Předchozích 10 hokejových šampionátů v Česku: Pokaždé medaile, až na zakletou O2 arenu…
1933: Nová aréna a Malečkova jízda
Pražská Štvanice se tehdy ještě leskla novotou, vždyť byla otevřena jen pár měsíců před prvním buly. V aréně pro 10 tisíc fanoušků, která měla dokonce pojízdné tribuny, bylo neustále plno. A nezáleželo na tom, zda zrovna hrály z dnešního pohledu obskurní týmy jako Belgie či Rumunsko nebo zástupci uctívaného zámořského hokeje. Ty ještě neměly své národní celky a jak tehdy bylo zvykem, reprezentovaly je amatérské týmy.
Americkým Massachusetts Rangers se tak povedlo vybojovat první zlato pro USA. A z vůbec první medaile se radovali Čechoslováci. Tým vedený kapitánem Josefem Malečkem, mimořádným hokejistou své doby, sice nedal Kanaďanům a Američanům ani gól (0:4, 0:6), v duelu o bronz však přemohl ve druhém prodloužení Rakušany 2:0 (hrálo se ještě 3x15 minut). Oba góly vstřelil právě Maleček, s 10 zásahy nejlepší kanonýr turnaje.
Milník: Zmíněným Massachusetts Rangers se triumfem povedlo ukončit nadvládu mužstev z Kanady, které ovládly všech předchozích šest velkých světových turnajů.
1938: Kanadský kouč u reprezentace
Po pěti letech se elitní celky vrátily na stadion na Vltavě. Předposlední šampionát před vypuknutím druhé světové války znamenal i comeback národního týmu na stupně vítězů, na nichž od té doby chyběl. Svaz s vědomím domácího turnaje sáhl k novátorskému kroku a k reprezentaci poprvé jmenoval zahraničního trenéra. Stal se jím (v pouhých 25 letech) Kanaďan Mike Buckna, syn slovenských emigrantů, jenž v té době už pár let hrál v Praze.
S týmem se zastavil těsně pod vrcholem. Bohumil Modrý v brance domácích vynuloval ve čtvrtfinálové skupině Američany (2:0) a v boji o finále podlehl se spoluhráči Velké Británii nabité rodilými Kanaďany nejtěsnějším možným rozdílem (0:1). Další bronzový úspěch pak Maleček a spol. vybojovali proti Německu (3:0), jehož hráči před zápasem zdravili soupeře nacistickým gestem se zdviženou pravicí.
Milník: Zámořský celek poprvé prohrál se soupeřem z kontinentální Evropy v normální hrací době. Američané navíc Československu nevstřelili ani gól.
1947: Zlato s díky do Rakouska
Kronika šampionátu, kterou na osm let přetrhla válka, se začala znovu psát v Praze, jež tak jako první v historii hostila velkou hokejovou akci už potřetí. Na obnovené premiéře chyběl celek reprezentující Kanadu a nebyla to jediná novinka. Začalo se totiž hrát dnes už běžným modelem na 3x20 minut. Výběr Československa znovu vedl Buckna a opět úspěšně. Ačkoliv se museli jeho hoši v klíčové bitvě dvou největších favoritů na zlato sklonit před Švédy.
Média po tomhle zápasu už s jistotou ohlašovala Seveřany jako nové mistry světa, jenže souhra senzačních výsledků vynesla na trůn domácí. Podceňovaní Rakušané nejdřív zchladil konsternované Švédy (2:1) a domácí výběr pak rozcupoval Američany 6:1. Historicky první zlato pomohl 14 trefami vyhrát i Jaroslav Drobný, který poté přesedlal na tenis a dokonce ovládl grandslamy v Roland Garros a ve Wimbledonu.
Milník: Byli korunováni první mistři světa bez hráčů, kteří se narodili v kolébce hokeje, Severní Americe.
1959: První cenný skalp Kanady
Hrálo se v osmi městech, což je dosud rekord šampionátu. Zápasy hostily i takové destinace jako Kolín, kam na zápasy o udržení chodilo podle dobových pramenů okolo 3500 diváků. Jako čestný host poctil turnaj návštěvou Maurice Richard, tehdejší hvězda Montrealu Canadiens. V doznívajícím temnu 50. let, kdy bylo ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu odsouzeno osm mistrů světa z roku 1947, to byl krutý paradox.
