Český kouč roste v City Football Group: Začínal s kužely v Austrálii, teď trénuje v Indii
Poprvé jste se ocitl v roli hlavního trenéra. Jak jste se na to chystal?
"Posledních 14 dní, možná měsíc velice aktivně, protože jsme měli s Melbourne trip, kdy jsme hráli na Novém Zélandě a ještě jsme letěli do Japonska na asijskou Ligu mistrů. Hráli jsme v Tokiu a z něj jsme zase mířili do Newcastlu, což je na severu Austrálie. Dostali jsme se na dva dny domů a hned jsme vyrazili na zápas do Perthu a asi tři hodiny po utkání už jsem čekal na letišti na letadlo do Indie."
Kde jste se setkal se zástupci klubu?
"Ano, v Bombaji jsme si sedli s vedením a prakticky hned jsem mířil na další letadlo do Goji, což je hodinu a půl z Bombaje. Tam jsem se poprvé sešel s týmem. Za dva dny nás čekal zápas a poté jsme hráli každé tři dny. Byl jsem tu asi 11 dní a odtrénoval tři zápasy."
Jak dlouho jste věděl, že ta příležitost přijde?
"Vždycky záleží, jestli dojde v klubech, které patří do City Football Group, k nějakým posunům. Občas se nabídne nějaká spolupráce s ostatními kluby. Takže příležitosti se objevují."
A nyní přišla až z Indie. Měl jste okamžitě jasno?
"Vše se to seběhlo poměrně rychle, hotovo bylo asi během čtrnácti dnů. Měl jsem pohovor s ředitelem Bombaje a do týdne se ozvali, že se jim líbím a chtěli by mě podepsat. Prodiskutovali jsme to s manželkou a shodli jsme se, že je to pro mě jako asistenta trenéra velká příležitost. Tím, že je to klub ze City Football Group, tak je to o to snazší, protože dělají fotbal podobně. Navíc trenér, kterého jsem nahrazoval, byl předtím v Melbourne, takže jsem věděl, co mohu očekávat. Dopadlo to dobře a dnes tu pracuji."
Splnil se vám sen?
"Stoprocentně. Jako asistent jsem se na tuto chvíli připravoval, abych byl nachystaný, až ta šance přijde. Aby mě nic nezaskočilo. Když za mnou přišli, vnitřně jsem cítil, že je správný čas. Měl jsem respekt, bylo mi jasné, že mě budou čekat různé výzvy, které budu muset překonat, ale musím říct, že jsem mile překvapený. Z úvodních pěti zápasů jsme uhráli osm bodů, což není vůbec špatné. Navíc cítím, že hráči už začínají víc poznávat, kdo jsem, jakým stylem pracuji. Reakce jsou zatím výborné. Ale to je vždycky, když se vyhrává. Nicméně pro mě je důležité, abych byl pro klub užitečný, přinesl mu úspěch a vyhrál trofeje."
A posunul se zase dál, že?
"Neznamená, že když jsem trenér, že na sobě už nebudu pracovat. Naopak. Pro mě je to začátek cesty. Chci se dostat ještě dál, ale posune mě jen kvalitní práce v Bombaji. Trénovat jednou klub v Evropě by bylo skvělé, je to mekka fotbalu, ale to je nyní vedlejší. Teď opravdu neřeším, zda tu budu rok, dva, nebo pět let."
Jak moc se práce v Melbourne City a Bombaj City podobá?
"Co se týká nějakých herních fází nebo toho, jak analyzujeme zápasy, jaké je tu prostředí, to je hodně podobné. Přesun z klubu do klubu v rámci CFG je poměrně snadný. Odlišná je především krajina, lidé, kultura. Nejtěžší je adaptovat se na novou zemi. Poté samozřejmě musíte navnímat, jací tu jsou hráči, jaká je jejich úroveň."
Leckoho asi napadne, zda všechny kluby musí hrát jako Manchester City, ale myslím, že je to poněkud nemožné. Jaký fotbal předvádí další kluby rámci City Football Group?
