Od triumfu Španělů v Barceloně roku 1992 se konají již osmé letní olympijské hry, za tu dobu reprezentace pořadatelských zemí získaly jedinou medaili. To když Brazilci dali v Riu dohromady hvězdnou skvadru okolo kapitána Neymara a prošli do finále bez jediné inkasované branky. S nabitým německým kádrem se následně radovali v penaltách.
Kanárci obhájili zlato i v Tokiu, kde se domácí zemi rovněž podařilo probojovat do semifinále, byť nakonec bez medailového zakončení. U Číny, Austrálie ani Spojených států nebyl konec ve skupině žádným překvapením, Řekové ovšem určitě měli po vítězném Euru v roce 2004 větší ambice, o Britech ani nemluvě. Tým složený z anglických a velšských hráčů, mezi nimiž nechyběli Ryan Giggs, Daniel Sturridge či Aaron Ramsey, překvapivě skončil už po čtvrtfinálovém penaltovém rozstřelu proti Koreji.
O to víc si v Paříži musí cenit úspěchu Francouzů, byť ti byli už před turnajem velkými favority. Vždyť se jmény jako Michael Olise, Jean-Philippe Mateta či Alexandre Lacazette se podobný průběh dal očekávat, avšak rozhodně nejde o tým několika málo mužů. Drtivá většina výběru nastupuje v Ligue 1, doplněna je o další hráče z Premier League, Bundesligy a španělské La Ligy.
Důkazem budiž pevná defenziva, která zatím neinkasovala ani jeden gól. Skupinou tak přes USA, Guineu i Nový Zéland proplula se stoprocentní bilancí. Proti Argentině už to taková pohoda nebyla, přestože Mateta hned v úvodu dal svému týmu náskok. Soupeř se po zbytek zápasu hnal za vyrovnáním, k úlevě obecenstva v Bordeaux nakonec už žádný další gól nepadl.
Emotivní závěr zápasu
Přední stránky zahraničních serverů utkání ovšem toto utkání plnilo především z nelichotivého důvodu. Od samého začátku bylo patrné značné napětí, možná i způsobené rasistickými poznámkami argentinských hráčů na adresu Francouzů po vítězství na Copa América. Tentokrát si ale situaci za rámeček nedá především domácí výběr.
Fanoušci ještě před výkopem vypískali hymnu jihoamerické země, po závěrečném hvizdu zase Enzo Millot provokoval argentinskou lavičku a mimo jiné i za to si vysloužil červenou kartu, kvůli níž zřejmě zmešká minimálně semifinále. I proto byl Thierry Henry po zápase nespokojený a zkritizoval Millota za jeho chování i celý tým za bohorovnost v závěrečných minutách.
Zato Loïc Badé se až komickým způsobem pokoušel najít omluvy pro to, co jeho spoluhráči na trávníků předvedli. "Cítili jsme se uráženi, celá Francie. Uráželi nás i během zápasu. Nevím, co říkali, protože mluvili španělsky, ale hodně u toho gestikulovali," tvrdil Badé novinářům.
Zkušený stoper na straně soupeře Nicolás Otamendi si navíc postěžoval, že domácí slavili před rodinami hráčů Albiceleste. "Mohou se společně radovat, jak chtějí, ale jsou věci, které se nedělají," postěžoval si argentinský kapitán, který si neodpustil rýpnutí právě do Badého. "Byl tam hlavně jeden hráč, kterého ani neznám - Baldé, Badé, ani nevím, jak se jmenuje," adresoval kritiku Otamendi.
Francouzi nicméně mohou vyhlížet semifinále proti Egyptu, byť je otázkou, zda ještě pro některé hráče nepřijdou dodatečné tresty. V pondělí se očekává klidnější utkání - vždyť africká země plní roli jasného outsidera, pro něhož je už samotná účast mezi nejlepší čtyřkou velkým úspěchem.