Vaclíkův strmý pád. Během pár měsíců z dlouhodobé reprezentační jedničky do ústraní

Až dnes před polednem zveřejní kouč Jaroslav Šilhavý výběr, jejž pošle do zářijového pokračování kvalifikace o mistrovství Evropy, Vaclíkovo jméno v něm s největší pravděpodobností hraničící s jistotou nebude. Dlouholetá opora byla dlouhé týdny bez angažmá, než se před pár dny dohodla s americkým týmem New England Revolution. Během pouhých několika měsíců tak nabrala brankářova kariéra strmý sešup dolů.

Jak už to tak bývá, nahoru se škrábal podstatně déle. V národním týmu měl možnost se učit u velkého Petra Čecha, jenže ten jej mezi tyče příliš nepouštěl a Vaclík jezdil téměř čtyři roky na reprezentační srazy s vědomím, že zase bude náhradníkem. Dočkal se, až když po evropském šampionátu 2016 Čech ukončil reprezentační kariéru.

Brzy však Vaclík své konkurenty začal převyšovat stejně suverénně, sedm let nebylo o postu brankáře v reprezentaci větších pochyb. Ostravský rodák se mezitím přesunul z úspěšného působení v Basileji za výzvou do Sevilly a přechod hladce zvládl. Za rok 2018 dokonce vyhrál anketu o nej českého fotbalistu roku, na podzim tenkrát položil základ k tažení svého týmu k trofeji v Evropské lize.

Její finále si však už nezachytal. V sezoně poznamenané covidem si poranil koleno a pauza jej přišla draho. Po dvou úspěšných sezonách v dresu španělského velkoklubu se najednou musel smiřovat s rolí dvojky. Nová situace. "Jen když jsem v roce 2012 přišel do Sparty, chvilku jsem byl na lavici za Švengym (Milanem Švengerem). Pak už jsem všude chytal pravidelně," vykládal tehdy.

Místo jedničky v andaluském klubu zaujal Yassine Bounou. A kouč Julen Lopetegui díky Maročanovi pochopil, že může být úspěšný i bez Vaclíka. Zvlášť když mu český gólman ulehčil rozhodování svými chybami, za které se pak fanouškům veřejně omlouval na sociálních sítích. Jeho dřívější jistota byla pryč, konzistentní výkony si udržel jen v národním týmu. Předloni v létě mu pomohl do čtvrtfinále mistrovství Evropy, hovořilo se o tom, že si na turnaji řekl o angažmá, jehož jméno zvoní.

Dvojka v Kolínu nad Rýnem? Ne, děkuji

Vyptával se na něj Real Madrid, jenž sháněl dvojku za Belgičana Thibauta Courtoise, velmi blízko byla dohoda s Neapolí. Té se ale podle všeho nelíbily Vaclíkovy požadavky a přestup si rozmyslela. Gólman sám zase zavrhl Turecko. Nakonec z toho bylo stěhování do řeckého Pirea. S tamním Olympiakosem hned získal titul, všechno vypadalo slibně. Než se opakovala situace ze Sevilly. Vaclík se loni v září zranil a přišel o místo v sestavě. "Přitom v létě, když jsem se mohl vrátit do Španělska, jsem byl prý neprodejný. A o dva měsíce později bylo vše jinak. Úplně se to otočilo, byl jsem nechtěný," uvedl zklamaně v rozhovoru pro Deník.

Navíc zranění ramene, jež si zhoršil v duelu Ligy národů proti Švýcarsku, se ukázalo jako vážné. Dřívější jistota, forma ani tělesná kondice se už nevrátily. Řecký klub poslal českého gólmana na hostování do druholigového anglického Huddersfieldu. Tam jej leckdy opustila i možná jeho největší přednost – čtení hry.

Každopádně misi splnil a klubu pomohl k záchraně. I když k ní Huddersfield nejvíc vykročil třemi výhrami ve třech závěrečných kolech, kdy už Vaclík nechytal, protože se stabilní jednička Lee Nicholls zotavila... "Byl to úplně jiný tlak, než na jaký jsem byl posledních 10, 12 let zvyklý. To jsem hrál o tituly a pohárovou Evropu," porovnal. Dopředu věděl, že jeho pobyt v jím vysněné Anglii je časově omezený.

A kluby zase pochopily, že Vaclík před zraněním ramene a po něm je velký rozdíl. Proto kolem své bývalé opory nesondovala Sparta, jež v létě sháněla spolehlivou jedničku. V Evropě byl nejvážnější zájem Kolína nad Rýnem a tenhle střípek vlastně dokládá to, jaký má 54násobný reprezentant aktuálně kredit. Podprůměrný německý tým jej totiž chtěl jako dvojku… Není divu, že gólman zdvořile odmítl.

Trudné období, během nějž se ne zrovna v nejlepším rozešel i se svým dlouholetým manažerem Davidem Nehodou, nakonec přece jen dostalo happyend. Angažmá v americké MLS v dresu New England Revolution je ternem, podle všeho by tam měl být Vaclík znovu číslem jedna. Možná se na něj ještě dostane v nějakém přípravném zápase národního týmu a dojde na oficiální rozlučku.

Nicméně odteď platí, že v reprezentaci naplno začala éra Jiřího Pavlenky, opory Werderu Brémy.