Slovenský trenér Polska: Hráči nám stárnou, nemáme je kde brát. S Bulharskem hrál i v Africe
Když jste tým přebíral, hráli jste až ve třetí nejvyšší kategorii MS a nastupovali proti celkům jako je Srbsko, zatímco nyní čelíte hvězdám z NHL. Nemusíte se chvílemi štípat, jestli je to pravda?
"Nám se minulý rok splnil velký sen. Měli jsme v týmu takovou atmosféru, že každý hráč byl přesvědčený, že si jedeme do Nottinghamu pro postup mezi elitu. Máme dost zkušených kluků, kteří hrají dvacet sezon za seniory a neměli možnost se prezentovat na MS nejvyšší kategorie. Byl to jejich sen a dnes si jej plní. Je to pro nás všechny obrovská výzva, mužstvo je zase výborně nastavené. Snažíme se být každému důstojným soupeřem, chceme potěšit naše fanoušky a těm zahraničním ukázat, že jsme se sem nedostali omylem."
Pro samotné hráče to musí být obrovská zkušenost. Vidíte na nich, jak si šampionát užívají?
"Jsem člověk, který nesnáší prohry a neumí prohrávat, nikdo mě to doteď stále nenaučil. Ale musím říct, že třeba porážka se Švédskem byla nejhezčí v mém životě. Prohráli jsme 1:5, výsledek však mohl být lepší. Šest minut před koncem to bylo 1:3 a už jsme dělali plán pro závěr střetnutí a přemýšleli nad power play. Když jsem viděl, jak si to kluci proti tak silnému soupeři užívají, jak se baví a každé střídání bylo pro ně obrovským zážitkem... Nejen pro mě, ale i pro ně to bylo velice pozitivní. Dá se z toho vytáhnout hodně dobrých věcí."
Už v úvodním zápase turnaje jste sahali po vítězství nad Lotyšskem a nakonec mu sebrali alespoň cenný bod...
"Musím říct, že zatím jsme s předvedenou hrou spokojení. Jsme organizovaní, dáváme do toho srdce, ukazujeme charakter a obětavost. Bez toho bychom nemohli s takovými týmy soupeřit. To všechno nám funguje a jsem za to rád. Ale máme před sebou ještě pět zápasů. Jako nováček máme nejhorší los a hráči musejí vynaložit velké úsilí, aby odehráli sedm duelů za deset dní. Ti nejlepší na to mají dvanáct dní. Zatím jdeme správným směrem a věřím, že nám to vydrží až do samého konce. Měli jsme z turnaje velký respekt, sám jsem nevěděl, jak to bude vypadat. Kvalita kádrů je tady obrovská. My máme devadesát procent hokejistů z polské ligy. Už jen vzít celé mužstvo z české nebo slovenské extraligy by byla odvaha. Takže jsem byl v očekávání. Zatím jsem spokojený, máme naději, že se nám podaří zachránit."
Hokej nepatří k nejpopulárnějším polským sportům. Zvedl se o něj v zemi zájem, když jste postoupili mezi elitu?
"To je další věc, za kterou jsem strašně rád. Můžeme zpropagovat takovou pěknou disciplínu jako hokej. Hodně Poláků ani neví, jak hokej na ledě vypadá. Slovák nebo Čech si zase neumí představit, že na volejbal přijde šest tisíc lidí a je tam lepší atmosféra než na hokeji. Pro nás z těchto hokejových krajin je to nepochopitelné. Taky mi trvalo, než jsem si na to zvykl. Hokej v Polsku je asi tak desátá disciplína v populárnosti a myslím, že každý takový dobrý výsledek může posunout zájem mezi lidmi, aby nám nejen fandili doma u televize, ale přijeli i na MS nás povzbudit."
Je zajímavé, že věkový průměr týmu máte přes 30 let. Byl to záměr, nebo mezi mladými zkrátka není kde brát?
"Bé je správně. Polská liga je silná tím, že můžete mít na zápasové soupisce šestnáct cizinců. Hodně mladých se proto těžko dostává do extraligy, na druhou stranu liga má svou kvalitu, což odpovídá i tomu, jak se momentálně prezentujeme. Kdyby byla slabá, tak nemůžeme hrát na MS s takovými soupeři. Mladé útočníky ještě v polské lize dokážeme zapracovat, trenéři nemají takový strach dát jim šanci. Horší je to v brance a obraně. Proto máme vzadu nejmladšího hráče, kterému teď bude třicet. V polské lize hrají jen dva beci přesilovky. To je jeden z důvodů, proč nám nejdou. Rád pracuju s mladými hráči, ale nemáme je kde brát. Nemají zkušenosti a když je postavíte na MS, tak to nemají jak zvládnout. Potřebují herní praxi a zkušenosti. Takže určitě to nebyl záměr, vzali jsme nejlepší hráče, abychom měli co největší šanci udržet se mezi elitou."
To je pro budoucnost polského hokeje velký problém, jak jej vyřešit?
"Na tahu jsou svaz a kluby. Musejí se nad současnou situací zamyslet směrem do budoucna. Udělat nějaký plán, jak polské hráče více zařazovat do domácí ligy a vytvořit jim podmínky, aby se mohli rozvíjet."
Na soupisce máte i českého brankáře Tomáše Fučíka. Jak se to celé upeklo, že nyní může reprezentovat Polsko?
