc myšlenky na hokej neměl. Kolikrát mi tam skočila zničehonic myšlenka na paní, co asi dělá. Nebylo to nic jednoduchého, z tohohle pohledu velmi náročný zápas."
Každé dítě se má pořádně zapít, jak si poradíte s tímto rituálem?
"Hrozně rád bych si s tím poradil, ale bohužel to nepůjde. (směje se) Dojde na to hned, jak bude možnost!"