"Přesně jak říkáte, je nemožné, abychom hráli fotbal jako Manchester, když charakteristika našich hráčů je jiná než v City. Nejdůležitější pro nás jsou principy hry, to znamená, že chceme mít balon pod kontrolou, chceme hrát útočně, atraktivně a vyhrávat. A posléze si to modifikujete na základě toho, v jakém prostředí pracujete, jaké máte k dispozici hráče. Nikdo vám neříká, že musíte hrát na tři obránce, či na čtyři. Zrovna tady v Bombaji jsem přišel a tým hrál 3-4-3. Prošel jsem si profil hráčů a my na to neměli vhodné typy. Měli jsme klasické krajní obránce a křídla, wingback tu nebyl žádný. Tak logicky nemůžu hrát formaci, kde jsou wingbeci důležití..."
Chápu to tak, že máte volnost, ale musíte dodržovat základní principy organizace?
"Nechceme hrát defenzivní fotbal. Naše filozofie je předvádět takový fotbal, aby to bavilo lidi a chodili se na něj dívat."
Jaké to je, když člověk přijde pracovat do City Football Group? Co ho čeká?
"Když přijdete do systému, jako první dostanete do ruky filozofii celé organizace, kde se dozvíte vše o fotbale, který chce City Football Group produkovat. Je tam metodologie, různé herní fáze, zkrátka celá metodika. O síť klubů se stará jeden člověk, který objíždí všechny země a dohlíží na to, jak se dodržuje filozofie a zda se něco nezmění, nebo zda se neobjevují nějaké nové trendy."
Sportovní ředitel pro 13 klubů?
"Dá se to tak říct. Sídlí v Manchesteru, ale je neustále na cestách, protože jezdí do Belgie, Francie, Španělska, USA, Austrálie, Japonska, Indie a objíždí kluby. Mluví s trenéry, dělá si poznatky, co říkají lidé z ostatních zemí a dává to dohromady. No a i z toho vzniká obrovská databáze a servery, ze kterých my trenéři čerpáme a můžeme se z nich vzdělávat."
Můžete vyrazit i vy někam do klubu na stáž v rámci organizace?
"Samozřejmě. Otevřenost je obrovská. Myslím, že je ohromující, když si jako trenér můžete zajet na týden do Girony, New Yorku, Lommelu nebo k nám do Bombaje. Možnosti jsou to neuvěřitelné, poté už jen záleží na člověku, jak moc je otevřený a chce se učit novým věcem."
Vy jste někam do klubu ze City Football Group vyrazil?
"Abych pravdu řekl, tak osobně jsem nebyl nikde. Hodně je to na bázi videohovorů a to jsem byl hodně v kontaktu s Lommelem a samozřejmě i s Manchesterem."
Kde to dělají nejzajímavěji? Kdo vás nejvíce inspiruje?
"To je jasné, že Manchester. Když do toho vidíte, máte informace zevnitř a vidíte metodiky tréninku a obecně filozofii Pepa Guardioly, tak si řeknete, že je to jeden z nejchytřejších lidí ve fotbale. Pep je na tom dneska tak skvěle, že už nemusí nikomu nic dokazovat, mohl by okamžitě skončit, ale neustále najde motivaci pracovat, zlepšovat sebe i ostatní a umí lidi motivovat, aby pracovali ještě lépe. Všichni vidí jejich skvělý fotbal, ale to je jen vršek celé pyramidy. To nejdůležitější se děje uvnitř."
Poznal jste se s Pepem Guardiolou?
"Viděl jsem ho pouze jednou. Stavil se v Melbourne, když letěl z golfového turnaje. Přišel nás pozdravit. Byl to spíš smalltalk, než že bych s ním klábosil o fotbale. Nebyl na to prostor. Když do města dorazí někdo takový, je to blázinec. Ale myslím si, že by ten případný rozhovor nebyl tak zásadní, protože máme možnost sledovat jeho práci, jak uvažuje, co ho napadá. A to je daleko důležitější pro naše vzdělávání."
Jak moc kopírujete Guardiolovu práci a jak moc se snažíte být svůj?
