Klub z jihozápadu Francie zaznamenal tvrdý úpadek. Může za to hlavně majitel, jeho neurvalé chování a špatné vedení, alespoň tak to líčí široká veřejnost. Je to ale také kombinace několika klíčových rozhodnutí dalších funkcionářů a politiků, v neposlední řadě i těch, co produkují fotbal přímo na hřišti, tedy hráčů a koučů.
Ani doba spjatá s ekonomickou situací nehrála do karet, byť tento argument by sloužil spíše jako výmluva v souvislosti s ostatními, kteří se s tím vypořádat uměli. Ukázat prstem na konkrétního viníka, jakkoli právě podnikatel Gérard López má jistě tu největší zodpovědnost, by každopádně bylo přinejmenším velmi černobílé. A zachránit všechno na poslední chvíli se zkrátka nepodařilo.
Píše se jaro 2021, Evropa se stále vypořádává s důsledky pandemie covidu. Fotbalové prostředí v tomto ohledu nebylo žádnou výjimkou, i na Bordeaux, které v Ligue 1 nakonec obsadilo 12. místo, tvrdě dopadly ztráty příjmů. Ty vyústily v dubnové prohlášení americké společnosti King Street, která oznámila, že také v důsledku krachu Mediapro, jež vlastnila televizní práva, a kvůli rezultujícím zpožděným platbám nehodlá dále klub podporovat.
Na scénu přichází López
Na scénu tak v červnu přichází López, který se stává novým vlastníkem FCGdB. Nyní již dvaapadesátiletý rodák z Lucemburska se španělskými kořeny, jenž v ten rok pořídil také portskou Boavistu, má zkušenosti především s motoristickým sportem, v roce 2009 kupuje například Renault F1 Team. Fotbal byl pro něj novinkou, vodou, do které ještě nevstoupil. Určitě snil o tom, že tradiční francouzský celek alespoň navrátí do evropských pohárů, jichž se naposledy účastnil v roce 2019.
Jenže místo toho se jen o rok později konal velmi nečekaný pád do Ligue 2, vůbec poprvé od sezony 1990/91. A už tehdy bylo Bordeaux trnem v oku pro DNCG (Direction Nationale du Controle de Gestion), tedy úřadu, který ve Francii kontroluje finanční toky a zdravé účetnictví profesionálních klubů. Nutno podotknout, že je tenhle institut velmi nesmlouvavý, prakticky jakékoli nesrovnalosti řeší dost tvrdě. Před pár týdny třeba hrozil pád z Ligue 2 rovněž korsickému Ajacciu, to nicméně, na rozdíl právě od klubu z Nové Akvitánie, našlo urychleně řešení, a tak se ho pád do třetí ligy netýkal.
Tehdy se Bordeaux proti rozhodnutí, jež ho přeřazovalo jakožto sestupující celek z Ligue 1 až do Championnat National, odvolalo. A slovem "brutální" označilo rozhodnutí úředníků zmíněné instituce. Na konci července, jen krátce před startem nového ročníku, s protestem uspělo. Cíl pak měli v Bordeaux jediný, a to navrátit se mezi elitu. Ten se nepodařilo splnit o kousek, o tři body totiž mužstvo zaostalo za druhými Métami a o šest za prvním Le Havrem. Nehrála se ani baráž, protože Ligue 1, k velké smůle pro klub, snižovala počet účastníku z 20 na 18, takže progres si zajistili jen dva nejlepší. Kdo ví, kde by se nyní Les Girondins nacházeli, kdyby se jim opravdu vrátit podařilo.
Píše se rok 2023, klub vypadá navenek zdravě, DNCG nemá zásadní důvod něco řešit. A v Bordeaux znovu útočí na postup z Ligue 2. Celkové dvanácté místo je ale jedním velkým zklamáním. López v průběhu sezony zuří, nadává, kope kolem sebe, vyhrožuje. A není se čemu divit, investice a miliony eur, které do klubu investoval, se mu ani zčásti nevrací. Je v minusu, dotovat ho to už nebaví. Byznysmenova mnohdy prudká povaha a zkratkovité jednání však měly za příčinu rovněž to, že všichni v klubu byli pod neustálým tlakem. Za každý neúspěch byl tvrdě kritizovaný hlavně generální ředitel Thomas Jacquemier. A oba byli v neustálém sporu. Je možná štěstí, že spolu podnikali rozhovory v drtivé většině případů přes telefon, neboť López často v Bordeaux nepobýval. Řídil celý kolos na dálku.
Byl to vlastně začarovaný kruh všech vztahů v Bordeaux. Na jedné straně naštvaný majitel, jenž pumpoval peníze do černé díry. Na druhé Jacquemier, jehož práce nemohla bavit, ale místo toho, aby se snažil situaci klidnit, spíše ji dle mnoha indicií eskaloval. Ostatní jeho pobočníci, podílející se na chodu, se rozhodli nesprávně při sestavování kádru či celkovém využívání finančních prostředků. A když je mizerná atmosféra uvnitř klubu nahoře, dopadá logicky i dolů, tedy na trenéry a hráčskou kabinu. Že by ovšem celá záležitost dospěla až do toho stavu, že se bude gigant od řeky Garonny muset smiřovat s účastí mezi daleko méně ambiciózními soupeři, s tím asi počítal málokdo.
