Fotbalový skaut s půl milionem sledujících Jacek Kulig: Sociální sítě mi pomohly k práci snů

Představte se pro ty, kteří vás neznají. Co vlastně děláte?

"Vnímám se jako skaut a analytik. Mám vlastní webové stránky a na sociálních sítích sdílím své názory na hráče. V současné době pracuji pro společnost Nordensa, kde skautujeme hlavně talenty z míst jako je Afrika, Asie a východní Evropa, kde je pro hráče málo příležitostí se prosadit. Dáváme jim šanci a zprostředkováváme jim kontakt s kluby."

Kdy jste začal se skautingem?

"Už když mi bylo devět nebo deset let, dělal jsem skautské reporty. Moc se mi líbil Alessandro Del Piero, tak jsem si dělal poznámky o všem, co jsem ho viděl dělat. Nic z toho mé kamarády ve škole moc nezajímalo, sledovali jen jeho góly nebo pěkné akce. Hodně jsem také hrál Football Manager. Nic mě nebavilo víc, než si pořizovat mladé talenty a sledovat, jak se budou vyvíjet."

A v jakém okamžiku to začalo být seriózní?

"Kolem roku 2012 jsem založil vlastní platformu, protože jsem se chtěl podělit o analýzy hráčů. Vytvořil jsem si webové stránky a sdílel krátké reporty, které se ani nedají nazvat skutečnými zprávami. Spíše poznámkami. A pak jsem si založil účet na Facebooku, protože to byla tehdy jediná sociální síť, kterou jsem znal. V té době jsem také moderoval největší polské fotbalové fórum a stále více lidí mi radilo, abych si založil Twitter. Sám jsem tehdy ani nevěděl, co to je, ale poslechl jsem je a fungovalo to fantasticky. Prostřednictvím Twitteru mě oslovil nespočet hráčů, trenérů, skautů, ředitelů a v poslední době i agentů, abych pro ně něco udělal."

Takže na Twitteru jste prorazil?

"Byl to pro mě způsob, jak si najít své místo ve fotbalovém světě, do kterého se jen tak nedostanete, pokud nejste bývalý hráč nebo nemáte přímé kontakty. Měl jsem možnost poznat obrovské množství lidí a vyzkoušet si různorodé práce. Moje platforma vyrostla víc, než jsem si kdy dokázal představit, a jsem na to velmi hrdý. Sice na tom tolik nevydělávám, ale dostávám velké uznání a někdy mi i chodí zprávy od lidí, že jsem je inspiroval a že se kvůli mně chtějí stát skautem. To mě až dojímá a je to ta největší motivace k tomu, abych pokračoval."

Jak se vám podařilo vytvořit tak velký dosah ve specifickém prostředí fotbalového skautingu?

"Pro mladou generaci jsem boomer. Na sociálních sítích jsem nevyrůstal, ale myslím, že teď už docela dobře chápu, jak fungují. Věděl jsem, že kdybych sdílel pouze rozsáhlé analýzy, neprorazil bych. Proto jsem se rozhodl hodně psát o světoznámých talentech, jako je například Jude Bellingham nebo Jamal Musiala. A mezitím jsem stále sdílel své analýzy. Moje tweety o slavných hráčích sbírají tisíce lajků, ale nejdůležitější je, že se dostává pozornosti také mým reportům. Myslím, že abyste se stali velkými, musíte spojit mezeru na trhu s mainstreamem, a já jsem na to našel ten správný recept."

Jak v současné době vypadá váš den?

"Pracuji hodně v noci, takže vstávám poměrně pozdě. Často si vybírám jeden den v týdnu, kdy mám hodně času, abych si naplánoval tweety na zbytek týdne. Hodně jich také zveřejňuji spontánně, ale vždy chci být dobře připraven. Pro své webové stránky mám také nachystáno asi 40 analýz, které mohu kdykoli zveřejnit. Fotbal sleduji minimálně pět až deset hodin denně. Možná je dobře, že sezona už skončila, protože mé dny se obvykle neskládají z ničeho jiného než z fotbalu."

Co dělá z člověka dobrého skauta?

"Myslím, že jím může být každý, pokud pro to má vášeň a dobrou pracovní morálku. Fotbal není tak složitý, ale musí vás bavit. Ve velkých klubech, jako je Arsenal nebo Manchester City, už mají stanovené cíle, kterých se musíte držet, ale jako skaut v menších klubech musíte sledovat stovky hráčů. Takže pokud si už po pár hodinách řeknete, že vás to vlastně tolik nebaví, nejste pro to stvořeni."

Měl jste ve světě skautingu nějaký vzor?

"Ani ne, ale kdybych si měl někoho vybrat, byl by to Piet de Visser. To byl můj první idol ve skautingu. Dnes jich mám víc, například Pabla Longoriu a Geoffreyho Moncadu.''