"Jako trenér musíte být svůj. Kopírování někoho druhého nefunguje, takže je to hlavně o tom, že se vám něco na jeho práci líbí a snažíte se to přenést do vašeho stylu. Spíš se snažím vnímat různé detaily jeho práce."
Jan Morávek: City vládnou a Guardiola je vizionář. Napodobí ho někdo v Česku?
Existuje v City Football Group něco jako hodnocení klubů na základě odvedené práce?
"Není to vyloženě formou ratingu, ale dostáváme zpětnou vazbu od ředitele z Manchesteru, protože on na rozdíl od nás vidí, co se děje v Jižní Americe nebo v Evropě a může porovnávat. Na druhou stranu se musí držet v perspektivě daného klubu. Možnosti Bombaje a Girony jsou úplně jiné."
Přesto si říkám, jestli zázemí klubů ze City Football Group přece jen nebude na lepší úrovni než u těch ostatních lokálních?
"V Indii jsem necelý měsíc, takže jsem to zatím nepoznal do detailu, nicméně jsem slyšel, že tu jsou kluby, které mají výborné zázemí, tudíž to není jen o Bombaji. CFG sice zpočátku zainvestuje prostředky do klubu, ale následně už je to na lidech v klubu, jak s ním pracují a jak ho rozvíjí. Do toho jsou různé překážky. V Austrálii musí být investoři výhradně tuzemští, v Indii jsou pozemky zase neskutečně drahé, takže budovat sportovní centra je hodně nákladná záležitost."
A když porovnáte Austrálii a Indii?
"V Bombaji máme jedno hřiště na tréninky, ale je v super stavu. V Melbourne je pět hřišť, tři umělky, ale je to jiné, protože se bavíme o zcela jiné zemi."
Občas vnímám, že lidem se myšlenka sítě klubů nelíbí, stěžují si, že zaniká identita původních klubů. Jak jste tento proces vnímal třeba v Melbourne?
"Něčím podobným si prošlo. Původní název byl Melbourne Heart, po příchodu CFG se klub přejmenoval na Melbourne City. Na jednu stranu lidé mohli být naštvaní, že se něco změnilo, ale myslím, že převažují pozitiva. CFG zajistí klubu stabilitu a chce dělat fotbal takovým způsobem, aby lidi bavil."
Jak probíhá skauting hráčů?
"Sází se hodně na lokálnost. Chceme vychovávat vlastní hráče. Přivádět posily z ciziny je poměrně složité a nákladné. Proto se hodně klade na důraz na to, aby se v klubových akademiích vybudovalo prostředí, ze kterého vyrostou dobří hráči, jejichž cesta může skončit v Manchesteru City, ale klidně i jinde na světě. Pořád to bude úspěch. Teď zrovna nedávno z Melbourne odešli dva mladí hráči do Evropy, obránce Jordan Bos do Westerlo a křídlo Marco Tilio do Celtiku. Jsou to první vlaštovky, ale je to znamení, že systém je dobře nastavený."
Už nyní přestupuje hodně hráčů z Asie do Evropy. Věříte, že se v budoucnu budou podobně prosazovat i fotbalisté z Indie či Austrálie?
"Stoprocentně. Když vidím vývoj fotbalu v Asii v posledních deseti letech, tak je na velkém vzestupu. Investují hodně peněz do fotbalu, takže se to musí někde projevovat. Lépe pracují s mládeží. Soustředí se víc na techniku, edukují trenéry a kvalita hráčů jde nahoru. Austrálie dřív porážela Vietnam třeba 16:0, nyní je to 1:0, 2:0, je to vyrovnanější. A to samé se bude dít i v Indii, kde se nastavují procesy a současná práce se šestiletými hráči se projeví nejdříve za deset let. Pevně věřím, že dva tři fotbalisté odsud se do Premier League dostanou."
Proč jste vlastně pro začátek trenérské kariéry zvolil opačnou stranu zeměkoule a ne Česko?
