Na sedmý hřích nedojde, Zacha po letech kývl reprezentaci. Udělám cokoliv, abych pomohl, říká
Ten příběh se opakoval rok co rok, vlastně od doby, co Zacha skončil v roce 2017 svou první plnohodnotnou sezonu v NHL. Stáli o něj stavitelé národního celku Jandač, Pešán, Říha i Jalonen, doporučoval jej z New Jersey tehdejší trenérský pomocník Eliáš, přemlouvali jej manažeři reprezentace Fischer, Ručinský a Nedvěd. Jedno větší jméno než druhé. Odpověď vždy stejná, důvody jiné. Nejedu, protože… jsem zraněný, nedoporučil mi to agent, neviděl jsem zmeškaný hovor od trenéra…
Až se Petr Nedvěd, který se Zachou kdysi nastupoval za Liberec, rozzlobil a prohlásil: "Zlomil jsem nad ním hůl." Nynější kouč Radim Rulík se ovšem rozhodl si na tenhle tajemný hrad ještě jednou posvítit. A v lednu manažerovi národního týmu navrhl do itineráře inspekční cesty i Zachovo jméno.
Nedvěd si právě na forvarda Bostonu uprostřed jeho životní sezony vyhradil nejvíc času. Vrátil se s pozitivními zvěstmi. "Úplně jsem nevěděl, co od toho mám očekávat, protože Pavel na nároďák nejezdil. Musím říct, že mě překvapil, vnímám celou situaci velice pozitivně. Minulost, alespoň jak já na to koukám, je voda pod mostem," hlásil v lednu.
A světe div se – v pondělí skutečně Zacha stanul na reprezentační půdě. S prosbou, že se nechce bavit o tom, co bylo. Z toho, co řekl, nicméně vyplývá, že v minulosti mohl sehrát roli i fakt, že leckdy neměl nominaci jistou. "Jednou z důležitých věcí pro mne nyní byla komunikace ze strany generálního manažera, když za mnou přijel do Ameriky se pobavit o tom, co bylo. Cítil jsem od vedení týmu zájem, abych tu hrál. Když za vámi trenér a manažer stojí a chtějí vás… I kvůli tomu jsem přislíbil, že přijedu," vykládal.
U mnohých fanoušků si bude muset ještě přízeň vybojovat, nosit národní znak na hrudi ještě automaticky neznamená, že všichni najednou zapomenou na rozčarování, které jim Zacha už šestkrát způsobil. V Česku je touha reprezentovat ceněná, odmítání málo chápané. Jako by si hráč s rozporuplnou historií u národního týmu uvědomoval svou ne úplně příznivou (eufemisticky řečeno) startovní pozici, přijel do Prahy s velkou pokorou. "Jsem rád, že tady můžu být a zahrát si. Udělám cokoliv pro to, abych mohl pomoct týmu," řekl.
Za pár měsíců to bude 10 let, co opustil Liberec a zakotvil v zámoří. Ještě předtím si pověsil ve finské Lappeenrantě na krk stříbrnou medaili ze světového šampionátu osmnáctek. V prvním útoku tehdy nastupoval po jeho boku jistý David Pastrňák… Se současným parťákem z Bostonu má nyní spojit síly i v jedné formaci Česka. "S Davidem jsme teď nastupovali skoro dvě sezony dohromady, je to jeden z nejlepších hokejistů v NHL. Hrát s ním je docela jednoduché, je výborný v tom, že se o všem hodně baví, říká mi, kde mám být…"
Když Zacha přestoupil z New Jersey do Bostonu, vzal si jej Pastrňák společně s Davidem Krejčím do péče. "Hodně se mnou mluvili, radili mi, jak se zlepšovat, co a jak dělat… Když pak o sobě víme, kde jsme na ledě, hodně to pomůže v rozhodování a k rychlým nahrávkám," líčil souznění s největší českou hvězdou.
Ještě v jednom udělal krok směrem k fanouškům, kteří ve skrytu duše věří ve velký úspěch. To když je chválil. "Samozřejmě hrát doma je velká věc. Viděl jsem hodně videí z toho, jak to na mistrovství vypadá, atmosféra je jedna z nejlepších na světě. Těším se, až to uvidím naživo," prohlásil.
Štípněte se, letos to fakt se Zachou vyjde…