Richardovi krajané (zemi reprezentoval tým Bellevile McFarlands) turnaj jasně ovládli, když v sedmi zápasech dostali jen čtyři góly. V tom osmém, kdy už měli titul jistý, však od domácích pět. Ti totiž měli v posledním utkání obrovskou motivaci – pokud porazí šampiony o dva góly, budou mít bronz. Zvládli to! Teprve podruhé v historii MS zdolali Kanadu a poprvé v boji o medaile. Rozhodla slavná trefa Miroslava Vlacha na 5:3 při soupeřově hře bez brankáře.
Milník: Premiérově se šampionát vysílal živě na obrazovkách. Přímé přenosy vyráběla tehdejší Československá televize.
1972: Konec vlády jedné strany
Dodnes nejdelší čekání na pořadatelství mistrovství světa se vyplatilo. I díky šampionátu na domácím ledě (poprvé se hrálo v hale v pražských Holešovicích) totiž skončila ještě podstatnější a historicky nejrozvleklejší pauza. Reprezentace totiž po úmorných 23 letech, během nichž brala pětkrát stříbro, získala zlato, které jí unikalo. V té době to bylo něco, co hraničilo s nemožným.
Vždyť na trůnu pevně seděla sovětská sborná, jež byla v té době neporazitelnou mašinou. Ani Kanada ji nebyla schopná zastavit. Navíc v té době už třetím rokem na turnaji chyběla kvůli sporu o účast jejích profesionálů. Sověti měli devět titulů v řadě, delší hegemonii nikdo v historii šampionátu nezvládl. Zarazili ji svým triumfem až Holíkové a spol. Jaroslav v polovině klíčového zápasu prostřelil ikonického Treťjaka a soupeř už ztrátu 0:3 nedohnal.
Milník: Mistrovství světa nebylo poprvé v dějinách v olympijský rok součástí her, nýbrž se konalo samostatně.
1978: Zlatý hattrick? O gól…
Ještě nikdy předtím nebyla reprezentace na domácím šampionátu takovým favoritem na zlato jako právě tady. Vždyť turnaj ovládla v předchozích dvou letech. A i v Praze si dlouho počínala suverénně. Vyhrála úvodních devět utkání, chybělo zvládnout to poslední. V něm jí dokonce stačila se Sověty, které poprvé na šampionátu drezúroval legendární kouč Tichonov, prohra o gól. Rozhodující bitva však skončila smolně.
Na Balderisův gól sice odpověděl Vladimír Martinec, jenže jeho trefu po váhání sudí odvolali, ačkoliv byli domácí přesvědčeni o tom, že puk skončil za brankovou čarou. Sověti pak přidali další dva góly a Ivan Hlinka už jen snížil na 1:3. Snaha o zlatý hattrick nevyšla. I tak publikum své hrdiny vyprovázelo bouřlivým aplausem jako vítěze. Rozdíl jediné trefy zůstane v historii jako nejtěsnější, který v celkovém součtu všech zápasů kdy rozhodl o zlatu.
Milník: Šest profesionálů z NHL v barvách evropských celků? Pět Švédů a Fin Matti Hagman z Bostonu se postarali o to, že na mistrovství světa vůbec poprvé dorazila větší skupina posil ze zámoří.
1985: Hvězdy NHL vs. domácí liga
Potřetí během 13 let se o světové zlato přijeli hokejisté ucházet do Prahy. Po pěti triumfech Tichonovovy sborné se málokdo odvážil pomyslet na to, že by mohl šampionát dopadnout jinak. Zvlášť ne triumfem Československa, které v přípravě podlehlo i ligovému celku Gottwaldova (dnešního Zlína), což jen umocnilo pachuť z předchozího krachu na Kanadském poháru. I proto trenéři přichystali v soustředění na MS fyzické galeje.
Poté, co tým poztrácel na úvod body s oběma zámořskými soupeři, hrozilo, že nepostoupí do finálové skupiny, pokud neporazí Švédy. Zvládl to. A ve finále přejel nadupanou Kanadu s Lemieuxem či Yzermanem, kteří měli za sebou sezonu se 100 resp. 89 body v NHL. Zápas o zlato rozhodl hattrickem Jiří Šejba (včetně úžasného sóla v oslabení), výsledek 5:3 pečetil gólem do prázdné kanadské branky Jiří Lála.
