Když Parma na jaře slavila návrat mezi elitu, trenér Fabio Pecchia hráčům vzkázal jediné. "Užijte si to." Postup přišel po třech letech očistce v Serii B. Poslední léta se nesly v duchu vzestupů a pádů, v italské druhé lize však od začátku do konce žlutomodří dominovali a zaslouženě (a také poprvé v historii) skončili na prvním místě. Krauseova rodina, která klub převzala, dává jasně najevo, že se s ním chce usadit zpět na vrcholu italského fotbalu.
Důkaz? Před pár dny odkoupili i zbylé akcie od skupiny podnikatelů "Nuovo Inizio", kteří se v roce 2015 spojili s příznivci, aby pomohli klub znovu založit a dát mu budoucnost. To znamená, že rodina nyní vlastní 99 % klubu, zatímco zbývající 1 % zůstává v rukou fanoušků jako symbol podpory.
"Dnes jsme završili cestu, která začala s Nuovo Inizio," prohlásil Kyle Krause. "Je to pro nás významný okamžik, který potvrzuje naši vášeň a závazek vůči Parmě, hráčům, zaměstnancům i fanouškům. Jsme hrdí na více než 110letou historii Parmy Calcio a jsme odhodláni ji vést tam, kam patří – k zářivé budoucnosti. Naše plány jsou ambiciózní a společně budujeme silnou budoucnost klubu."
Rodina Krauseových zažila v Parmě na vlastní kůži pouze poslední čtyři roky. Slavná éra je mnohem starší. Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, až do roku 1990 klub nikdy nebyl v Serii A. K postupu jej tehdy vedl málo známý trenér Nevio Scala. O pár měsíců později převzala Parmu rodina Tanziů, majitelé mlékárny Parmalat, jež byla po nějakou dobu hlavním sponzorem.
To, co se stalo v letech 1990 až 2002, lze jistě považovat za největší a nejbájnější průlom klubu v historii Serie A – dva Poháry UEFA (1995 a 1999), Pohár vítězů pohárů (1993), Superpohár UEFA (1993), třikrát Coppa Italia (1992, 1999 a 2002) a italský Superpohár (1999). Chybělo jen scudetto, o které Parma přišla v roce 1997 pod vedením Carla Ancelottiho. Přesto byl každý, kdo v té době chtěl získat titul, nucen s Parmou počítat, stala se jedním z nejlepších týmů v Itálii a Evropě. Důkazem toho je dlouhý seznam šampionů, kteří jejím týmem prošli.
Sbírka fenoménů
Od Claudia Taffarela přes Tomase Brolina, Faustina Asprillu, Gianfranca Zolu, Fernanda Couta, Gigiho Buffona, Fabia Cannavara, Liliana Thurama, Hernána Crespa, Enrica Chiesu, Juána Sebastiána Veróna a samozřejmě držitele Zlatého míče Christa Stoičkova, který v Parmě strávil pouze jednu sezonu a rozhodně nepatřila mezi ty nejlepší v jeho kariéře.
Nicméně už samotný fakt, že se někdo takového kalibru rozhodl opustit Barcelonu a přestoupit do klubu, o jehož existenci neměl ještě pár let předtím ani tušení, jasně ukazuje, jak velkým fenoménem se Parma v tomto období stala. Byla nejen útočištěm pro některé z největších fotbalových talentů, pevně také zapsala své jméno mezi evropskou elitu. Víc trofejí než ona získaly už jen tři italské týmy: Juventus, Inter a AC Milán.
Parma tedy díky úspěšnému desetiletí zůstává čtvrtým nejúspěšnějším italským klubem, pokud jde o počet získaných kontinentálních trofejí, a šestnáctým v Evropě. A je také jedním z pouhých pěti týmů (loni na jaře se k nim přidala Atalanta), které mají na kontě alespoň jeden evropský pohár, aniž by kdy dobyly scudetto.
Poslední rekord italského klubu padl před několika lety, Parma dokázala během pouhých tří let (2015-2018) postoupit ze Serie D do Serie A, což je v italském fotbale nevídaný počin. Co však ve čtvrté lize dělala?
Na začátku nového tisíciletí se rodina Tanziů zapletla do jednoho z největších finančních skandálů v novodobé italské historii. V roce 2004 byl klub kvůli finančním problémům reorganizován a vznikl Parma Football Club SpA, který převzal veškerá práva původního Parma Associazione Calcio.
Nová společnost však vydržela jen 11 let, v březnu 2015 přišel druhý bankrot. A právě tehdy do hry vstoupila skupina místních podnikatelů a fanoušků s názvem "Nuovo Inizio". Ti se rozhodli klub oživit, začít znovu od Serie D a o rok později jej přejmenovali na současný Parma Calcio 1913.
Nový začátek
Zbytek už je nedávnou historií. Pravdou však je, že v Parmě už mají dost věčného vzpomínání na minulost. Fanoušci se dívají dopředu a stejně tak rodina Krauseových. V současné době se opírají o mladé hráče, o čemž svědčí sázky na Adriana Bernabeho, Ange-Yoana Bonnyho, Adriana Benedyczaka, Simona Sohma, Alessandra Circatiho a Mandelu Keitu.
A to je právě ta dobrá zpráva, klub se rozhodl budovat od základu, aniž by fanouškům sliboval bombastická jména, jež jsou pro klubovou pokladnu příliš drahá, nebo posvátné idoly, které se blíží konci kariéry. Cílem je jít krok za krokem a proměnit parmský meteor na jednu z nejdůležitějších a nejudržitelnějších planet ve vesmíru Serie A.
Nejtěžší překážkou, kterou musí nově povýšený klub překonat, bude zajistit si záchranu, což je podmínka pro pokračování projektu rodiny Krauseových. V prvních osmi kolech sezony dokázal tým vedený Fabiem Pecchiou získat pouze sedm bodů, což ukazuje na stále existující nedostatky, zejména psychické, jak odhalily nedávné porážky s Udinese a Cagliari.
Proti Udinese nedokázal tým uhájit dvoubrankový náskok, s nímž se v poločase odebral do šaten. Stejně frustrující byla i ztráta koncentrace proti Cagliari, kdy mezi Hernaniho gólem na 2:2 a Piccoliho brankou na konečných 2:3 uplynulo jen několik vteřin. To jasně dokládá, že týmu stále chybí potřebné zkušenosti pro zvládnutí zápasů v nejnapjatějších a rozhodujících momentech.
Sobotní důležitou výzvu na hřišti Coma však tým zvládl. Remíza 1:1 (třetí venkovní v řadě) je důležitá také pro povzbuzení morálky týmu. Ten už totiž nevyhrál od 24. srpna, kdy doma porazil tehdy teprve se rozjíždějící AC Milán.