Plachtění vás chytlo?
"Bylo to dobré. S chlapci jsme se byli odreagovat, je to něco nového. A není to žádná sranda."
Závod jste vyhráli.
"Byl jsem tam poprvé. Úplně jiný druh sportu. Důležité je nevypadnout z lodě. Na starosti jsem měl přehazování plachet a takové věci."
Neříkal jste si při plachtění, že jste mohl být spíš se slovenskou reprezentací v Ostravě?
"Vůbec ne. Nebyl jsem na tom zdravotně dobře. Bylo by to jen trápení. Nedochytal jsem ani sezonu a ještě abych šel na mistrovství světa."
Nedochytal, ale Róbert Petrovický, který dělá asistenta v Olomouci a také u slovenské reprezentace, mi říkal, že by vás bral, že jste měl skvělou sezonu.
"Sezona byla dobrá, ale fakt jsem se půlkou protrápil. Měl jsem problémy s kyčlemi, píchali mi do nich injekce, aby se uklidnily. To vydrželo dva týdny a zase to nebylo bůhvíco. V sezoně byly situace, kdy jsem trénoval pět minut a šel jsem dolů, abych byl v klidu v zápase. Na konci sezony už to vůbec nešlo. Na mistrovství světa musí být člověk stoprocentně připravený, jsou to další dva a půl měsíce od konce ročníku. To bych absolutně nezvládl. Nebylo to dilema."
Konec sezony byl pro vás mrzutý. Než jste se zranil, vedli jste s v předkole play off po dvou zápasech v Liberci 2:0…
"O tom to vůbec není. Třetí zápas jsme měli fantastický rozehraný, vedli jsme 3:2, měli jsme dát na 4:2 v přesilovce a byl by konec, ale my jsme v ní dostali gól. To nebylo o gólmanovi. Liberec se potom rozběhl a pátý zápas už byl lepší. Možná kdybych byl úplně zdravý, tak ano… To ke sportu patří."
MS? Soustředím se na letní přípravu
Pojedete se do Ostravy podívat na spoluhráče?
"Moc to prožívat nebudu, ale chalanům držím palce. Znám je téměř všechny. Lístky zatím nemám. Jestli se půjdu náhodou podívat, tak jen kvůli malému, aby viděl mistrovství světa. Slovenský tým nejspíš ne, tam je to s lístky těžké."
Ožívají vám vzpomínky na zápolení v národním triku?
"Ani ne, nejsem ten typ. Soustředím se na letní přípravu a rodinu. Určitě to budeme doma ale sledovat, malý i žena to chtějí vidět. S kluky půjdeme do hospody nějaký zápas zkouknout, možná na Čechy, Slováky, dáme pivko. Ale že bych to nějak prožíval? Prožívám své zápasy, když hraji. Dělají se ze mě srandu, že jinak jsem úplně v klidu."
A když jste byl malý kluk v Nitře, to jste šampionáty prožíval víc?
"Jasně! První turnaj, který jsem zachytil, byla olympiáda v Lillehammeru. V roce 96 mě naši vzali do Vídně na utkání Slovensko – Kanada. Od té doby jsem to sledoval. Pak přišla medailová éra kolem roku 2000, to jsme hodně prožívali. Měl jsem třináct roků, ještě jsme byli ta generace, která chtěla hrát v NHL."
O té sní kluci pořád, ne?
"Nepřijde mi. My jsme sledovali chalany z NHL, kterých jezdilo na mistrovství kvanta – Šatan, Demitra, Chára, Stümpel, Pálffy, Bondra. A v nejlepších letech. Samozřejmě jsme je žrali."
A brankáře? Třeba prchlivého Rybára?
"To ani ne. Gólmany jsem nikdy nesledoval, i když jsem byl gólman. Nikoho jsem nenapodoboval."
Jak se vám líbí vaši následovníci v reprezentaci Tomek s Hlavajem?
"Mladí moderní gólmani. Samo Hlavaj dokonce podepsal v NHL, což je paráda pro slovenský hokej, protože v zámoří gólmany nemáme a potřebujeme je. Když se někdo prosadí, dalším se tam lépe dostává. Vidíme to na příkladu Čechů. Každý rok někdo od vás podepíše do NHL, teď Málek. Když sečteme NHL s farmou, máte tam snad deset gólmanů, to je neuvěřitelné číslo. Mrázek s Vejmelkou toho odchytali hodně."
