Rekordman MS Ambühl exkluzivně. Češi? Skvělí spoluhráči i kluci do kabiny
Zahrál si v Curychu, krátce patřil také New York Rangers, ale za slavný klub si nikdy nezahrál, pouze za záložní mužstvo v Hartfordu. Jméno Ambühl je spojeno s jiným týmem – Davosem. "Je to můj domov, znamená pro mě opravdu hodně a vždycky se tam moc rád vracím," začal rozhovor veterán.
V zámoří jste odehrál pouze jeden ročník, nemrzí vás to?
"Doufal jsem, že bych ještě nějakou sezonu mohl přidat, ale nefungovalo to. Sešlo se tehdy více důvodů pro můj odchod. Nehrál jsem tolik, možná jsem ze sebe nedokázal dostat to nejlepší… Je těžké o tom mluvit, ale prostě se tak stalo. Nelituji."
V dresu Davosu máte na kontě přes 1000 odehraných utkání, navíc většinu z nich pod ikonickým trenérem Arnem del Curtem.
"Znám ho už od šestnácti let, dal mi šanci, abych se ukázal mezi dospělými. Byl velkým důvodem, proč jsem v Davosu zůstával. Trénoval mě skoro celou kariéru. Pro mladého kluka to byl skvělý kouč, dostal jsem od něj příležitost. A taky díky němu mě hokej vždycky bavil."
Češi? Skvělí kluci do kabiny
Spoustu zábavy jste si užil i s českými spoluhráči v Davosu, že?
"Samozřejmě! (směje se) Pamatuju si Sykiho (Petra Sýkoru), Joea (Josefa Marhu) a Petra Tatíčka. Vždycky to byli skvělí spoluhráči i kluci do kabiny."
Máte za sebou spoustu úspěchů a povedených sezon. Speciální byla ta před osmnácti lety, tehdy s vámi díky výluce v NHL hráli v týmu hvězdy Joe Thornton, Rick Nash a Martin St.Louis.
"Krásné časy, Joe byl tehdy v nejlepších letech, Rickovi bylo teprve dvacet – ale už tehdy byl velká hvězda. Díky výluce se liga hodně zkvalitnila a bylo to super na ledě i mimo něj. Užili jsme si tu sezonu perfektně, vyhráli jsme celou soutěž i Spenglerův pohár."
Tradiční turnaj v Davosu, nejstarší na světě, bývá velkým svátkem hokeje. Užíval jste si ho?
"Kromě play off je to vždycky nejlepší část roku. Spousta diváků, vyprodaná aréna a úžasná atmosféra. A celé prostředí Davosu v horách je úžasné. Je to vánoční oslava hokeje, vždycky si to perfrektně užívám."
Ve sbírce máte plno trofejí, jenom švýcarskou nejvyšší soutěž jste vyhrál šestkrát! Co pro vás znamenají?
"Všechno mám schované u rodičů doma. Možná jednou, až skončím, si zařídím nějakou výstavku, speciální místo. Jsou to pro mě hlavně vzpomínky na krásné časy a skvělé lidi okolo."
U hokeje chci zůstat i po kariéře
Jaromír Jágr kdysi řekl, že plánuje hrát do 50 let. Máte to podobně? A co budete dělat po kariéře?
"Těžko říct. Jediná věc, kterou opravdu vím, je ta, že chci zůstat u hokeje. Jaká role to bude, to se teprve uvidí. Musíte si promyslet všechny možnosti a vybrat si to, co vás bude dělat šťastným. Nakonec si vyberu to, co mi bude dávat největší smysl."
Sil máte stále dost?
"Určitě, pořád se cítím mladý. Navíc mám štěstí, že se mi vyhýbají zranění. To je velký důvod, proč jsem ještě schopný stíhat i mladé kluky."
A taky bruslení a vaše energie, kterou na ledě předvádíte?
"Jo, to je moje výhoda, protože mám pak na ledě jednodušší rozhodování. Pokud jsem v soubojích a u kotoučů včas, mám prostor na to správné řešení. Pomáhají mi ale i kluci v týmu, cítím se o něco mladší i díky nim."
Máte vůbec nějaké sny, které jste si ještě nesplnil? Hrál jste i na pěti olympiádách...
"Vždycky sníte o těch největších vítězstvích, zlato z mistrovství světa jsem ještě domů nepřivezl. A já osobně? Pořád chci vyhrávat, to se nemění."
Letos ještě za tři zápasy Švýcaři nedostali ani jeden gól. Duely proti Kanadě, Slovensku nebo Česku vás ale teprve čekají. Jak je vidíte?
"Vždycky jsou to opravdu vyrovnané zápasy. Češi i Slováci za poslední roky udělali pokrok, na turnajích se jim daří, dokážou dát dohromady dobrou partu."
Když jste kariéru začínal, takové týmy byly proti Švýcarsku vždy favorité. Teď je tomu ale často naopak. Co se stalo se švýcarským hokejem?
"Myslím, že jde hlavně o výchovu mládeže. Zlepšila se naše práce s mladými hráči, máme spoustu kluků, kteří odchází do Severní Ameriky nebo Skandinávie. Hokej se rozšířil i do dalších zemí, menší země se dotáhly na ty elitní. V roce 2004 jsme měli zhruba 30 hráčů, kteří by obstáli na mezinárodní úrovni. Z nich se musel vytvořit tým. Ale teď máme tolik možností… Právě tohle se změnilo."
Co pro vás znamená tolik let v řadě oblékat dres s Helvétským křížem na hrudi?
"Je to velká pocta. To, že reprezentuji svoji zemi, mě opravdu dělá šťastným. Vyrůstáte, hrajete za mládežnické reprezentace a každý rok se chcete dostat mezi ty nejlepší. Ale konkurence je větší a větší. I pro mě je těžké vybojovat si místo. Ale je to skvělá výzva a motivace pro celou sezonu. A když se to povede, jsem nadšený. Ne všichni mají takovou možnost.
Každý rok může být tím posledním
Dokážete si vůbec představit, že jednou tohle všechno skončí?
"Ano, každý rok může být tím posledním. Ale vždycky jsem říkal, že národní tým není zadarmo. Musíte o něj bojovat. A pokud mi kouč řekne, že už na to nemám, budu to respektovat. A zase uvolním místo pro jiné skvělé hráče."
Myslíte, že právě letos, když z NHL dorazily posily jako jsou Kevin Fiala nebo Nico Hischier, je ten rok, kdy můžete bojovat o zlato?
"To je naším cílem vždycky. Ale myslím si, že za sebou zatím máme jen tři utkání. Nepotřebujeme přemýšlet tolik dopředu, budeme se soustředit na další den a příští zápas."
Švýcarsko na MS = Andres Ambühl. Užíváte si roli lídra a mentora pro mladší hráče?
"Určitě, vyrostl jsem do téhle pozice. Jako mladý jsem si naopak užíval, že jsem se od zkušených hráčů mohl učit. Vzhlížel jsem k nim, sledoval je, obdivoval. Mám radost, že teď můžu být takovým hráčem i pro další kluky."