"Ocitl jsem se v situaci, kdy jsem si řekl, že potřebuji něco změnit. Potřeboval jsem z Česka odjet a vyčistit si hlavu. Řekl jsem si, že když se naučím anglicky, tak se mi otevřou dveře do celého světa. V tu chvíli jsem ani nepřemýšlel nad tím, že se budu živit trénováním a zůstanu u fotbalu."
A vyrazil jste do Austrálie…
"Za kamarádem, který mě lákal už nějakou dobu. Jel jsem se učit anglicky do tamní školy, sbalil jsem se a o fotbalu vůbec nepřemýšlel. Jenže jak už to tak chodí, tak mě kamarád vzal zahrát si s místními fotbal. Šel jsem si zakopat a poznali na mně, že už jsem to někdy hrál. No a časem mě kluci oslovili, jestli bych nechtěl trénovat v menším klubu v Melbourne. Začal jsem tedy u mládeže, přesněji řečeno jsem měl na starost úplně nejmenší kluky v přípravce."
Od nich jste se vypracoval až do pozice asistenta trenéra v Melbourne a nyní kouče Bombaje?
"Přesně tak. Chytlo mě to. Bavilo to i hráče, zlepšovali se a dařilo se nám. Postupně jsem dostával starší výběry, přitom jsem si dělal licence a najednou jsem byl asistentem trenéra u U21."
A jak proběhl váš přesun do Melbourne City?
"Jednoho dne jsem zašel do akademie City a poprosil je, zda bych se nemohl podívat, jak pracují, jak vypadají tréninky. Začátky byly, že jsem nosil balony, kužely, vodu a vše jen pozoroval. Bylo to pro mě nesmírně zajímavé. A trvalo asi rok, než se mě trenér zeptal, zda si nechci zkusit vést nějaká cvičení. Jeho asistent byl zrovna pryč a on potřeboval někoho, kdo mu pomůže s přihrávkami. Samozřejmě jsem souhlasil. Odezva byla, že to není vůbec špatné, dávám klukům super informace, má to tempo a kvalitu. Nabídli mi, že u nich mohu zůstat jako asistent, ale bude to neplacené místo, protože na mě nemají v rozpočtu peníze. Okamžitě jsem to vzal, protože to byla skvělá příležitost. Během sezony trenér jednadvacítky odešel a znovu za mnou přišli, že pořád na mě nemají peníze, ale jestli bych to nemohl dojet jako hlavní kouč. Opět jsem souhlasil."
Nicméně už jste byl součástí City Football Group a mohl čerpat informace přímo od zdroje, že?
"To bylo nejdůležitější. V kanceláři jsem byl od sedmi ráno do devíti večer a studoval. Mezitím jsem měl dvě hodiny trénink, ale jinak jsem se učil. Navíc jsem měl jako trenér jednadvacítky přístup k prvnímu týmu, takže jsem chodil i na jejich tréninky, abych mohl sledovat, jak pracují."
Až vás to doneslo k A-týmu?
"Dařilo se nám s jednadvacítkou. Hráli jsme dobrý fotbal, lidé v klubu byli spokojeni. A když se uvolnilo místo u výběru do 23 let, opět mě posunuli o patro výš do role hlavního trenéra. Měl jsem v týmu kluky, kteří dnes reprezentují Austrálii. Ohromně zajímaví hráči. Jenže od áčka znovu odešel asistent, paradoxně sem do Bombaje. No a tím, že U23 byla de facto propojená s áčkem, tak se vyloženě nabízelo mě znovu posunout. U A-týmu jsem byl necelé tři roky a jelikož trenér Des Buckingham opustil Bombaj a šel trénovat do Anglie, dostal jsem před sebe další velkou výzvu."
Třeba vás čeká podobná cesta jako Angeho Postecogloua, který to z Melbourne přes Jokohamu a Celtic dotáhl až do Tottenhamu.
"Ange je v Austrálii obrovská hvězda. Dělá jméno nejen sobě, ale celé zemi. Říkám si, že svět se trochu mění. Už se tolik nedělají rozdíly. Nekouká se na to, odkud člověk pochází, ale na to, jak schopný je a co umí. Ani jednou se na mě v Austrálii nedívali blbě kvůli tomu, že jsem cizinec. Je zajímalo, co umím."
