Prostor Jana Morávka: City vládnou a Guardiola je vizionář. Napodobí ho někdo i v Česku?

Už teď si můžeme říct, že se současný Manchester City vyrovná nejlepším klubům v historii. Ať se bavíme o éře Barcelony, Realu Madrid AC Milán nebo dalších týmů, které vládly v Evropě. Dominance City je ohromná.

Jakmile ale slyším název klubu z Manchesteru, okamžitě mi vyskočí jméno Pep Guardiola. Jen to dokazuje, jakou stopu španělský kouč v City otiskl a jaký vliv na celý klub má. Jeho práce je úžasná. To, co dokázal od roku 2016 vybudovat, je naprosto famózní.

Někdo může namítat, že měl neomezené finanční prostředky, to je pravda, ale ne vždy vám hromada peněze zaručí úspěch a zábavu pro fanoušky. Skvělým příkladem je třeba Chelsea, která je momentálně možná na začátku podobné cesty, ale už teď je vidět, že to pro ni nebude tak snadné, jak si asi noví majitelé představovali.

Nebo se podívejme do Paříže, kde se tamní Paris Saint-Germain pokouší o takový vzestup již přes deset let. Tam si představovali, jak budou vládnout Francii i Evropě, ale místo toho sledují dominanci City. A určitě se tam ptají, kde udělali chybu. Vždyť přiváděli nejlepší hráče na světě, vyzkoušeli spoustu dobrých trenérů, ale to je právě ono, to vám úspěch ještě nezaručí.

Progres je neuvěřitelný

Progres Manchesteru City od roku 2016 je neuvěřitelný. Dlouho se jim nedařilo vyhrát vysněnou Ligu mistrů, ale letos do sebe vše zapadlo a dominovali na všech frontách. Myslím si, že pro anglický klub není snadné dominovat doma a ještě k tomu v Evropě. Premier League je náročná soutěž. K tomu do výsledků promlouvají různé faktory jako zranění, aktuální forma a může se stát, že to zkrátka v Lize mistrů nevyjde.

Guardiola to ale přesto dokázal. Byť na to čekal trochu delší dobu. I možná proto je City jeho nejdelší trenérskou štací (necelých osm let). Zkrátka ho hnala touha vyhrát Ligu mistrů. Bude zajímavé sledovat, kam bude nyní směřovat jeho motivace, protože vyhrál všechno, co se dalo. Nabízí se triumfovat v Premier League počtvrté v řadě, to se nikomu v Anglii ještě nepovedlo. Guardiola o tom několikrát již mluvil, takže to v hlavě určitě někde bude mít. Má na to tuto sezonu, protože by mě hodně překvapilo, kdyby se rozhodl pokračovat v City dalších pět let. Smlouvu podepsal do roku 2025. Poté podle mě odejde k nějakému národnímu týmu, co třeba Španělsko? Takové spojení by dávalo asi největší smysl…

Nicméně vyhrát ligu počtvrté za sebou bude možná největší výzva, které tým pod Guardiolou čelí, protože dnes se zápas proti City stal v Anglii svátkem a každý se na ně chce vytáhnout, což už se projevuje i na jejich výsledcích. Nechci říkat, že jsou na tom špatně, ale člověk si u nich zvykl na nějaký standard a dá se říct, že na poměry Manchesteru City už to zkrátka v posledních ligových kolech trochu krize byla.

Citelně jim scházel Kevin de Bruyne. Možná si v klubu mysleli, že to bez něj zvládnou a nějakým způsobem ho nahradí, ale moc se to nepovedlo. Myslím, že si jsou všichni rádi, že už se pomalu vrací, podle posledních zpráv už podstupuje individuální tréninky s balonem. Pro Guardiolu a spol. to bude velká posila.

Rivalové přidali na obrátkách

Rivalové v boji o první místo totiž přidali na obrátkách, jsou silnější a konkurenceschopnější. Už to není jen Liverpool, kdo si brousí zuby, ale především Arsenal a třeba i Tottenham.

Co mě na Guardiolově práci hodně fascinuje, jsou částky, které klub za poslední roky utratil za defenzivní hráče. V top desítce nejdražších přestupů v historii klubu je hned pět defenzivních hráčů a všichni dorazili za vlády Guardioly – Joško Gvardiol (90 milionů eur), Rúben Dias (71 milionů), Rodri (70 milionů), Joao Cancelo (65 milionů) a Aymeric Laporte (65 milionů).

Je to extrémně zajímavá věc, že v dnešní době, kdy ofenzivní hráči stojí více peněz a mají větší hodnotu, tak zrovna City nakupovali za velké peníze i obránce. Je vidět, že pro Guardiolu jsou defenzivní typy důležité posty a je pro něho zásadní, aby splňovaly jeho přísná kritéria.

Fotbal posunul na jiný level

Asi každý bude souhlasit, když napíšu, že Guardiola posunul fotbal na úplně jiný level. Všichni ho vnímají jako nejlepšího trenéra na světě, který přináší do fotbalu inovativní věci, experimentuje a vychází mu to. To je bravurní práce. Musí to být zážitek a neskutečně obohacující pod takovým trenérem hrát. Stačí se podívat, co provedl s pozicí krajních obránců. Naprosto jim změnil úlohu. Role inverted wingback je dnes už trendem. Každému se pod tímto pojmem vybaví Guardiola, ale přitom to celé vychází z práce legendárního Johana Cruyffa v Barceloně.

Tak či tak trenéři to od Guardiolových týmů kopírují a snaží se o to také. Dělá to Mikel Arteta v Arsenalu i Ange Postecoglou, který se o to pokoušel už v Celtiku. A koneckonců i Leverkusen pod Xabim Alonsem to dělá s Grimaldem. Musí to být pro Pepa strašně příjemný pocit, když vidí, kolik lidí inspiroval, kolik jeho bývalých svěřenců se pouští do trenérské kariéry a daří se jim. Ironií osudu může být, že právě Mikel Arteta, Guardiolův bývalý asistent, bude tím sokem, který by mu mohl překazit čtvrtou korunovaci v řadě.

Dnes už je běžné, že v Evropě na všech možných úrovní a v různě kvalitních ligách trénují mladí trenéři, kteří z Guardiolovy práce hodně čerpají. Netají se tím. Prezentují se kombinačním fotbalem. Vidím to v Německu, jaký dojem tady Guardiola zanechal a kolika lidem tu změnil myšlení. Bylo úžasné, kdybychom i v Česku našli prostor pro někoho takového. Kdo se nebude bát. Bude inspirativní. Bude zkoušet nové věci, které obohatí český fotbal.

Chci věřit tomu, že trenéři, jako třeba často chválený Radoslav Kováč, se Guardiolou také inspirují a mají k tomu blízko. Že se nebojí inovací a dělají fotbal trochu jinak, než jak to tu máme léta zažité.

Na druhou stranu musí zaznít tvrdá realita v tom, že česká liga je hodně specifická a ne jeden trenér se může hodně spálit kvůli jejím vlastnostem. Dominuje tu tvrdost, síla, fyzická výdrž, soubojovost a taktika. Kdokoliv kdo chce hrát kombinační fotbal, má to zpočátku těžké a složitě se prosazuje. Stále tu dostávají prostor trenéři, kteří v těžkých momentech prosazují nakopávání balonů a hlavní je porvat se o míč, než aby řešili věci "fotbalově", jak je v Evropě běžné.

Z toho důvodu jsem spíš skeptický, že bychom tu viděli věci z Guardiolovy dílny, ale třeba mě budoucnost vyvede z omylu.