Mohu si zde otevřít dveře do světa, říká brankář Ciupa o angažmá v Africe a vidí velké rozdíly
Ciupa poprvé v kariéře nastálo opustil mateřskou Karvinou a vydal se do neznáma. Ani v daleké Africe neztrácí smysl pro humor. Věrný své přezdívce se k videohovoru připojil s kloboučkem na hlavě. "Ten jsem vyfasoval tady!" hlásil spokojeně.
"První dny jsem se trochu rozkoukával, ale myslím si, že mě kluci přijali. Začínají si ze mě dělat srandu, schovávají mi rukavice a takové věci. Věřím, že to bude v pohodě," řekl gólman, jenž v 26 letech poprvé vyrazil chytat do zahraničí.
Už jste novým spoluhráčům vysvětlil, kdo je Cipísek?
"Jo, jeden už to ví. Bydlím tady s Bosňanem, který je jediný další Evropan v týmu, a ten se mě na to ptal, takže už to není úplné tajemství."
Jak jste se vůbec dostal do Afriky? Z českého pohledu jste průkopník.
"Byla to práce hlavně mého agenta. Rozhodil sítě a přes několik lidí se spojil s naším trenérem. Ten mě potom kontaktoval a přesvědčil mě, abych to zkusil. Má určitě největší podíl na tom, že jsem tady."
Takhle to zní, jako kdybyste si domlouval angažmá ve Zlíně, ne na druhé straně světa.
"Zase tak jednoduché to nebylo. Když mi manažer poprvé řekl, že existuje možnost hrát v Africe, myslel jsem si, že jde o vtip. Zasmál jsem se a řekl jsem, že to asi ne. Potom se to ale postupně začalo posouvat a když jsem od trenéra dostal informace o místních stadionech nebo o tom, jak to tady funguje, rozhodl jsem se, že to zkusím. Kouč je z Bosny a má odchytáno i několik zápasů v Bundeslize, takže se dokázal vžít do mé situace a vysvětlil mi, v čem by mi to angažmá mohlo pomoct."
Došlo i na finance?
"Nebudu tvrdit, že ne. Kdyby mi tu nabídli stejné podmínky jako v Karviné, nešel bych sem. Vydělám si tady tolik, kolik bych dostal třeba v české elitní šestce, zároveň je ale možnost se posunout dál. Trenér mi říkal, ať peníze neřeším, že nakonec vždycky přijdou."
Nové angažmá je pro vás tedy jen takový odrazový můstek?
"Byl to jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl to zkusit. Klub sice nepatří mezi ty největší v zemi, za poslední rok ovšem prodal asi 10 hráčů na zajímavější adresy. Dva šli do Turecka, někdo do Řecka, Saúdské Arábie, Maroka, nebo třeba do Kaiser Chiefs, což je největší místní klub. To už jsou adresy, kde si člověk může vydělat 50, 60 tisíc eur za měsíc. Hezké částky. Přestup sem je pro mě příležitost k tomu otevřít si dveře do světa."
Přitom až do teď jste v kariéře neopustil ani Moravskoslezský kraj. Z Karviné jste si odskočil jen na hostování do Frýdku-Místku a Třince.
"Je pravda, že jsem poprvé natvrdo přestoupil z klubu, ve kterém jsem hrál nějakých 16 let. Chtěl bych Karviné moc poděkovat. Jednak za to, že mě pustila, a hlavně za trpělivost, kterou při jednáních měla, protože tady v Africe se všechny procesní věci táhnou. Nebylo to jednoduché, nicméně klub mi ve všem vyšel vstříc a ve spoustě věcí mi pomohl."
V Jihoafrické republice jste dva týdny. Už jste si stihl udělat obrázek o africkém fotbale?
"Hraje se tu hodně rychle, hodně se tu běhá. Na prvních trénincích jsem koukal, jaký kvapík to je. Všichni jsou tu na tom výborně fyzicky, trošku jim ale chybí taková fotbalová chytrost. Pro mě osobně je fajn, že se v klubu snažíme hrát kombinačně, takže jsem dost u míče. Navíc jsem se s tím dokázal rychle sžít, protože jsme podobný styl měli i v Karviné pod panem Hyským."
Máte za sebou první ligový zápas. Jakou kvalitu má jihoafrická Premiership?
