ANALÝZA: České brankoviště, zakázané území. Finové měli za dvě třetiny jedinou šanci zblízka

Národní tým měl v úvodních dvou třetinách jasnou převahu ve hře pět na pět. Celkem 11 ze 13 šancí v základních 60 minutách si vypracoval právě v nich, v prostřední části předvedl největší tlak. Do druhé přestávky navíc povolil soupeři jen jednu zakončenou šanci ze slotu a celkem jasně opanoval statistiky i ve střelách na branku.

Třetí třetina však byla zejména zásluhou Finů dost odlišná. Suomi si v ní ve vyrovnaném počtu hráčů na ledě vytvořili šest šancí, tři z toho po českých chybách v obranném pásmu. Způsobilo je vysoké a agresivní napadání soupeře, který s tímto stylem nastoupil do závěru utkání a hlavně v české rozehrávce to bylo znát. Nepřesnostem se nevyhnuli ani útočníci první formace.

Celkové statistiky zápasu ve hře pět na pět v základní části však mluví pro domácí výběr. Ten kontroloval přes 60 % pokusů, střel i šancí. Jenže brankář Säteri byl bezchybný. V prodloužení už si to oba týmy rozdaly otevřeně. Pouze zásluhou brankářů a bídného zakončení na obou stranách se šlo do nájezdů.

I přes pochybnosti před začátkem turnaje odvedla celá defenziva velmi solidní výkon. Finové neměli nic ani z rychlých útoků, z nichž zaznamenali ve vyrovnaném počtu hráčů jen jednu velkou šanci, když ve druhé třetině střílel Hyry. Díky rotaci sedmi zadáků nezůstávaly české obranné páry většinu zápasu stejné a každý si zahrál snad s každým. Jediný bek, který skončil s negativní bilancí šancí při vyrovnaném počtu sil na ledě, byl mladík Špaček (-2), který ovšem ukazoval i pozitivní věci. A to hlavně v progresivních přihrávkách, kdy například vyslal do úniku Sedláka.

Podle statistik se nejlépe jevil Kundrátek. Když byl ve svém omezeném času na ledě, národní tým nedovolil Finům ani jednu šanci a pouze jednu střelu na brankáře Dostála. Nicméně odehrál nejméně z českých obránců (12:39 min). Přesto se sám dostal do dvou velmi slibných střeleckých pozic a sám jednou nahrál Voženílkovi do úniku, navíc po jeho nahození zakončoval z bezprostřední blízkosti Kaše.

Velmi dobře se uvedl i Kempný, který se nebál zavézt puk přes střední pásmo, a i díky tomu zaznamenal při svém pobytu na ledě druhou nejvyšší převahu z českých obránců. Zároveň byl o velký kus nejvytěžovanějším hráčem celku (24:59 min), což naznačuje, jak klíčový význam pro trenéra Rulíka má.

Vepředu se nejlépe jevily druhá a třetí řada. Druhá dominovala nad Finy a ukazovala, že si umí poradit jak v kontrolovaném přechodu do útoku, tak i v soupeřově pásmu. V přechodu do pásma zářil hlavně Palát. Nejlepším hráčem této lajny byl však Tomášek. Po jeho ziscích puku v útočné třetině a na vhazování se jeho trojice mohla udržet v ofenzivě. 

Navíc byl nejnebezpečnějším českým hráčem, když dvě šance měl a na dvě přímo nahrál. Palát mu v lajně sekundoval s jednou šancí a jednou nahrávkou do ní. Jediný Kubalík nebyl sám sebou a předvedl při hře pět na pět jen dva zablokované střelecké pokusy. Vzhledem k tomu, co všechno v pátek absolvoval, ani není divu…

Třetí lajna si vytvářela šance hlavně po nahození puku do pásma soupeře, jeho udržení a vybojování. Zároveň předvedla několik nebezpečných rychlých kontrů. Jejím tahounem byl Voženílek, který byl znát hlavně u mantinelů, i tak se ocitl v jedné šanci a do dvou nahrál svým spoluhráčům z lajny. Asi ty nejvyloženější příležitosti měl však Kämpf. 

Naopak první útok měl negativní bilanci šancí. Povolil jich soupeři o tři víc, než sám vytvořil a jeho převaha v pokusech a střelách nebyla tak vysoká jako u výše zmíněných dvou formací. Z tria vyčníval Ondřej Kaše, jenž se byl hlavně svou prací schopen dostat do dvou možností. 

Reprezentaci dnes čeká podobná zkouška. Norové jsou papírově méně kvalitní tým, nicméně Švýcarům dali zabrat hlavně svou agresivitou, což při nízké gólové produkci národního týmu může být problém. Češi mají nad svými soky převahu, potřebují se však chytit v přesilovce a přesnější zakončení musí přijít i při hře pět na pět.