I Lukáš Dostál měl v Anaheimu v konkurenci Gibsona 44 zápasů.
"Tak to je paráda, to jsem ani nevěděl. Pak tam máte Ritticha, Vladaře, Vaněčka a další budou naskakovat. Je jich tam tolik, že se vždy někdo prosadí. Klobouk dolů."
Ramsay vždycky něco vymyslí
I na tomto mistrovství je osmička Slováků z NHL. Mančaft vypadá na papíře kvalitně. Doplňuje ho dvanáct hráčů z extraligy a jen tři ze slovenské soutěže. Co by se jim mohlo podařit?
"Viděl jsem jen kousek přípravy, těžko říct. Jsou tam Cehlárik, Hrivík, Slafkovský, Tatar – super jména. Ale potřeba jsou i bojovníci do oslabení. Sám jsem zvědavý, jako to dopadne. Trenér Ramsay vždycky něco vymyslí."
Jaký je?
"Fantastický trenér, jeden z nejlepších, jestli ne nejlepší, jakého jsem kdy zažil. I ve svém věku stále sleduje nové trendy, všechno z NHL. Na každou situaci, na kterou se hráč zeptá, má v sekundě řešení."
Spolu jste před dvěma lety získali bronz na olympiádě v Pekingu. Největší zážitek z kariéry?
"Asi ano. Moc jsem toho v kariéře nevyhrál, takže každé medaile si velmi vážím. I když jsem byl v podstatě v roli dvojky, tak už jen se na Hry dostat, je paráda."
Navíc poté, co se o vás celé hokejové hnutí bálo po ošklivém zásahu brusle do krku. Neuvěřitelný návrat a příběh.
"Nevěděl jsem, jak to bude. Zápasů jsem neodchytal moc. Jsem rád, že mě tam trenéři a Miro Šatan vůbec vzali. I když to bylo někdy z mé strany pořádné trápení, protože po zranění to bylo dost brzy a úroveň hokeje byla úplně jinde než extraliga. Ani přesun do Pekingu nebyl sranda."
Následky zranění pociťujete dosud, že?
"Cítím i budu cítit. Tři svaly mi stále chybí a ty se nenastartují. Je to utrpení, bojuji s tím přes sezonu, každý den. Po tom zranění to je dobré, ale není to ono."
O to obdivuhodnější je, že se držíte mezi brankářskou špičkou extraligy.
"Nevím, jestli patřím ke špičce, ale snažím se podávat stále co nejlepší výkony. Jsou tam mladší, šikovnější, rychlejší gólmani, kteří hrají v trošku lepších týmech, ale já se soustředím na sebe."
Zahájíte desátou sezonu v Olomouci. To je věrnost.
"Tak to vyplynulo, vždy jsem podepsal smlouvu brzo. I když byly jiné nabídky, tak přišly poté, co jsem podepsal smlouvu, anebo nebyly natolik zajímavé, aby se mi vyplatilo odcházet z Olomouce."
Teď jste už zase v suché přípravě na sezonu.
"Od pondělí začínáme letní přípravu. Volno bylo velmi dlouhé, liga se posouvá o týden, na led se jde později. Tři týdny už trénuji, zatím běhy a lehké posilování. Postupně se to stupňuje."
Trénuje se jinak než před lety
Ubíráte s přibývajícími roky závaží na činkách?
"Stále trénuji s týmem to, co nám dá kondiční trenér. Nejdřív to měli na starost trenéři, pak to bylo fifty fifty s kondičáky a teď už se to nechává jen na nich, trenéři do toho absolutně nezasahují. Každý má svoji metodu – někdo víc běhá, jiný je víc v posilovně. Prošel jsem si asi úplně vším, ale to, jak se trénuje teď, mi vyhovuje nejvíc."
Pořád v sobě nacházíte oheň do dřiny?
"Není to zase taková strašná dřina jako kdysi. Trénuje se, ale když jsem přišel do áčka, byly v pondělí, úterý a čtvrtek dvoufázové tréninky. Dvě letní přípravy byly šílené, šlo se na umření. To je taky blbost, protože pak došly síly v sezoně. Trénuje se úplně jinak než před deseti roky."