Trochu odbočím od City. Jak moc vás překvapuje, že Girona za sebou nechává Barcelonu i Atlético a bojuje s Realem Madrid o první místo v La Lize?
"Upřímně říkám, že se tomu až tolik nedivím, protože když jste správně nastavený, máte dobře nachystaný tým a procesy uvnitř, tak fotbal je krásný v tom, že vyhrávat může naprosto každý. Nejdůležitější nejsou jména, ale jak se hráči chovají na hřišti. Jestli makají od začátku do konce, pracují pro tým a dodržují principy, které denně pilují na tréninku. Z Girony jde cítit velké odhodlání, ambice, srdce, pracovitost a obětavost. Takový tým je hodně složité porazit."
Až nápadně připomínají Leicester City, viďte?
"Souhlasím. Oni také neměli třeba takové hvězdy v týmu jako Manchester City, Arsenal, United či Chelsea, ale vyhráli Premier League, protože drželi spolu a měli přesně ty vlastnosti, o kterých jsem před chvíli mluvil."
Fotbalový zázrak z Girony? Není to jen nafouknutá bublina
Tak by měl vypadat i váš tým?
"Klukům to častu kladu na srdce, že to je alfa omega. Pokud chtějí být úspěšní, musí to splňovat. Až pak z toho vylezou individuální úspěchy a velké přestupy."
Pocházíte z Česka, dlouho jste žil v Austrálii a nyní trénujete v Indii. Řekněte, je vaším snem jednou trénovat v Evropě?
"Jsem nastavený tak, že každá nabídka je zajímavá. A asi neřeknu nic tajného, když přiznám, že mým snem je pracovat v Evropě, třeba i v Česku pro Spartu či Slavii. Jediné, co je jiné, je to, jakým způsobem kluby pracují s trenéry. V organizaci CFG se jim víc důvěřuje, věří se vizi. Kontroluje se jejich práce a když nejsou výsledky, ale všichni vidí, že trenér pracuje dobře, není důvod k panice. V Česku občas trenér prohraje tři zápasy a možnost, že ho vymění, je hodně velká. A nikoho nezajímá, jak pracuje, jaké nastavil procesy, co je příčinou, zda by s ním klub za pár měsíců nebyl úspěšný…"
Rozumím, že se do takového prostředí chodí těžce, když jste zvyklý na úplně jiný přístup…
"Je to škoda, protože tohle mi u hodně českých klubů chybí. Ne každý umí přijít a hned vyhrávat. Nicméně i já se vnitřně připravuji na to, že přijde moment, kdy se to po mně bude chtít a já budu muset okamžitě mít výsledky. Chci být trenér, který přijde a bude umět vyhrát. Pracuji na tom. Když máte čas, je to super, protože víte, že můžete pracovat dlouhodobě, ale ne každému se to povede."
Vidím, že si udržujete přehled o českém fotbale i z druhého konce světa.
"Jsem v kontaktu s pár lidmi z Evropy. S Markem Kuličem, Honzou Šedou, Jirkou Bílkem. Ale třeba pan Trucha je nyní v Africe, tak s ním jsem také hodně v kontaktu a bavíme se o různých věcech. Denis Kavan je zase v rumunském Sepsi jako kondiční trenér, takže s ním řeším data, protože k mojí práci patří. Věnuji se jim, takže mě zajímá evropský pohled na ně a jak k nim kluby přistupují."
Takže sháníte informace i mimo organizaci City?
"Snažím se neustále vzdělávat, takže navštěvuji semináře FAČR, abych byl v obraze a viděl trendy, které v Česku jsou. I proto vím, že teď hodně klubů hraje na tři obránce. Jsem v obraze."
Kdyby náhodou někdo zavolal?
"Nikdy nevíte, co se může stát. Přijde nabídka a vy se budete muset rozhodnout a mít nějaké relevantní informace a povědomí. Druhá věc je, že se snažím zjišťovat, jak kluci pracují, abych se vzdělával."