V jednom z nejnapínavějších závodů o korunu králů nejprestižnější ligové soutěže na světě má paradoxně osud a blaho Arsenalu na svých bedrech jeho nejnenáviděnější rival. I proto se objevily mezi fanoušky spekulace, že by snad Tottenham měl raději prohrát.
Trenér Spurs Ange Postecoglou je však absolutně proti. "Chápu rivalitu. V posledních letech jsem byl součástí jedné z největších na světě mezi Celticem a Rangers, ale nikdy jsem nechápal a nikdy nepochopím, když někdo chce, aby jeho vlastní tým prohrál. O tom sport není," reagoval na zvěsti Australan.
Bláznivou teorii vyvrací i sportovní motivace Tottenhamu, který je stále ve hře o čtvrté místo a tedy o účast v Lize mistrů. Podobná situace – taková, kdy úspěch jednoho týmu mohl nahrát úhlavnímu rivalovi – nenastává v historii poprvé. Livesport Zprávy přináší nejpamátnější okamžiky britské historie, během nichž rozhodovala jedna znepřátelená strana o osudu té druhé.
Liverpool pomohl United, ti odmítli
Pod vedením legendárního Sira Alexe Fergusona byl Manchester United v sezoně 1994/1995 blízko historického hattricku v Premier League. Red Devils ale neměli osud jen ve svých rukou.
Na čele tabulky se totiž vyhříval před posledním kolem s dvoubodovým náskokem Blackburn. Rovers mířili na hřiště Liverpoolu, naopak na United čekal houževnatý West Ham ve svém domácím prostředí na Boleyn Ground.
Situace byla pikantní i v tom, že Blackburn vedla legenda Liverpoolu Kenny Dalglish. Že by ale klub z města Beatles věnoval své někdejší ikoně titul a vypustil zápas? Omyl.
Blackburn sice vedl gólem Alana Shearera, ale skóre srovnal John Barnes a v závěru zápasu Jamie Redknapp strhl vítězství na domácí stranu. Mnozí fanoušci nechápali. Výsledek 2:1 dával tehdy šanci United – úhlavnímu rivalovi Liverpoolu.
Vše ale vyřešili sami hráči Manchesteru, kteří na West Hamu jen remizovali 1:1. Na vedoucí gól Michaela Hughese sice dokázal zareagovat Brian McClair, pak už ale český brankář Luděk Mikloško zavřel bránu. United po neuvěřitelném obléhání, kdy vně a okolo velkého vápna bylo mnohdy všech 20 hráčů, padli po závěrečném hvizdu na kolena s rukama v dlaních.
Sen Manchesteru United o hattricku se rozplynul a Blackburn se stal mistrem o jediný bod.
Tuplovaná skotská deprese
Skotské tažení na Euro 1996 bylo příběhem plným strastí a frustrace. Už v základní skupině došlo na souboj s úhlavním rivalem z Anglie. Hrdí Skotové se museli smířit s prohrou 0:2, kterou ještě navíc okořenil svou geniální brankou Paul Gascoigne.
Pak se ale Skotsko dostalo do hry o postup ze skupiny díky velmi cenné remíze s Nizozemskem. Najednou byla ve hře naděje. Mělo to však háček: Skotové v případě vítězství nad Švýcarskem potřebovali od svých starých anglických rivalů laskavost. Přesněji řečeno výhru o co nejvíc gólů nad Nizozemskem.
Toho večera byla na nohou celá fotbalová Británie. Skotsko drželo v Birminghamu v utkání se Švýcarskem z první půle vedení 1:0. Hostitelská Anglie pak v souběžně hraném utkání ve Wembley ničila Nizozemce tak drtivě, že na začátku druhé půle vedla po gólech Alana Shearera a Teddyho Sheringhama už 4:0. Naděje skotských fanoušků se najednou měnily ve vysněnou realitu.
Pak ale přišla chvilka mladičkého Patricka Kluiverta, který krátce před koncem skotské sny zničil. Pro Nizozemsko to byl spásný gól a vykoupení z debaklu, pro Skoty krutý konec. Byli vyřazeni rozdílem jediného gólu.
