Týmy kolem kapitána Jiřího Kulicha se jak na předchozím šampionátu, tak teď prezentovaly nebojácnou a sebevědomou hrou, a to zejména proti velkým zámořským favoritům. Cílem bylo vždy hrát rychlý hokej s aktivním pojetím obránců, nezabývat se chybami a získávat puky v útočné třetině. Tedy styl, jenž nyní vyznává i dospělá reprezentace pod vedením kouče loňské dvacítky Radima Rulíka.
Aktuální představení na turnaji se dá hodnotit ve třech kategoriích. První zápas proti Slovákům, duely s outsidery a bitvy proti favoritům. Úvodní vystoupení českého týmu přineslo spíš otázky. I přes střeleckou převahu a větší počet šancí při hře pět na pět nebyl schopen derby se Slováky vyhrát. Kvůli neproměňování šancí, příliš vyloučením i individuálním chybám hráčů včetně brankáře.
Češi nedokázali využít velké převahy v první třetině (poměr šancí ze slotu 11:2). Poté se nechali často vylučovat (čtyřikrát během prostřední části, kdy soupeř otočil na 2:1) a mizérii dokonaly laciné góly po střelách, které mohl brankář Michael Hrabal zastavit. Jeho spoluhráčům se nedařilo ohrožovat soupeře z rychlých útoků a nezvládli ani získávat puky forčekingem v útočném pásmu, z čehož plynou nejnebezpečnější situace. Stříleli až při delších pobytech v útočném pásmu, kdy už se soupeř stihl v obraně zkonsolidovat.
S outsidery (Norsko, Švýcarsko) si mladíci vytvářeli šance jinak než s ostatními týmy. Mnohem víc těžili ze zisků puků v útočném pásmu i rychlých kontrů. Proti Švýcarům se dařilo i v pasážích po vhazování v útočné třetině. Co se přeneslo do zápasů s favority z USA a Kanady, byla větší nebezpečnost při rychlých brejcích.
Proti kvalitnějším soupeřům je těžší se prosazovat při delším pobytu v útočném pásmu a není náhodou, že čtyři ze šesti gólů v soubojích se zámořskými velmocemi padly po bleskových výpadech. Včetně toho rozhodujícího do kanadské sítě. V utkání přišlo nejvíc zakončení z těchto kontrů na turnaji (21) a čtvrtina z nich skončila šancí. Proti USA v ní vyústila dokonce téměř polovina zakončení z brejku.
Hrdina čtvrtfinále – gólman Hrabal
Nepodařilo se však získávat puky v ofenzivním pásmu, což je vlastně i největší rozdíl mezi Augustovým výběrem a zámořskými celky. Ty jsou schopny vygenerovat mnohem víc střeleckých pokusů z těchto zisků (Česko – USA 9:14, Česko – Kanada 5:21) a zároveň jsou lepší v rozehrávce i ve vybojování puků po jeho ztrátě. Proto Češi nemají tolik šancí z těchto situací a zároveň sami víc chybují ve výstavbě pod velkým tlakem soupeře.
Což bylo patrné zejména ve třetí třetině duelu s Kanadou, kdy obhájci zlata soupeře uzamkli, a ten se nebyl schopen dostat na několik pokusů ven ze třetiny. Stalo se tak v době, kdy byli na ledě obránci Čech s Cibulkou, tedy podle čísel do té doby nejslabší pár národního týmu. Zvlášť s boleslavským Alešem Čechem je celek na turnaji nejvíc přehrávaný, jako jediný zadák má negativní bilanci střel na branku při účasti na ledě.
Proti USA i Kanadě se vytáhl předtím chybující brankář Hrabal, jenž by měl být tím hlavním hrdinou čtvrtfinále. Vždyť tým s javorovým listem na dresech si vytvořil ohromující počet šancí ze slotu při hře pět na pět (32:11)! Tak vysoké číslo je dané i tím, že národní tým pustil soupeře do jediné přesilovky v zápase. Jestliže byl zkraje turnaje nejméně disciplinovaný, během pár dnů udělal v tomto ohledu obrovský pokrok, Kanadě povolil jedinou početní výhodu a s celkovými 36 trestnými minutami je společně s Finy nejslušnějším celkem turnaje.
K dobrému defenzivnímu výkonu ve čtvrtfinále pomohli i zadáci, kteří byli schopni čistit nejbližší prostor před brankou, a tak Hrabal nemusel čelit velkému množství velmi nebezpečných dorážek. Zároveň dost často to byla hokejka nebo tělo českého obránce, co zabránilo nebezpečným kanadským přihrávkám přes slot najít svůj cíl. K tomu je potřeba i štěstí, které asi v tomto zápase nejlépe prezentuje vítězný gól.
Nicméně Češi mu jdou svým přístupem naproti. Kvalitativně možná nejde o tak dobré hráče jako v zámořských týmech, přesto si to jdou raději se soupeřem rozdat místo toho, aby vyčkávali v obraně na to, co přijde, jako tomu bylo v minulých letech. Vedle týmové práce vyčnívají individuality.
Skvěle si počíná první útok s nejproduktivnějším hráčem Kulichem a Šalém, jenž je možná trošku nenápadně nejnebezpečnějším hráčem výběru při hře pět na pět. Svá čísla si vylepšil hlavně proti Švýcarům, kde se ocitl v šesti šancích a do třech dalších přihrál. Z obránců si nejlépe vede třetí obranný pár Prčík-Galvas, se kterým na ledě má tým nejvyšší převahu. První jmenovaný se prezentuje hlavně svým důrazem a je nejčastěji střílejícím bekem, druhý zase svým pohybem.
Se Švédy se v duelů jediných dvou zemí, které se na posledních třech šampionátech vždy dostaly do hry o medaile, dá očekávat defenzivní duel. Domácí inkasovali nejméně gólů ze všech semifinalistů (sedm v pěti zápasech, průměr 1,35), čelili nejmenšímu počtu střel, mají nejlepší oslabení (úspěšnost 90 %) i přesilovky (42,11 %). Češi od úvodního duelu se Slovenskem, které potrestalo jejich dvě vyloučení, už v početní nevýhodě neinkasovali.
V minulých třech vzájemných kláních na MS nepadly v 60 minutách nikdy víc než čtyři branky, předchozí dva duely skončily nerozhodně. Loňské semifinále rozhodl v prodloužení Kulich, jenž patří i letos mezi nejlepší střelce turnaje a s 21 ranami je zároveň čtvrtým nejčastěji pálícím hráčem šampionátu.