ANALÝZA SOUPEŘE: Švýcaři? To nejsou jen hvězdy. Pozor na třetí útok i hru zadáků
Přestože fanoušci zpozorní při přítomnosti prvního útoku na ledě, složeného z borců z NHL, o góly se rovnoměrně stará skoro celý tým. Nejlepším střelcem je sice se čtyřmi zásahy Nino Niederreiter z Winnipegu, nejproduktivnější je však z celkového pohledu třetí lajna Miranda-Haas-Simion. Křídla Marco Miranda a Dario Simion mají po pěti bodech a Gaëtan Haas šest.
Nejen útok mají Švýcaři špičkový. Na svého brankáře dovolili soupeřům vyslat nejméně střel ze všech (86), čili v průměru 17,2 za zápas. To je z velké části ovlivněno tím, že ze začátku turnaje hráli proti outsiderům, jimž toho na rozdíl od českého týmu moc nedovolili. I v případě Slovenska byla jejich střelecká čísla velmi dobrá (36:13), až Kanada je v tomto ohledu překonala (26:29). Za celý šampionát jsou zatím i nejefektivnějšími střelci (úspěšnost 13,75 %), Češi jsou třetí (12,5 %). Naopak oslabení mají Švýcaři ze šesti elitních týmů společně s Američany zatím nejslabší.
Aktivita i zranitelnost
I proti vyrovnaným soupeřům vyznávají aktivní hru, kterou podtrhuje vysoký forčeking v útočné třetině i s využitím vysokého postavení obránců, kteří jsou schopni získávat puk u hrazení. To se jim ostatně dařilo především proti Slovákům. Šikovnější a důraznější Kanaďané byli vůči této strategii odolnější.
Profil švýcarského týmu: pevná obrana i konzistence
Při zisku kotouče v útočné třetině jsou Švýcaři rovněž schopni ho po delší časový úsek udržet ve své moci. Díky tomu si vytvářejí více příležitostí, unavují soupeře a vlastní hráče dokáží prostřídat. Z obranného pásma naopak spoléhají svěřenci trenéra Fischera na rychlý přechod do útoku a s pukem se před vlastní brankou zbytečně nemazlí.
Více o zápase Česko – Švýcarsko
Obránci tak často velmi aktivně podporují ofenzivu, kvůli čemuž jsou zároveň náchylní ke kritickým ztrátám puku, z čehož těžila hlavně Kanada. Moderní švýcarská hra je při hře proti důraznému napadání riskantní a zranitelná proti rychlým přechodům do útoku a bleskovým protiútokům.
Problémem Švýcarů může být možná moc velké sebevědomí, které vyústilo v podrážděnost při tvrdé hře a provokacích jak ze strany Slováků, tak od Kanaďanů. V obou zápasech se objevily momenty, kdy Švýcaři ztratili hlavu, což rozhodně nebylo ku prospěchu věci.
Přesilovka dobrá, ale...
V přesilovce se Švýcaři prezentovali celkem dobře, proti Norům, Slovákům a Kanaďanům ovšem nevyužili ani jednu. Jediné úspěšné zářezy tak mají proti slabým soupeřům – uspěli proti Slovinsku (čtyřikrát) a Kazachstánu (jednou). Proti silnějším soupeřům zkrátka nejsou a nemusí být tak efektivní.
Švýcarské početní výhody byly v posledních dvou zápasech jen o jedné formaci. A to té první ve složení Dean Kukan, Nino Niederreiter, Denis Malgin, Nico Hirschier a Kevin Fiala. Nejvíc na této speciální lajně zaujme její lehkost a pohyb. Všichni útočníci jsou schopni si měnit místa, nikdo nemá přesně určenou pozici. I v krkolomných situacích jsou její členové schopní si poradit a najít spoluhráče.
Nejvíc zakončují Fiala s Malginem, kterým se starají o servis Hirschier s Kukanem. A přestože má Švýcarsko právě v této přesilovkové formaci velkou zbraň, Kanada ukázala, že se dá bránit. Recept je dle Javorových listů jednoduchý – nevpustit majitele dvou stříbrných medailí z MS (2013, 2018) do útočné třetiny.
Pozor na třetí útok
Po těžkých zápasech se při hře pět na pět jeví nejlépe první a třetí švýcarská řada. Fiala řádil hlavně proti Slovensku, v klíčových okamžicích se ukázali i jeho spoluhráči z lajny, kteří dokáží udělat rozdíl, a to hlavně Hischier. Nejslabším z této formace se zdá být Malgin, jenž zatím zůstává ve stínu svých věhlasnějších spoluhráčů, kteří na sebe v drtivé většině berou zodpovědnost za přechod do útoku. Má to jednoduchý důvod – pokud měl při vstupech do útočné třetiny puk na holi Malgin, útoky jeho týmu byly méně nebezpečné.
Ve třetím útoku nejvíc září Miranda, který poslal spoluhráče do šance ve slotu proti Slovensku a Kanadě celkem pětkrát. S jeho spoluhráčem Haasem mělo Švýcarsko zejména v sobotním zápase největší převahu na ledě. Třetí lajně hraje do karet i sehranost, neboť celý turnaj funguje ve stejném složení. Velmi dobře o sobě vědí i členové druhé formace Anders Ambühl a Enzo Corvi z Davosu. V součinnosti s Niederreiterem představují další velkou hrozbu pro český tým, i když v obranné třetině nejsou tak silní a dovolují z celého týmu soupeřům při hře pět na pět nejvíc střeleckých pokusů.
V defenzivě vypadá nejlépe třetí obranný pár, který měl převahu v obou zmíněných zápasech. Velmi dobře se prezentoval zejména Michael Fora, který předvedl svůj um proti Javorovým listům. Nebál se hrát dopředu a sám s pukem pronikat do soupeřovy třetiny. Na první pohled musí zaujmout i nedávný navrátilec z NHL Kukan, který jak při hře pět na pět, tak v přesilovce distribuuje puky s lehkostí. Pokud budou Češi aktivně napadat ty méně hvězdné páry, mohou vzniknout zajímavé šance. Především výše vychvalovaný Fora s Tobiasem Geisserem proti Slovensku totiž úplně nezářili…
Celkově je švýcarský tým velmi dobře postavený a prezentuje se velmi dobrou hrou ve vysokém tempu. Trenér Fischer bude samozřejmě nejvíc spoléhat na hvězdy z NHL, ale i zbytek týmu je velmi nebezpečný a Čechům může hodně zatápět. Otázka pro realizační tým v čele s Karim Jalonenem bude, zda se vydat cestou Slováků a doufat, že Švýcaři nebudou tolik efektivní, nebo namotivovat svůj tým k podobnému výkonu, jaký podali ve druhé třetině Kanaďani. Od národního týmu lze pod vedením finského kouče očekávat pasivnější hru. Vyplatí se to?