Jak došlo k dohodě s Banskou Bystricí?
"V Českých Budějovicích mě vyplatili ze smlouvy a postupem času mě kontaktoval trenér brankářů Jakub Dohnal, se kterým se známe, protože jsme stejný ročník. Volal jsem také panu Písařovi a hlavnímu trenérovi Vladimíru Országhovi. Hovory pokračovaly, a tak jsem se ocitl v Banské Bystrici."
Co bylo hlavním důvodem, proč jste se rozhodl přijít do Bystrice?
"Bylo to jedno s druhým. Jak už jsem zmínil, dobře jsme si rozuměli s panem Písařem a také s trenérem Országhem. Ten mě znal, protože v posledních letech působil v české lize. Všechno do sebe zapadlo a dávalo to smysl pro obě strany. Podle mého názoru je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Jako hokejista chcete vyhrávat a být úspěšný, proto jsem v Banské Bystrici."
Když jste s klubem jednal, měl jste představu, jak se buduje?
"Bylo vidět, jaký je plán. A také to, že lidé v klubu – ať už trenéři, vedení nebo hráči – vědí, jaký je cíl. Vždycky chcete hrát o ty nejvyšší příčky. Proto hrajeme hokej, všichni chceme vyhrávat zápasy a trofeje. V mém rozhodování hrálo roli i to, že Banská Bystrica byla před několika lety úspěšná."
Měl jste i jiné nabídky, například z české extraligy?
"Nějaké nabídky byly, ale to už je minulost. Jsem v Banské Bystrici. Bylo to pro mě nejlepší, proto jsem tady."
Co očekáváte od slovenské Tipos extraligy?
"Nic lehkého, protože má kvalitu. Má kvalitní hráče a také legionáře, kteří dlouhodobě patří mezi ty nejproduktivnější hráče. Je to těžká soutěž jako každá jiná. Ale puk je všude stejný a vy se ho snažíte dostat do sítě. Těším se na to, ale nebude to jednoduché. Bude chvíli trvat, než si na některé věci a styl hokeje zvyknu, ale těším se a nemám obavy."
Jak se vám zatím líbí v Banské Bystrici?
"Zázemí klubu je na dobré úrovni, město je krásné, všude to mám blízko. Z hlediska toho, kde jsem hrál a žil předtím, je to velmi podobné."
Vzhledem k vaší dosavadní kariéře přicházíte do ligy jako velká osobnost. Je s tím spojen velký tlak. Jak to vnímáte?
"Naprosto chápu tlak a počítám s ním, ale tlak na výsledky a výkony je všude stejný. Člověk s tím musí počítat a bojovat. Doufám, že to jako tým zvládneme, já osobně udělám vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
Bystrica by se určitě ráda přiblížila k příčkám, kdy vyhrávala tituly. Vidíte to tak i vy?
"Všichni vnímáme, že Banská Bystrica chce udělat krok dopředu, a podle toho se budeme chovat. Naposledy klub nepostoupil přes čtvrtfinále, ale organizace funguje dobře a věřím, že dosáhneme svých cílů."
Dají se cíle také konkretizovat?
"Určitě dají, ale to nechám za dveřmi kabiny. Cíle jsme si stanovili a půjdeme si za nimi, ale nebudu je zveřejňovat."
Každopádně nejlepší by bylo, kdyby se vám podařilo udělat fanouškům takovou radost, jako když Bystrica vyhrávala tituly...
"To by bylo to nejlepší, co by se mohlo stát. Ale aby všechno dopadlo tak, jak si to teď malujeme, musíme pro to udělat maximum a myslím, že všichni jsou odhodlaní, aby se to povedlo."
V Bystrici jste už chytal jako soupeř. Vzpomínáte si na to?
"Moc dobře si vzpomínám na zápas s Tapparou, ve kterém jsem nechytal, byl jsem jako dvojka na lavičce, ale prohráli jsme 2:5. Pak jsem hrál za Ambri v Bystrici, vyhráli jsme a já jsem udržel čisté konto."
A po něm vznikl rozhovor, ve kterém jste kritizoval Ligu mistrů...
"Ano, to je pravda (směje se). Jsem typ člověka, který když něco řekne, tak si za tím stojí. Tehdy jsem to potřeboval udělat, abych něco změnil. Možná jsem to řekl hloupě, ale některé věci to posunulo. Takových přešlapů jsem měl víc, ale člověk si vždycky stejně sám vyžere to, co udělá nebo řekne."
Zažil jste také atmosféru v Banské Bystrici. Víte, co můžete od fanoušků očekávat?
"Právě v tom zápase s Tapparou byla atmosféra skvělá. Nechytal jsem, takže jsem si to mohl užít. Duel v barvách Ambri si vybavuji matně, ale bylo tam docela dost lidí. Doufám, že to tak bude i v sezoně, že přijde co nejvíc fanoušků a budou za námi stát v dobrých i zlých časech. My se jim na oplátku budeme snažit přinést co nejvíce radosti."
Vraťme se ještě o kousek zpátky. Jaké byly poslední tři roky v Českých Budějovicích?
"Někdy jste nahoře a někdy zase dole, tak bych to shrnul. Když je člověk v jednom týmu delší dobu, tak taková období zažívá. Měli jsme jednu sezonu, která se nám nepovedla, hráli jsme na dně, nebyla to ideální situace, ale celkově jsem za ni rád, i když moje angažmá skončilo hořkosladce. Ale takový je život, hokej je také byznys. V Budějovicích se mi moc líbilo, budu na to vzpomínat jen v dobrém, protože ty roky byly skvělé. Konec byl takový, jaký byl. Stalo se to, co se stalo. Člověk nemůže nikomu nic vyčítat, ale to už je minulost."
Většinu kariéry jste strávil ve Finsku. Jak na to vzpomínáte?
"Když někde žijete dlouho, vytvoříte si kontakty a přátele. Když jsem odešel z Finska do Ruska, vnímal jsem to jako odchod z domova, ale postupem času se člověk vyvíjí a vidí věci jinak. Pořád tam mám spoustu přátel, v podstatě jsem tam vyrostl. Ale pomalu si uvědomuji, že domov je někde jinde. Každopádně na Finsko nedám dopustit. V podstatě mi dalo kariéru, kterou mám. Nikdy bych neměl takový hokejový život, jaký mám, kdybych tam neodešel. Vždycky na to budu vzpomínat v tom nejlepším."
Nejhezčí vzpomínky jsou na dva tituly s Tapparou?
"To taky, ve sportu chcete vyhrávat a člověk má vždycky velkou radost, když je součástí mistrovského týmu. Ale těch zážitků mám opravdu hodně. Asi nejhezčí vzpomínky mám na dětství a na všechno, co jsem tam zažil, jak to chodilo v dorostu nebo juniorce a pak v áčku. Byla to dlouhá cesta, která vedla přes překážky. Vzpomínky jsou krásné nejen po hokejové stránce, člověk toho zažije hodně i mimo led. Na celou tu cestu vzpomínám možná ještě radši než na těch pár okamžiků po zisku titulu."
Kteří hvězdní spoluhráči vám utkvěli v paměti?
"Nejvíce vzpomínám na obránce Pekku Sarava. Je to tamní legenda, vedle které jsem vyrůstal a sedával v šatně. Vznikla podle něj písnička a teď pracuje jako expert v televizi. A také Kristian Kuusela, který vede historické bodování finské ligy. Těch spoluhráčů bylo hodně, ale tihle dva jsou asi největší legendy."