Leeds poslal titul do Manchesteru
Když spěla sezona 2002/2003 v Premier League ke svému vyvrcholení, děkoval Manchester United za dobrý los. Nešlo o to, že by měli Red Devils snadné soupeře. Šlo opět o Arsenal, kterému přihrála souhra okolností do cesty jedno kolo před koncem zachraňující se Leeds United.
Mezi United a Leedsem rozhodně nepanují přátelské vztahy, ale důležitost utkání a záchranářské práce udělaly týmu Sira Alexe Fergusona na dálku velkou službu.
Na Highbury šel Leeds dvakrát do vedení, v obou případech ale talent a buldočí zarputilost výběru trenéra Arséna Wengera vzala hostům euforii ze vstřelených branek. Nakonec však Australan Mark Viduka v 88. minutě utekl po pravém křídle, připravil si míč na levačku a báječnou trefou na zadní tyč stanovil konečný výsledek 2:3 pro hosty, který znamenal osmou korunu vítězů Premier League pro Manchester United.
Pro Arsenal to byla drsná tečka za nepovedeným jarem. Vždyť ještě na začátku března měli Gunners osmibodový náskok, sami ale svými nezdary titul věnovali rivalovi. Fanoušci se sice dočkali vítězství v Premier League o rok později, pohříchu to ale byla zatím poslední oslava. Tým se pomalu rozpadal a o tři roky později opustil i oblíbené tradiční domácí prostředí na Highbury.
Když Portsmouth slavil sestup Saints
V závěru sezony 2004/05 se odehrál památný souboj čtyř týmů o sestup mezi West Bromem, Crystal Palace, Norwichem a Southamptonem.
Naděje Saints na přežití závisely i na tom, že Portsmouth, jeho velký rival z jižního pobřeží, v posledním zápase sezony porazí West Brom.
Velkým problémem ale bylo, že Portsmouth už byl zachráněný. A tak trochu logicky neprojevil téměř žádnou ochotu pomoci sousedovi. Baggies zápas snadno vyhráli 2:0 a nezúčastněný výkon Portsmouthu odsoudil Southampton k sestupu do Championship.
Svatí sice ještě naději měli, ale museli by porazit ve velmi dobré formě hrající Manchester United. Dařilo se jim to jen částečně, ve vedení byli jen chvíli a nakonec po srdnatém výkonu padli 1:2.
Po závěrečném hvizdu se na stadionu Hawthorns odehrály neuvěřitelné scény: příznivci West Bromu oslavovali své přežití a škodolibí fanoušci Pompey se přidali k oslavě. Rivalita mezi Portsmouthem a Southamptonem toho večera nabyla ještě většího rozměru.
Fergieho treble
Sezona 1998/99 v Premier League byla napínavá do posledního kola a opět šlo o souboj Arsenalu s Manchesterem United.
Před posledním dnem sezony měli United náskok jednoho bodu a zatímco Arsenal si relativně snadno zařídil povinné vítězství proti Leedsu, Rudí ďáblové doma na Old Trafford bojovali s nepředvídatelným Tottenhamem.
Spurs se také v prvním poločase dostali zásluhou Lese Ferdinanda do překvapivého vedení, což vyvolalo v červené části severního Londýna vlnu naděje – a samozřejmě jistou dávku znepokojení na straně fanoušků Tottenhamu.
Nakonec ale naděje Arsenalu neměla dlouhého trvání. Manchester se vrátil do hry góly Davida Beckhama a Andyho Colea a vítěztsvím 2:1 si zajistil titul v Premier League, aby v průběhu dalších dnů zkompletoval historický treble (FA Cup, Premier League i Ligu mistrů), což se do tehdejšího léta žádnému anglickému klubu nepodařilo.
Bizarní scény však byly k vidění mezi diváky na stadionu. Velká část hostujícího sektoru – na kterém byl umístěn transparent s nápisem "Let Them Win” (Nechte je vyhrát, pozn. red.) – bučela, když padl Ferdinandův gól. A téměř celý stadion pak jásal po závěrečném hvizdu. Někteří fanoušci Spurs se dokonce zdrželi, aby sledovali, jak United zvedají trofej.