První vyloučení se událo na úvodním mistrovství světa v roce 1930. Do sprch musel odejít Plácido Galindo z Peru v zápase proti Rumunsku. Stalo se tak ovšem bez použití červené karty. Ty fyzické byly totiž zavedeny v roce 1970, do praxe se dostaly ale až na mistrovství světa o čtyři roky později, kdy rozhodčí Dogan Babacan vyloučil chilského hráče Carlose Caszelyho v zápase proti tehdejší Německé spolkové republice.
Na klubové úrovni padla první červená v anglické fotbalové lize 2. října 1976. Prvním postiženým byl David Wagstaff z Blackburn Rovers v zápase druhé ligy na hřišti Leytonu Orient. Kartu si vysloužil hádkou s rozhodčím. Odkud se vlastně používání barevně odlišených napomenutí vzalo?
Myšlenka udělování žlutých a červených karet se připisuje anglickému arbitrovi Kenu Ashtonovi. Příběh začal o 10 let dřív. Na mistrovství světa 1966 se německý sudí Rudolf Kreitlein neúspěšně pokusil vyloučit Antonia Rattina, argentinský hráč to buď nemohl, nebo nechtěl pochopit.
O hlavu vyššího hráče tak nakonec musela ze hřiště vyvést policie. Ashton měl na tomto mistrovství na starosti všechny rozhodčí a tak přemýšlel, jak na tuto jazykovou bariéru a nedorozumění vyzrát. Řešení však přišlo spontánně, když jel po Kensington High Street v Londýně. Na semaforu před ním zasvítila červená a v tu chvíli mu došlo že to, co je dobré pro dopravu, bude funkční i na hřišti.
Trvalo však dlouho, než si na karty fotbalový svět zvykl. Až na svém výročním zasedání v roce 1987 doporučila Rada Mezinárodní fotbalové asociace (IFAB), aby "FIFA dala pokyn všem národním asociacím, aby zavedly povinné používání žlutých a červených karet".
Žlutá za video
Žlutou kartu ukazuje rozhodčí na znamení, že byl hráč oficiálně napomenut. Údaje o proviněném pak zaznamená do malého zápisníku. Dotyčný nicméně může pokračovat ve hře. Pravidla hry uvádějí přesné druhy přestupků a provinění, za které může být udělena.
Od zavedení videoasistenta rozhodčího (VAR) k nim přibyly dva nové. A to nadměrné užívání gesta "review", neboli gesta značící televizní obrazovku na přezkoumání zákroku, a vstup do prostoru rozhodčích, kde ke kontrole dochází.
Od sezony 2019/20 došlo k úpravě také v případě trestání funkcionářů na střídačkách. Předtím bylo jedinou možností ústní napomenutí nebo ústní vyloučení, nyní mohou dostat žlutou či červenou kartu jako hráči na trávníku.
Udělování karet je v současné době nezbytnou součástí fotbalu a tedy i důvodem k častým debatám o tom, zda byl trest vynesen správně a v souladu s pravidly. Postihy vždy vyvolávají emoce, zároveň však umožňují rozhodčím držet zápas pod kontrolou a hra je díky nim zajímavější.