Milník: Návštěvnost na šampionátu prvně překročila hranici 400 tisíc diváků. Tehdejší součet 411 659 diváků stále uzavírá patnáctku šampionátů s nejpočetnějším publikem.
1992: Bronzový konec společného týmu
Teprve podruhé zavítalo mistrovství světa do Bratislavy, která hostila jednu ze šestičlenných skupin. A opět se tam představila domácí reprezentace. Bylo to zároveň poslední společné vystoupení Čechů a Slováků pod jednou vlajkou. Výběr ČSFR vedený Ivanem Hlinkou si počínal sebejistě, ve čtvrtfinále deklasoval Američany 8:1. V nejdůležitějším utkání vedl nad Finy 2:1, dvě minuty před koncem však vyrovnal zadák Janne Laukkanen.
Rozhodnout musely nájezdy a při nich gólman Ketterer zavřel branku. Když lapil pokus Tomáše Jelínka, nejproduktivnějšího hráče domácího výběru, vypukla finská radost. Vždyť Suomi měli v tu chvíli jasnou vůbec první medailí ze světových šampionátů! Domácí v brance s dnešním předsedou organizačního výboru šampionátu Petrem Břízou nakonec vzali zavděk alespoň bronzem.
Milník: Poprvé se hrálo play off. Přežitý, nepřehledný a nepříliš atraktivní model jedné velké skupiny o titul nahradily napínavé boje buď, anebo.
2004: Nájezd, který otřásl zemí
Původně se mělo hrát už v roce 2003, průtahy se stavbou haly však donutily pořadatele vyměnit si turnaj s Finy. Zbrusu nová (tehdy) Sazka aréna v pražských Vysočanech byla nakonec otevřena pouhý měsíc před startem šampionátu. Nikdo z Čechů u toho nechtěl chybět… Nabitý tým, v jehož středu zářil Jaromír Jágr, prošel naprosto hladce základní i osmifinálovou skupinou a ve čtvrtfinále dostal papírově nevýrazný výběr USA.
Když v polovině zápasu vedli Češi 2:0, nikdo nevětřil katastrofu. Jenže soupeř vyrovnal a v nájezdech dolehla na tým tíha domácího prostředí. Cullen, Výborný, Malone i Jágr trefili tyčky a jediným úspěšným střelcem byl nakonec Andy Roach. Poté, co Jiří Dopita přestřelil branku, rozplynul se velký český sen hořce už ve čtvrtfinále. Rok nato jel Roach ve čtvrtfinále MS proti Vokounovi znovu, nedal a Češi pak slavili zlato. Později, než si přáli…
Milník: Na všech osmi předchozích mistrovstvích světa na domácí půdě se reprezentanti radovali ze zisku cenného kovu. Tentokrát poprvé končili turnaj bez něj.
2015: Jágrovo sbohem reprezentaci
Pražská moderní aréna podruhé a podruhé bez fanfár. Tady měl národní tým pod vedením Vladimíra Růžičky na stupně vítězů blíž. Naděje fanoušků se po 11 letech znovu upínaly k Jágrovi, který nastupoval ve formaci s Plekancem a Klepišem. Právě góly tehdy už 43leté ikony pomohly Čechům k postupu do bojů o medaile. Ve čtvrtfinálovém souboji Jágr dvakrát skóroval, klíčový byl hlavně gól na 4:3 v čase 55:30.
Byl to zároveň jeho poslední zásah v českém národním dresu. Další už nepřidal ani on, ani spoluhráči. V semifinále podlehli suverénní Kanadě v čele s Crosbym 0:2, v boji o bronz celku USA 0:3. Byla to i Jágrova derniéra v reprezentaci, po zápase oznámil konec této kapitoly kariéry. Odnesl si alespoň cenu pro nejužitečnějšího hráče turnaje. Ten si podmanila Kanada, která triumfovala bez ztráty jediného bodu, přičemž v play off inkasovala pouhý gól.
Milník: Celková návštěvnost 741 690 fanoušků je dodnes platným rekordem hokejových šampionátů. Překoná ji letošek? A bude konečně medaile?