ANALÝZA: Proč je česká hokejová dvacítka znovu v semifinále mistrovství světa?

Reklama
Reklama
Reklama
Další
Reklama
Reklama
Reklama

ANALÝZA: Juniory posunula směrem k vrcholu opět odvaha a disciplína. Jak jsou na tom Švédové?

Česká dvacítka bude potřetí za sebou hrát o medaile.
Česká dvacítka bude potřetí za sebou hrát o medaile.Profimedia
Čeští hokejoví mladíci se potřetí za sebou probojovali do zápasů o medaile na mistrovství světa hráčů do 20 let, když ve čtvrtfinále se štěstím oplatili Kanadě loňskou finálovou porážku. I když nemají v obraně takové osobnosti s ofenzivními schopnostmi jako minulý rok (Jiříček, Svozil, Špaček), znovu stanuli mezi elitní čtyřkou. Co jim do ní hlavně pomohlo?

Týmy kolem kapitána Jiřího Kulicha se jak na předchozím šampionátu, tak teď prezentovaly nebojácnou a sebevědomou hrou, a to zejména proti velkým zámořským favoritům. Cílem bylo vždy hrát rychlý hokej s aktivním pojetím obránců, nezabývat se chybami a získávat puky v útočné třetině. Tedy styl, jenž nyní vyznává i dospělá reprezentace pod vedením kouče loňské dvacítky Radima Rulíka.

Aktuální představení na turnaji se dá hodnotit ve třech kategoriích. První zápas proti Slovákům, duely s outsidery a bitvy proti favoritům. Úvodní vystoupení českého týmu přineslo spíš otázky. I přes střeleckou převahu a větší počet šancí při hře pět na pět nebyl schopen derby se Slováky vyhrát. Kvůli neproměňování šancí, příliš vyloučením i individuálním chybám hráčů včetně brankáře. 

Češi nedokázali využít velké převahy v první třetině (poměr šancí ze slotu 11:2). Poté se nechali často vylučovat (čtyřikrát během prostřední části, kdy soupeř otočil na 2:1) a mizérii dokonaly laciné góly po střelách, které mohl brankář Michael Hrabal zastavit. Jeho spoluhráčům se nedařilo ohrožovat soupeře z rychlých útoků a nezvládli ani získávat puky forčekingem v útočném pásmu, z čehož plynou nejnebezpečnější situace. Stříleli až při delších pobytech v útočném pásmu, kdy už se soupeř stihl v obraně zkonsolidovat.

S outsidery (Norsko, Švýcarsko) si mladíci vytvářeli šance jinak než s ostatními týmy. Mnohem víc těžili ze zisků puků v útočném pásmu i rychlých kontrů. Proti Švýcarům se dařilo i v pasážích po vhazování v útočné třetině. Co se přeneslo do zápasů s favority z USA a Kanady, byla větší nebezpečnost při rychlých brejcích.

Proti kvalitnějším soupeřům je těžší se prosazovat při delším pobytu v útočném pásmu a není náhodou, že čtyři ze šesti gólů v soubojích se zámořskými velmocemi padly po bleskových výpadech. Včetně toho rozhodujícího do kanadské sítě. V utkání přišlo nejvíc zakončení z těchto kontrů na turnaji (21) a čtvrtina z nich skončila šancí. Proti USA v ní vyústila dokonce téměř polovina zakončení z brejku.

Hrdina čtvrtfinále – gólman Hrabal

Nepodařilo se však získávat puky v ofenzivním pásmu, což je vlastně i největší rozdíl mezi Augustovým výběrem a zámořskými celky. Ty jsou schopny vygenerovat mnohem víc střeleckých pokusů z těchto zisků (Česko – USA 9:14, Česko – Kanada 5:21) a zároveň jsou lepší v rozehrávce i ve vybojování puků po jeho ztrátě. Proto Češi nemají tolik šancí z těchto situací a zároveň sami víc chybují ve výstavbě pod velkým tlakem soupeře.

Což bylo patrné zejména ve třetí třetině duelu s Kanadou, kdy obhájci zlata soupeře uzamkli, a ten se nebyl schopen dostat na několik pokusů ven ze třetiny. Stalo se tak v době, kdy byli na ledě obránci Čech s Cibulkou, tedy podle čísel do té doby nejslabší pár národního týmu. Zvlášť s boleslavským Alešem Čechem je celek na turnaji nejvíc přehrávaný, jako jediný zadák má negativní bilanci střel na branku při účasti na ledě.

Proti USA i Kanadě se vytáhl předtím chybující brankář Hrabal, jenž by měl být tím hlavním hrdinou čtvrtfinále. Vždyť tým s javorovým listem na dresech si vytvořil ohromující počet šancí ze slotu při hře pět na pět (32:11)! Tak vysoké číslo je dané i tím, že národní tým pustil soupeře do jediné přesilovky v zápase. Jestliže byl zkraje turnaje nejméně disciplinovaný, během pár dnů udělal v tomto ohledu obrovský pokrok, Kanadě povolil jedinou početní výhodu a s celkovými 36 trestnými minutami je společně s Finy nejslušnějším celkem turnaje.

K dobrému defenzivnímu výkonu ve čtvrtfinále pomohli i zadáci, kteří byli schopni čistit nejbližší prostor před brankou, a tak Hrabal nemusel čelit velkému množství velmi nebezpečných dorážek. Zároveň dost často to byla hokejka nebo tělo českého obránce, co zabránilo nebezpečným kanadským přihrávkám přes slot najít svůj cíl. K tomu je potřeba i štěstí, které asi v tomto zápase nejlépe prezentuje vítězný gól.

Nicméně Češi mu jdou svým přístupem naproti. Kvalitativně možná nejde o tak dobré hráče jako v zámořských týmech, přesto si to jdou raději se soupeřem rozdat místo toho, aby vyčkávali v obraně na to, co přijde, jako tomu bylo v minulých letech. Vedle týmové práce vyčnívají individuality.

Skvěle si počíná první útok s nejproduktivnějším hráčem Kulichem a Šalém, jenž je možná trošku nenápadně nejnebezpečnějším hráčem výběru při hře pět na pět. Svá čísla si vylepšil hlavně proti Švýcarům, kde se ocitl v šesti šancích a do třech dalších přihrál. Z obránců si nejlépe vede třetí obranný pár Prčík-Galvas, se kterým na ledě má tým nejvyšší převahu. První jmenovaný se prezentuje hlavně svým důrazem a je nejčastěji střílejícím bekem, druhý zase svým pohybem.

Se Švédy se v duelů jediných dvou zemí, které se na posledních třech šampionátech vždy dostaly do hry o medaile, dá očekávat defenzivní duel. Domácí inkasovali nejméně gólů ze všech semifinalistů (sedm v pěti zápasech, průměr 1,35), čelili nejmenšímu počtu střel, mají nejlepší oslabení (úspěšnost 90 %) i přesilovky (42,11 %). Češi od úvodního duelu se Slovenskem, které potrestalo jejich dvě vyloučení, už v početní nevýhodě neinkasovali. 

V minulých třech vzájemných kláních na MS nepadly v 60 minutách nikdy víc než čtyři branky, předchozí dva duely skončily nerozhodně. Loňské semifinále rozhodl v prodloužení Kulich, jenž patří i letos mezi nejlepší střelce turnaje a s 21 ranami je zároveň čtvrtým nejčastěji pálícím hráčem šampionátu.