Francouz o vítězství Stanley Cupu: Druhý den jsem pochyboval, jestli se to vůbec stalo

Colorado má za sebou báječnou sezonu, díky 119 bodům v základní části si dokonce vytvořilo nový klubový rekord. Kdy jste si říkal, že by to Avalanche mohli dotáhnout až do úplného konce?

"Cítil jsem to v průběhu celé sezony, když jsem viděl, jak silný máme tým a jak skvěle hrajeme. Ale všichni víme, že během play off záleží na drobnostech. Jenže když jsem pak viděl, jak hrajeme, tak jsem cítil, že by to mohlo klapnout. Byli jsme opravdu silní."

K vítězství jste v play off výrazně přispěl i vy, jako brankářská dvojka. Darcy Kuemper vás kromě výjimek pustil do akce jen na sérii s Edmontonem. Jak jste spolu fungovali?

"Myslím, že to byla jedna z velkých součástí úspěchu. Měli jsme spolu harmonický vztah a po celou sezonu jsme se podporovali. V play off obzvlášť, hlavně když měl Darcy během vyřazovacích bojů problémy s okem. Byl jsem schopný tam naskočit a cítil jsem podporu jak od něj, tak i od spoluhráčů. Šlo o jeden z důležitých momentů na celé naší cestě."

Když se tedy Kuemper v prvním kole proti Nashvillu zranil, šel jste do akce. Jak jste se cítil?

"Pomohlo mi, že jsem tohle už jednou zažil, a to když se dohrávalo play off v bublině a zranil se Philipp Grubauer. Najednou byla ta tíha na mně. Tehdy jsem to nezvládl. Už tam jsem mě potíže s kyčlemi, ale sám jsem to bral tak, že jsem selhal. Člověk se však dokáže poučit a mně ta zkušenost pomohla. Věřil jsem, že tentokrát, když byl Darcy mimo hru, už to zvládnu."

Palát? Jsem hrdý, že jsem Čech

Vy jste si finále na ledě vychutnal jen na necelých 27 minut, kdo v něm ale zářil byl Ondřej Palát. Mluvili jste spolu?

"Potřásli jsme si rukou po skončení finále v tom špalíru. Řekl jsem mu, že hrál neskutečně. Byl jedním z nejlepších hráčů Tampy. Když jsem ho viděl hrát, byl jsem hrdý, že jsem Čech a že dělá takové jméno našemu hokeji. Ale zároveň jsem mu řekl, že jsem rád, že jsme to zvládli my a s pohárem se může pomazlit i někdo další než oni pořád dokola. Tak se jen pousmál a šel dál, více bohužel nebyla možnost si popovídat."

Tampa byla těžkým soupeřem, čtyři z šesti utkání skončila rozdílem jediného gólu. Jaké byly ty úplně první pocity po vítězství?

"Člověk si říká, jaké by to asi bylo. A pak, když se to děje, je to jak když skočíte šipku pod jez. Mele vás to, člověk se zmítá v obrovské bouři emocí, radosti, úsměvů a objímání. Když jsem zvedl pohár nad hlavu a viděl v něm svůj odraz, to bylo něco, co nedokážu ani popsat. Byl to skvělý pocit. Když jsem se druhý den probudil a zjistil, že jsem zaspal týmový autobus na letiště, tak jsem chvilku pochyboval, zda se to vůbec stalo a jen se mi to nezdálo. Naštěstí když jsem do toho autobusu pak přišel a viděl, jak tam ten pohár sedí, tak bylo jasné, že je to realita."

Obratem přišly na řadu vítězné oslavy a podle veterána Erika Johnsona jste to byl vy, kdo za to nejostřeji vzal. Je to pravda?

"Tuhle otázku jsem tedy vůbec nečekal... (smál se). Nemyslím si, že bych byl nejvíc opilý, ale rozhodně jsem byl nejrychleji. Celý den jsem nejedl a když opadl všechen stres, dal jsem si dva-tři drinky a byl jsem ve skvělé náladě. V totální euforii. Zažili jsme v šatně hroznou spoustu srandy. Byla to spontánní radost. Pak jsme měli uzavřenou party na hotelu. Samozřejmě jsme chtěli vyhrát už v Denveru za stavu 3:1 na zápasy a byli jsme hodně zklamaní, že to nevyšlo, ale pak v Tampě to mělo kouzlo v tom, že jsme si mohli ty oslavy vychutnat společně v tom nejužším kruhu a až druhý den se vrátili do Colorada. Takže to byl dost možná ten nejlepší scénář."

Jak jste si pak užil vítěznou jízdu městem?

"Jeli jsme na autě s Darcym a jeho rodinou a třetím brankářem Justusem Annunenem. Bylo to neuvěřitelné. Když jedete městem, všude je neuvěřitelné množství lidí a všichni křičí z plných plic... Skvělý zážitek. A byl jsem rád, že u toho se mnou byla i rodina. Když jsem pak viděl záběry z letadla, bylo to jak jedno velké mraveniště, snad kolem půl milionu lidí. Bylo to nepopsatelné."

A co na oslavy říkal váš tatínek, který si je užil s vámi?

"Myslím, že i pro něho bylo to vítězství trošku zadostiučinění. Vždy mi říkal možná trochu v nadsázce, že až budu mít ten prstýnek pro vítěze, bude opravdu spokojený. Teď se mu to vyplnilo. Když byl za mnou během sezony v lednu, tak jsme vyhráli všech devět domácích zápasů. Na startu play off jsem se ho hned ptal, jestli nechce dorazit. A máma ho vyslala se slovy 'Jeď tam a postarej se o to.' Tak tu misi splnil."

Budeme vyrovnanějsí dvojice

Od vítězství neuplynul ještě ani měsíc, ale v Coloradu už se leccos změnilo. Darcy Kuemper podepsal s Washingtonem a vaším novým kolegou se stal Alexandar Georgiev, kterého klub přivedl z New York Rangers. Je to další motivace stát se týmovou jedničkou?

"Musím říct, že nad další sezonou už přemýšlím. Nebudu si klást velké cíle, spíš myslím, že se budu snažit pokračovat v tom, co jsem dělal doposud. S Georgievem budeme vyrovnanější dvojice, než jsme byli s Darcym, který odchytal většinu zápasů a byl i pro play off braný jako jednička. Myslím, že kdyby se ve vyřazovací části nezranil, odchytal by to celé. Je fakt, že teď se pro mě otevírá větší šance a udělám vše proto, abych přijel do kempu před sezonou co nejlépe připravený. Jádro týmu zůstalo stejné, podepsali jsme hodně důležité hráče, takže věřím, že můžeme být jedním z hlavních adeptů na zisk Stanley Cupu i příští rok."

Má Colorado na to, aby vítězství obhájilo?

"Budeme zase silní, šance na obhajobu tam určitě je. A je to jen na nás, jak s tím naložíme. Vyhrát ten pohár, to je jako kdyby do vás někdo vpravil nějakou drogu. Chcete to víc a víc, zažít to zase znovu."

Vy jste se do NHL vrátil po roční pauze způsobené zraněním. V základní části jste odchytal 21 utkání a dalších sedm jich přidal v play off. Co vás čeká teď?

"Dovolená. Sezona byla hrozně dlouhá a já jsem popravdě rád, že jsem zase doma. Volno mi vychází na osm týdnů, beru to, že můžeme být doma, jako dovolenou. Užívám si to."