"Když jsem byl v Jastrzebie a budovali jsme nové mužstvo, dostal jsem na něj tip. Brali jsme ho ze Znojma jako mladého gólmana. Dostal příležitost, chytal velmi dobře, aklimatizoval se mezi seniory. Pak šel do Anglie, následně jsem mu pomáhal dostat se do Žiliny, vrátil se zpět do Polska, chvíli chytal v Česku, ale poslední tři sezony byl v Tychách a zase spolupracujeme. Tentokrát v reprezentaci. Jsem za to rád, protože konkurence na postu brankáře je v Polsku velmi těžká. Jak jsem říkal, že problém máme s obránci, tak s gólmany je ještě větší. Tomáš nám pomohl. Stejně jako John Murray, který se oženil s Polkou, má splněnou i podmínku, že musí mít odchytané sezony v polské lize. Tak jsme už jen čekali, až dostane papíry a podařilo se to dva dny před turnajem. Měli jsme s tím trošku problém, protože jsme nevěděli, jestli s ním můžeme počítat. Chytal jen dva přípravné zápasy, ale myslím, že na MS taky dostane šanci."
Naopak poslední škrty před turnajem odnesl útočník Aron Chmielewski. Bylo to o tom, že ještě nebyl stoprocentně fit po dlouhém zranění?
"Aron měl těžkou sezonu. Počítali jsme s tím, že bude hrát v Olomouci důležitou úlohu, ale zranil se a moc toho neodehrál. Nechtěli jsme ho dávat do třetí nebo čtvrté pětky. Počítali jsme s ním do prvních dvou formací, ale tam máme hráče, kteří jsou momentálně v lepší formě. Museli jsme se rozhodnout a příležitost dostali kluci, kteří hráli celou sezonu."
V Česku působí i třinecký Kamil Walega či litvínovský Pawel Zygmunt, sledujete extraligu?
Když nemáme zápas, tak sleduju. Jezdívám taky do Vítkovic a do Třince. Velmi rád sleduju i přenosy na ČT sport, rád se podívám taky na experty v České televizi, kteří podle mě mají objektivní pohled a dokáží to velmi dobře zprostředkovat divákovi. I pro mě jako pro trenéra jsou některé analýzy zajímavé a dozvím se nové věci. Dívám se nejen proto, že mě extraliga zajímá, ale i proto, že tam mám své hráče z reprezentace.
V minulosti jste dokonce vedl i Bulharsko, to musela být taky zajímavá zkušenost...
"Byl jsem tři roky v Jastrzebie a volal mi bývalý spoluhráč, který se oženil v Bulharsku a žil tam, že potřebují trenéra do reprezentace. Tak mi říkal, jestli bych mu nepomohl někoho sehnat. Když jsem se ptal, tak se na mě všichni dívali. (směje se) Mistrovství světa hráli v Jihoafrické republice v Kapském městě, tak z nějaké recese jsem se na to sám dal. Skončili jsme druzí a další rok doma v Sofii jsme postoupili o kategorii výš. Pak už ale přišla nabídka z polské reprezentace. Takže jsem si užil i ty nejspodnější kategorie na mistrovství světa. Zase to byla zkušenost pracovat s hráči, kteří mají méně kvality a herních zkušeností. Bylo třeba se přizpůsobit a vytěžit z mužstva co nejvíc."
Když jste v roce 2014 odcházel z Trenčína do Jastrzebie, asi by vás ani ve snu nenapadlo, že v Polsku vydržíte 10 sezon, že?
"To ani náhodou. Když jsem tam poprvé přijel z Trenčína, kde je obrovská hala pro sedm tisíc lidí, tak jsem sám nebyl přesvědčený, jestli dělám dobře. V Jastrzebie je hala pro dva tisíce diváků, podobná tréninkové v Ostravě, možná trošku větší. Ale cítil jsem, že bych měl udělat takovou změnu. A teď musím říct, že to byl z mé strany dobrý krok. Jsem tam velice spokojený a zpětně jsem za své rozhodnutí moc rád."
Takže v nejbližší době neplánujete hokejový návrat na Slovensko?
"Ne, mám v klubu podepsanou novou smlouvu na další tři sezony a rok mi ještě platí rovněž kontrakt s reprezentací. Jsem šťastný, že mohu dělat s nejlepšími polskými hokejisty. Zatím jsme měli jen samé dobré výsledky, tedy kromě kvalifikace na olympiádu, kdy jsme doma neuspěli s Ukrajinou. Ale takový je hokej, vyrovnává se a nedá se pořád jenom vítězit. A když se vrátím k otázce, tak na Slovensku stále bývám. Mám tam rodinu, i když dcery už mají svůj život. Z Jastrzebie do Dubnice nad Váhom je to 150 kilometrů, dvakrát týdně dojíždím. S tím nemám žádný problém, v podstatě jsem doma. Jestli trénuju v Liptovském Mikuláši nebo v Jastrzebie, vzdálenost je stejná, akorát jsem v cizím státě."
Předpokládám, že středeční utkání proti Slovensku pro vás bude mimořádně speciální...
"Na ten zápas se těším. Už když jsme postoupili, tak jsem se těšil. Hlavně proto, že tady bude fantastická atmosféra. Slováci ji dokáží vytvořit. Už když jsme hráli přípravný zápas v Žilině, tak to bylo neskutečné. Přišlo pět tisíc lidí, tady jich bude devět. Do toho ještě Poláci, čekám jednu z nejlepších atmosfér, jaká v Ostravě bude. Těším se moc. Slováci mají silné mužstvo, ale my už máme nějaké zkušenosti z těžkých utkání. Hráli jsme s nimi a Dány v přípravě, na MS s Lotyši, se Švédy... Každým zápasem se mužstvo posouvá dopředu, myslím, že můžeme být silnější než před deseti dny v Žilině."