Rulík možná přestál nejtěžší moment na cestě za úspěchem dávno předtím, než šampionát začal a bylo vůbec co hodnotit. Odborníci mu totiž ostře vyčítali nominaci, snažil se mu do ní mluvit i všetečný předseda svazu Alois Hadamczik, jenž navrch Rulíka na tiskové konferenci v přímém přenosu nepřímo zesměšnil. Vlna kritiky za vyřazení některých hráčů, jež se pak strhla, byla neúnosná a nesmyslná. Negativní efekt domácího šampionátu se tehdy projevil v plné síle. Staré známé moudro přitom praví, že zajíci se počítají až po honu…
Rulík oponenturu unášel ztuha. Dával otevřeně (i když zřejmě nechtěně) najevo, jak ho tlak masivní akce drtí. To po lidské stránce. Po té hokejové však byl pořád jako skála, věřil tomu, co dělá a kam chce jít. Měl v sobě vizi, které pochopitelně výrazně pomohl přílet tří velkých posil z NHL. Je otázka, zda by tým dokráčel na vrchol bez nich. S formou, kterou měl gólman Lukáš Dostál…? Je naštěstí zbytečné se tím zabývat.
K titulu mistrů světa dovedl Česko naposledy Vladimír Růžička (v letech 2010 a 2005). V roce 2005 mu dělal na šampionátu ve Vídni asistenta právě Rulík. Učil se také od Jaroslava Holíka, Ivana Hlinky, Miloslava Hořavy, dalších trenérských velikánů. I on se jím díky nedělnímu triumfu stal. Ukázal, že je sice možná nenápadný, nicméně jeho práce má výrazné a viditelné výsledky. Ligový triumf s Litvínovem, stříbro s dvacítkou a teď zlatá Praha. Ve všech třech případech uspěl tam, kde se na to čekalo tak dlouho, že už klesala víra v to, že se to ještě někdy povede.
Rulík dokáže vrátit českým fanouškům hrdost, to není málo. Ukázal to i s dvacítkou. Sice nyní tým nepředváděl ten nejúžasnější a nejzábavnější hokej, ale když se vyhrává… Kde skončili Švédové a Kanaďané, kteří ve skupině bavili? Kouč razí účelný styl, jehož nezanedbatelnou částí je fakt, že o něm dokáže přesvědčit hráče a vytvořit z nich fungující tým. Světovou superstar Davida Pastrňáka nevyjímaje. Kanonýr Bostonu i po finále mluvil o tom, že mu šlo hlavně o to dodržovat systém, plnit úkoly pro celek a jeho góly, které dlouho nepřicházely (což bylo tématem mnoha diskusí), jsou druhořadé.
Zlatý úspěch není rozhodně jen Rulíkovou zásluhou. O pomoci tria rozdílových hráčů z NHL byla řeč. Nesmírně důležité bylo vytvoření rozměrného realizačního týmu. Ukázalo se, že bez toho by to reprezentace svedla daleko méně. Doby, kdy na všechno stačili tři trenéři a manažer, už jsou minulostí. Specialista na gólmany Ondřej Pavelec trefil bezchybně jako jedničku Dostála, a ne Mrázka, o němž se uvažovalo spíš. Protože brankářům prostě rozumí, což "běžní" trenéři ne vždy mohou říct. Tomáš Plekanec vypiloval situace po vhazování, z nichž padly klíčové góly jak v semifinále, tak ve finále. To jen pro ilustraci ty nejmarkantnější výstupy početného štábu.
Za jeho členy lze nakonec považovat i samotné fanoušky. V kotli, který dokázali rozpálit v O2 areně, by se udusil jakýkoliv soupeř. Švédské i kanadské hvězdy bez vytáček přiznávaly, že nic podobného nikdy předtím nezažily a že se jim v tak nepřátelském prostředí (nemyšleno nijak zle) zkrátka vůbec nehrálo dobře.
Že masy lidí dokáží pohnout i ledy, se ukázalo i při pondělních oslavách na Staroměstském náměstí. Vždyť na stoickém pokerovém obličeji kouče Rulíka se během nich na chvíli objevil úsměv, když před fanoušky zvedal pohár pro šampiony. Nechť úsměv vydrží českému hokeji i v dalších letech a na další triumf nečeká tak dlouho jako tentokrát…