Na co si při skautingu mladých talentů dáváte největší pozor?

"To se samozřejmě liší podle pozice, ale kdybych měl vybrat jednu vlastnost, je to fotbalové IQ, porozumění hře. Například u křídelníků je podle mě nejdůležitější rozhodování. To se můžete do určité míry naučit, ale hlavně to ve vás už musí být. Viděl jsem mnoho krajních hráčů, kteří byli silní a rychlí, měli dobrý driblink, ale neměli přirozené vlohy pro samotnou hru. Nejdůležitější je, abyste uměli hru dobře číst. Často je to něco přirozeného, na některých hráčích je prostě znát, že jsou pro fotbal stvořeni. Tyler Dibling, anglický reprezentant do 17 let, který hraje za Southampton, je zatím posledním příkladem hráče, u kterého jsem to viděl."

Jaké jsou časté chyby fotbalových skautů?

"Sám se některých dopouštím. Například toho, že jsem se u středních obránců příliš díval na jejich fotbalové kvality. Je hezké, když obránce umí hrát pěkný fotbal, ale nejdůležitější je, aby dokázal obstát v defenzivě. Vzpomínám si na jednoho hráče, Strahinju Bosnjaka. Byl jsem nadšený z jeho fotbalových kvalit, ale příliš málo pozornosti jsem věnoval jeho obranným chybám. Další začátečnickou chybou je přílišné hledění na tělesnou stavbu a rychlost mladých hráčů. Existuje mnoho fotbalistů s impozantní postavou, kteří v mládí dominují, ale v profesionálním fotbale propadají, když ze silného těla tolik netěží. Myslím, že každý skaut se v průběhu let v tomto posuzování zlepšuje, i já se učím každý den. Když analyzuji hráče, vidím teď věci, kterých bych si před dvěma lety nikdy nevšiml."

Hraje roli ve fotbalovém skautingu už i umělá inteligence?

"Ano, ale ani v budoucnu nebude nikdy existovat dokonalý skaut. A to ani v případě, že nás umělá inteligence zcela nahradí, což mimochodem rozhodně nevylučuji. Oko je v současné době stále nejdůležitějším nástrojem pro skautování, ale ještě musíme počkat, jak to bude vypadat zhruba za padesát let. Některé kluby už dnes používají umělou inteligenci k filtrování svých cílů a teprve potom nasazují do práce skauty."

Můžete uvést příklad hráče, od kterého jste měl vysoká očekávání a on je nenaplnil?

"Jedním z nejlepších hráčů, které jsem kdy viděl, a kteří nedosáhli ani deset procent svého potenciálu, je Adriano. Ten měl opravdu všechno. Měl pěknou kariéru, ale myslím, že toho mohl dokázat mnohem víc. Nejlepší teenager, kterého jsem kdy viděl, není Lionel Messi, ale Ronaldo (brazilský, pozn. red.). Ne nadarmo tehdy vyhrál Zlatý míč, byl daleko před ostatními hráči své doby, ale také, částečně kvůli zraněním, toho ze své kariéry nevytěžil tolik, kolik jsem doufal. Jako takový patří mezi pět hráčů, jejichž záběry si nejraději pouštím na YouTube. Ronaldo je první, Marco van Basten druhý, pak Pablo Aimar, Juan Román Riquelme a Del Piero."

A je naopak nějaký hráč, do kterého jste nevkládal velké naděje, ale dotáhl to daleko?

"Cody Gakpo. Pozorně jsem sledoval mládež PSV, ale nečekal jsem, že se tak rychle stane tak dobrým. V mládí nebyl špatný, ale nijak zvlášť nevynikal. V jeho ročníku byly mnohem větší talenty jako Dante Rigo nebo Nigel Lonwijk. Ne nadarmo se tedy Gakpo objevuje v nizozemských mládežnických výběrech až od U18. To opět ukazuje, že mentalita a pracovní morálka jsou nesmírně důležité, protože to je to, co ho vystřelilo."

Můžete říct něco víc o nových vycházejících talentech, které je třeba sledovat?

"Vybírám čtyři své oblíbené hráče do 17 let. Prvním je Luka Vuskovič z Hajduku Split. Byl jsem první, kdo na něj upozornil širší veřejnost, a opravdu doufám, že se prosadí. Chybět nemůže ani Lamine Yamal z Barcelony, to je v současnosti pravděpodobně největší talent své generace na světě. Pak bych ještě přidal Endricka, přestože teď nehraje svůj standard, jelikož se řeší jeho přestup do Realu Madrid. Čtvrtým je Kendry Páez, Ekvádorec, který hraje za Independiente del Valle. Je ztělesněním fotbalu, jeho levá noha je ze zlata. O jeho podpis se nyní přetahují Chelsea a Manchester City."