Do konce kontraktu vám chybí poslední rok. Přidáte další, nebo se vrátíte domů do Nitry?
"To si nechám pro sebe. Uvidíme během sezony, jak se budu cítit, jak na tom budu zdravotně. V hlavě to už uspořádané mám."
Pokud by to bylo vaše loučení s českou extraligou, chtělo by to další úspěch k olympijskému bronzu, titulu se Slovanem Bratislava a trofeji za plachtění, což?
"Plachtění nepočítejme, to byla sranda. Bylo by to pěkné, ale nesním. Všechno je v pohodě tak, jako to mělo být. Každý chce vyhrávat, každý chce titul. Musíme být i realisti, i když do každého zápasu jdeme s tím, že ho chceme vyhrát. Bylo by krásné udělat medaili. Byl bych asi jeden z nejšťastnějších v Olomouci po Jirkovi Ondruškovi. Pro nás je prvořadé udělat play off. Kdyby se nám podařilo čtvrtfinále, bylo by to super. Hlavně být zdravý a stát se může ledasco, i když nám postupy přes čtvrtfinále nejdou."
Stát se může ledasco, ale posledních pět let sbírá tituly jen Třinec. Co na to říkáte?
"Je to paráda. Někdy k tomu potřebuje i kus štěstíčka, to k tomu patří. Pět titulů po sobě? To už není štěstí ani náhoda, to je umění."
Přál jste to bývalému trenérovi Zdeňku Motákovi?
"Ve finále jsem fandil Třinci."
Znovu zazářil Ondřej Kacetl, ukázkový play off gólman? A to byl ještě nedávno v prvoligovém Přerově.
"Prostě se to tak vyvinulo, vůbec nebyl prvoligový gólman. Někdy něco nevyjde, člověk se na chvíli propadne dolů, aby se mohl odrazit o dva levely výš. Sedlo mu to skvěle, play off chytá vždy fantasticky. Buď umí načasovat formu, anebo si tak věří. Obdivuji to. Dobře se střídají s Markem Mazancem, v základní části nemají takové kvantum zápasů a pak je na play off více sil. Možná i v tom je to kouzlo. V NHL byla studie, že gólman, který odchytal v základní části více než 55 zápasů, tak za posledních dvacet roků vyhrál Stanley Cup jedinkrát. V Třinci to mají výborně nastavené. Kacetl zvládá rozhodující zápasy úžasně, je to až fenomén."
Ještě někoho z brankářských kolegů byste vypíchl?
"Hodně. V každém týmu je kvalitní gólman. Někdy sezona vyjde víc, někdy méně."
A vy vybočujete spolehlivostí výkonů.
"Stalo se, že přijdou krize, horší období, ale zatím jsem se dokázal vždycky z toho vyhrabat a chytit dobrou šňůru zápasů. Ale pokaždé to není růžové. Byly tři sezony, kdy to šlo samo a chytalo mi to celý ročník. Byly i horší sezony. Je potřeba se z toho co nejrychleji oklepat a to se mi daří."
Už víte, jak na to?
"Mám na to své klíče za ty roky, které asi fungují. Ale ty si nechám pro sebe."
Nebo je předáte svému synovi?
"Hraje hokej i fotbal, zatím ho to baví, to nejdůležitější. Jsem rád, že něco dělá, že je v kolektivu chlapců, to nejpodstatnější."
Vyháníte ho z branky?
"On se vyhnal sám. Byl v bráně, řekl, že se tam nudí. Pánbůhzaplať, odešel sám. Ale zase ve fotbale je brankář, chytá za Kožušany. Sem tam se dostane i do pole, takže super."
A dcera?
"Zkoušela tenis, chytily ji koně. Dvakrát týdně jezdí. Ještě je dost malá, ale učí se a láska ke zvířatům je krásná. Tu má asi po mamince. Všechna zvířata zbožňuje, nejradši by měla doma zoo. To jsou koně v telce, to jsou koně hračky, je nadšená. Není sranda jezdit na koni. Mám z nich respekt, hlavně z těch velkých a když vidím, jak je objímají, klobouk dolů."