ANALÝZA SOUPEŘE: Česko – USA. Neporažení Američané mají nejsilnější útok turnaje
Reprezentace USA se vždy opírá o silnou individualitu. V minulých letech to Čechům připomněli třeba Auston Matthews nebo Patrick Kane, kteří je vyřadili při dvou posledních vzájemných srážkách ve čtvrtfinále šampionátu. Letos je takovou personou 19letý útočník Cutter Gauthier.
Pětka loňského draftu NHL je se šesti zásahy druhá mezi nejlepšími střelci turnaje za Dominikem Kubalíkem (osm), na rozdíl od něj však svých tref dosáhla většinou mimo přesilovku (dala v ní jen dvě branky oproti šesti českého kanonýra). I díky tomu vévodí statistice zohledňující účast na ledě při vstřelených a obdržených gólech (+10). Nastupuje sice až ve třetí formaci, přesto od kouče Davida Quinna dostal Gauthier v klíčovém duelu proti Švédsku z útočníků téměř nejvíc prostoru na ledě.
V zápase vypálil celkem šestkrát (nejvíc z týmu) a upevnil si pozici suverénně nejčastějši střílejícího hráče turnaje (44 ran na branku; Kubalík jich má 20). Američané vůbec tým Tre kronor zasypali kanonádou (v zápase měli přesných 43 pokusů, soupeř jen 26) a spolu s Kanaďany jsou v tomto ohledu nejlepší na turnaji (266 střel na branku, průměr 38 na zápas, Češi mají 27). I díky tomu jsou také s 34 góly nejčastěji skórujícím týmem na turnaji a měli i nejvíc gólových šancí ze všech.
Profil USA: Neporažení Američané mají nejsilnější útok turnaje
Do útočného pásma se zámořský tým dostává zejména po přihrávce nebo z úspěšného forčekingu v soupeřově třetině. V obou těchto statistikách jsou Gauthier a spol. nejlepší ze všech 16 účastníků šampionátu, a to o velký kus. Český výběr si tak musí dát pozor na zbrklou rozehrávku a důrazné napadání, s čímž měl proti Kanadě problémy. Zároveň nesmí dát soupeři moc prostoru pro přihrávku přes obrannou modrou čáru.
V čem Američané tolik nevynikají, alespoň co se týče četnosti, jsou přihrávky do slotu. V této kategorii se pohybují v průměru. Což znamená, že se hráči dostávají do nebezpečného prostoru před brankou víc individuálně s pukem na hokejce než po spoluhráčově přihrávce.
Předvídatelná, ale produktivní přesilovka
Co se týče přesilovek, jsou na tom stejně dobře jako Češi. S využitím 33,33 % jim na turnaji patří dělené třetí místo. Trenér Quinn sází hlavně na svou primární formaci Perunovich, Tynan, Tuch, Gauthier, Bonino, přičemž hlavním zakončovatelem je Gauthier, jehož místo je na pravém kruhu. Přesilovka USA tak může být docela předvídatelná. Jako druhá varianta je v levém kruhu připraven střílející Tynan.
Ten ovšem není velkým kanonýrem na turnaji, ani v klubu. Tvořivý centr vždycky raději nahrává (s devíti asistencemi druhý nejlepší na turnaji za Švédem Tömmernesem), na profesionální úrovni se nikdy nedostal přes 20 gólů za sezonu. A to povětšinou nastupuje v AHL.
Útok USA nicméně hrozí skoro ze všech formací a těží hlavně z velké sehranosti, která je patrná od začátku turnaje. Od prvního zápasu s Finskem trenér Quinn měnil sestavu jen minimálně – a přináší to ovoce. Útočníci o sobě dobře vědí, koneckonců všichni až na jednoho zapsali v Tampere alespoň bod. Jediným vodítkem pro český tým může být to, že čtvrtá formace přece jen za těmi prvními třemi v produktivitě zaostává.
V obraně soupeře nevyčnívá nikdo, jako tomu je v jiných týmech. Nejproduktivnějším zadákem je Scott Perunovich, talent draftovaný St. Louis, který diriguje první přesilovkovou formaci. V zadních řadách však scházejí větší jména, vesměs jde o průměrné nebo nadějné obránce v NHL. Defenziva je tak nevyzpytatelná a v klíčovém zápase turnaje se může její menší zkušenost projevit. Nejde o nešikovné nebo dokonce špatné hráče, ale český tým už čelil na turnaji i větší kvalitě.
Zato brankáři jsou ostřílenější a obrana se na ně mohla spolehnout. Díky DeSmithovi například Američané neprohrávali hned na začátku zápasu se Švédy. Gólman Pittsburghu velmi pravděpodobně nastoupí i ve čtvrtfinále proti Česku, neboť zatím chytal jen proti těm silnějším soupeřům.
Před odvetou zápasu o bronz z minulého roku jsou karty rozdané rozdílněji než v minulém roce. Jsou to Američané, kteří mají víc hvězd formátu NHL. A to ať už současných (Tuch), budoucích (Gauthier) či minulých (Bonino). Zároveň jim nechybí už tradičně mladistvá energie. Na první pohled vypadá tým z druhé strany Atlantiku jako jasný favorit, nicméně to, že se soupeři tak dobře neznají, může hrát v prospěch obou stran.