S trenérem Gabrilem si nerozuměl, do konkrétních detailů zacházet nechtěl. "V celé naší spolupráci, co jsme měli od začátku, byl můj bývalý trenér ten, co mi pořád něco vyčítal, něco mi říkal. Pak jsme měli sáhodlouhý rozhovor, řekl jsem mu taky já nějaké věci. Obsah rozhovoru si nechám pro sebe. Bohužel to neustál," řekl devatenáctiletý český reprezentant.
"Ať už tam byly emoce jakékoliv, tak ke konci rozhovoru jsem mu stejně poděkoval za sezonu, co jsme měli. Popřál mu, aby se mu dařilo. Podal jsem mu ruku, bohužel on mi ji nepodal. S prominutím mě poslal do ... stejně jako mě poslala moje bývalá spoluplavkyně Bára Seemanová. Neříkám, že jsem udělal všechno perfektně, určitě ne, ale myslím si, že ten konec nemohl skončit takhle," vykládal Gracík.
Působení v mezinárodní skupině s plavci, kteří jsou zkušenější a úspěšnější než on, ale celkově nehodnotil jen negativně. "Co se týče tréninku, tak mě to extrémně posunulo. Snažím se z toho brát spíše pozitivní věci. Co se týče cestování, tak to bylo náročné, jak člověk není absolutně doma. Má to svoje benefity i svoje nevýhody," poznamenal.
Aktuálně osobního trenéra nemá, i když formálně tuto roli plní pardubický Tomáš Neterda. "Teď sám řeknu, že můj hlavní trenér jsem já sám, takže to samozřejmě taky není ideální," poznamenal Gracík.
Musí řešit, co dál. Má rozložený čtvrtý ročník na pardubickém sportovním gymnáziu, takže ho čeká ještě rok studia. "Zůstat doma by pro mě bylo úplně ideální, ale otázka je, pod kým a s kým budu trénovat," přemítal.
Na olympiádě se v malém českém plaveckém týmu potkává i s Gabrilem i Seemanovou. "Já je zdravím. Jestli oni mě zdraví, nebo ne... Úplně si nemyslím, že by mě zdravili. Ať se jim daří, ať dělají, co potřebují, co uznají za vhodné. Můj problém to není," dodal Gracík.