"Je potřeba rozdělit tu soutěž na dvě půlky. Prvních osm, devět týmů je na tom výborně. Hrají na stadionech, které hostily mistrovství světa v roce 2010, a mají velkou fanouškovskou základnu. Ta druhá půlka ligy tak sledovaná není. Jsou to týmy z odlehlejších částí země a zdaleka nemají takovou infrastrukturu. Minulý týden jsem na hotelu sledoval několik zápasů, a ty rozdíly byly skoro až komické. Kluci z TS Galaxy hráli u oceánu v Richards Bay, kde seděli fanoušci i na stromech, a na Orlando Pirates přišlo nějakých 36 tisíc lidí a byla fantastická atmosféra. Můj první zápas jsme hráli v Pretorii na stadionu, který trochu připomínal Ďolíček, jedna velká tribuna a kolem nic moc dalšího. Jen těch fanoušků nepřišlo tolik jako v Praze..."
Zaujalo mě video z příchodu na předzápasovou rozcvičku, na kterou jste mířili pořádně rozveselení. To je v Africe standard?
"Kdyby to bylo jen těsně před rozcvičkou! Kapitán začíná zpívat hymny ještě o 20 minut dřív. Chtěl jsem se před zápasem trochu zavřít do sebe, ale kluci najednou začali zpívat, takže to úplně nešlo. Koukal jsem kolem sebe a říkal jsem si: To je teda mazec. Na rozcvičku pak tým vede majitel klubu, který jde v čele toho pochodu a bubnuje do rytmu. Musím říct, že to byl zatím asi největší zážitek."
Naučil jste se už nějaká slova, abyste se mohl taky zapojit?
"Zatím ne, je to těžký. Asi mi bude chvíli trvat, než se budu moct zapojit alespoň na jednu sloku." (usmívá se)
V Karviné jste byl srdcem kabiny, po zápasech jste vedl jste vítězné pokřiky. To v Africe asi nehrozí, že?
"Doma jsem měl úplně jiné postavení. Byl jsem tam odmalička, všechno jsem znal, takže z toho vyplynulo, že jsem vedl i tyhle věci v kabině. Tady se mile rád nechám vést a budu si užívat toho, že jsem jen hráč. Rozhodně se nebudu do ničeho tlačit."
Stihl jste už poznat něco z Jihoafrické republiky?
"Moc toho zatím nebylo. Viděl jsem něco z Johannesburgu, před kterým mě lidi varovali kvůli kriminalitě. Musím ale říct, že většina částí, kde jsem byl, vypadala moc hezky. Třeba Sandton je moderní čtvrť, kde to vypadá jako ve větších evropských městech. Je jasné, že když se dostanete někam mimo tahle centra, není to takové a na ulicích tam je dost lidí bez domova, nebo lidí, kteří se stále snaží něco prodávat. Ale když to člověk neřeší, je to úplně v pohodě."
Takže už se zabydlujete?
"Spíš si zvykám. Zatím bydlím v apartmánu v hotelovém komplexu u golfového hřiště a pomalu si sháním nějaké vlastní bydlení, aby za mnou mohla přijet přítelkyně."
Chce se jí do Afriky?
"Myslím, že se těší. Sama říkala, že je to pro ni výzva. Ráda by si tady našla nějakou práci, aby nebyla jen doma. Chtěla by tu hlídat nebo učit děti anglicky. Už jsem se ptal v klubu a říkali, že jí zkusí s hledáním pomoct. Zrovna před zápasem jsme u stadionu míjeli skupinu dětí, tak jsem jí je vyfotil a napsal jsem, že už tu na ni čekají." (směje se)
Z Karviné se dobře se znáte s Ondřejem Lingrem, přijede se podívat?
"Ondra je můj nejlepší kamarád, hodně jsme toho spolu zažili v Karviné i v mládežnických reprezentacích, ale tohle jsme zatím neřešili."
Co říkal na to, že jste se rozhodl hrát fotbal v Africe?
"Vzhledem k tomu, že nás zastupuje stejná agentura, věděl to hned od začátku. Stejně jako já si nejdřív myslel, že jde o vtip. Povídal mi: 'Kámo, ty nám říkáš, že letíš do Afriky, ale přitom budeš někde v Love Islandu.' Když to celé začalo nabírat na obrátkách, zjistil z videí na Instagramu, jak to v Africe chodí a ze srandy mi psal, že tady rychle zapadnu. Nakonec mě podpořil a byl rád, že můžu něco takového zažít..."