ANALÝZA Česko – Slovinsko. Zase inkasované góly od modré. Jaký tah stál za obratem?

Česko – Slovinsko 6:2

Karel Vejmelka při své premiéře na turnaji inkasoval ze druhé střely na branku a pak ještě pustil pokus Jana Urbase, i když na něj měl dobrý výhled. Češi tak zase museli dotahovat. První třetina, ačkoliv tomu skóre 0:2 neodpovídalo, přitom od nich nebyla špatná. Při stejném počtu hráčů na ledě měli víc střel i šancí. Soupeř však byl efektivnější. Ze svých devíti střeleckých pokusů dostal hned šest na branku. Většina z nich nicméně nebyla z pozice před brankou či mezi kruhy.

Navíc Jalonenův výběr provází smůla. První gól padl také vinou nepříznivého odrazu od Knotovy brusle a stejně jako v případě Lotyšska nebo Slovenska se soupeř prosadil střelami od modré čáry. Češi dokázali podržet puk v pásmu a ohrožovat slovinskou branku, víc než třetinu pokusů ovšem zablokovali hráči protivníka nebo je Červenka a spol. trefili sami. Spousta situací také byla jen o milimetry – několik slibných kombinací na gólovou šanci vychýleno soupeřovou hokejkou.

Převaha se Sobotkou na ledě

Největší problém měli reprezentanti ve druhé třetině, v níž se jim Slovinci hlavně v počtu šancí ze slotu téměř vyrovnali (5:4). A mohli dokonce zvýšit na 3:0. Měli velice nadějnou přesilovku, při níž české čtveřici značně zatápěli a jejich tlak pokračoval i potom. Naštěstí reprezentaci z této bryndy dostal Tomášek, který téměř sám zaměstnával obranu soupeře svou aktivní hrou a vykoledoval si faul. V následné přesilovce pak nastoupil Kubalík, po rychlé kombinaci se k Čechům naklonilo konečně i štěstí a útočník Detroitu dostal puk za záda brankáře Slovincům svým typickým stylem.

Velká změna nastala ve třetí třetině. Národní celek se počtem střel při hře pět na pět velmi přiblížil součtu pokusů za předchozí dvě třetiny. Počet jeho šancí byl dokonce vyšší. Pomohla nejen častější střelba, ale i z lepších pozic. Nebylo to přitom tak, že by Češi neuváženě pálili odevšad. Větší aktivitou s pukem i bez něj byli schopni si vytvářet gólové šance. K tomu přidali efektivní přesilovku, v níž skórovali hned z první střely na branku. A soupeř měl tolik práce, že stihl jen jednu šanci ze slotu.

Co se týče individuálních výkonů, z dat vyplývá, že největší převahu měl tým s Vladimírem Sobotkou na ledě. Přitom sparťanský útočník působil celý zápas spíš bohorovným dojmem – puk sice udržel, ale nevymýšlel s ním žádné převratné akce a ani s ním tolik aktivně nebruslil.

Před třetí třetinou byl přeřazen do prvního útoku a počet šancí českého týmu najednou vzrostl. V prvních dvou třetinách měl s ním na ledě čtyři, v závěrečné části jich bylo hned pět. Navíc jeho lajny nepouštěly soupeře k větším akcím v obranné třetině. Sám Sobotka přihrál do dvou možností dobře se uvolňujícím obráncům – Dvořákovi a Kempnému – a druhý jmenovaný z ní vstřelil klíčový gól na 4:2. Sám Sobotka nicméně nemá ani jeden střelecký pokus, a to jako jediný z českého týmu.

Zaostala jen třetí obrana

Koho nejde nezmínit zas a znovu, je Dominik Kubalík. Všechny jeho góly sice padly při přesilovce, nicméně jeho osobní příspěvek při hře pět na pět je nezanedbatelný. Celkem se ocitl ve čtyřech šancích ve slotu a na jednu nahral. Dále byl společně s Tomáškem nejaktivnějším Čechem, co se týče úspěšného získávání soupeřova pásma. 

Když byl na ledě, reprezentace na šance dominovala, na střely však ne. První formace nicméně nastupovala proti nejlepším hráčům soupeře, kteří jsou kvalitou jinde než zbytek slovinského týmu. V přesilovce potom ze tří střel na branku dvakrát skóroval. Vysoká efektivita.

Další dobré výkony podali už tradičně Červenka a Kempný. První měl čtyři šance a s Kempným se zase tým dostával do největší herní převahy. Nicméně proti slabému soupeři byli pohledem dat vidět skoro všichni hráči v pozitivním světle. Vykřičník svítí jen u třetí obranné dvojice Jordán, Zbořil, jež skončila utkání s bilanci -5 střel. Což znamená, že za dobu, kterou strávila na ledě, soupeř vyslal o pět pokusů na branku víc než Češi. 

Určitě naopak lze vypíchnout výkony Tomáška a Fleka. Tomášek tak trochu nenápadně sám táhne svou lajnu v ofenzivě. Vytváří si sám šance a neochvějně získává pro tým pásmo. Proti Slovincům se mu to povedlo celkem šestkrát. Do šance se dostal ve dvou případech a jednou do ní přihrál. Flek zase uplatňoval svou rychlost a do pásma vstoupil úspěšně celkem pětkrát.

Ať už byl výkon proti Slovinsku jakkoliv rozporuplný, národní tým rozhodně ukázal velkou psychickou odolnost. Prohrávat většinu zápasu s outsiderem není jednoduché. Český výkon byl stejně jako proti Lotyšsku a Slovensku poznamenán vlažným začátkem. Teprve poslední dva zápasy ve skupině proti Švýcarsku a Kanadě však víc naznačí, jakou sílu tento výběr ve skutečnosti má.