López si řekl, že takhle to dál nejde. Ukázalo se, že je velmi netrpělivý a paličatý, další šanci na úspěch hodil přes palubu. Jako by si řekl, že času na návrat do Ligue 1 měli všichni dost. Myslel hlavně na svůj byznys, upřednostnil ho vlastně před vším ostatním. Na vině jsou na každý pád také všichni, kdo v klubu pracovali. Působí to totiž dojmem, jako by si slepě mysleli, že se šéf prostě jenom zlobí. Že se všechno brzy urovná, že se to zase nějak zacvaká. Výsledek byl krutý pro všechny, hráče, trenéry, funkcionáře, fanoušky nebo regionální politické představitele. Nový investor se nenašel, gilotina DNCG udeřila na krk.
Hádky, nadávky, rozepře aneb cesta k pádu
Je konec dubna 2024. Blíží se závěrečné pasáže ligové sezony a zdá se, že Bordeaux je ve stejné patové situaci jako v lednu, kdy se zhroutil projekt předložený DNCG na přilákání nového menšinového investora. Už od září minulého roku se někdo takový hledal, bylo vidět, že potíže jsou nemalého charakteru. Jenže jednání dopadla bez většího posunu k potřebnému úspěchu.
Podle předloženého dokumentu se mělo jednat o čtyři subjekty: Kennedy Lewis Investment management, Central Lane Partners, Liberty Global Partners a Dynasty Equity Partners. Všechny společnosti měly přístup k datům, ale diskuze nevedly k žádné konkrétní nabídce. López v podstatě pouze soukromě zjistil, že dohoda nebude za žádných podmínek možná, pokud se klub neudrží v Ligue 2. Toť hlavní středobod.
López všem tvrdil, že je příliš zaneprázdněný všemi těmito rozhovory. A že nemůže být přítomný v Bordeaux, že nestíhá. Když ale chtěl, čas si našel. Třeba na konci března vyplulo na povrch, že o poločase utkání proti Paris FC volal na mobilní telefon generálnímu řediteli Thomasovi Jacquemierovi a ve zkratce mu sdělil: "Můžeš si najít nový klub, pokud nevyhrajete. Vynaložil jsem kvůli vám hodně úsilí, ale vy ty problémy vůbec nevnímáte."
Nebylo přitom nijak neobvyklé, že López takto se svými podřízenými jednal. Ani po konci uplynulé sezony se nevydal přímo do Bordeaux, aby si z očí do očí promluvil s hlavními funkcionáři. Ti se sešli k jednomu stolu a hodnotili. A byla to opravdu ostrá hádka, která se prý neobešla bez hanlivých slov. López pouze přes svého prostředníka, sportovního ředitele Admara Lopese, vzkázal, že už "nebude sahat hluboko do kapsy, aby prožil sezonu, jako je tato" a že bude provedena spousta změn. Když se tohle dozvěděli zarytí fanoušci Les Girondins, vyvěsili transparent, na němž stálo: "Nejsi žádný mesiáš, když každou sezonu vedeš klub ke katastrofě."
Čas vypršel: Řešení za pět minut dvanáct
Týdny plynuly a 27. června se konalo hlavní slyšení s DNCG. Proslýchalo se, že mezinárodní banka, se kterou López vyjednával, požádala osobnosti z veřejného života v Bordeaux, aby za něj jednaly jako ručitelé. Někteří, jako starosta Pierre Hurmic, senátorka Nathalie Delattreová či další významný politický představitel Bertrand Dubois, by to přijali. Ale nic se kupředu nehnulo. Bordeaux ještě získalo čas na dalších devět dnů, řízení totiž bylo dočasně zastaveno. López, který nikdy nechtěl slyšet o prodeji klubu, měl nůž na krku. Nakonec, velmi neochotně, vstoupil do promluv s Fenway Sports Group, která mimochodem vlastní anglického giganta Liverpool, a to o předání většinového podílu akcií.
I tahle jednání ovšem ztroskotala, což vedlo k faktickému pádu klubu do Championnat National, tedy do třetí nejvyšší soutěže. Dne 16. července se uskutečnila videokonference, na které se setkali López, Jacquemier a akcionáři americké korporace FSG. Setkání rychle nabralo špatný spád, vyplulo totiž na povrch, že v Bordeaux dluží zhruba 10 milionů eur svému bývalému trenérovi Vladimirovi Petkovičovi nebo 20 milionů za nájemné na stadionu Matmut Atlantique. Na stůl se dostala otázka, kdo dluhy zaplatí, a kolem stadionu vykrystalizovalo napětí. Američanům se sdělilo, aby brzy jednali s radnicí o snížení ročního poplatku ve výši zhruba 4 milionů eur a znovu projednali nastavenou smlouvu. Ta je platná do roku 2045, přičemž vlastník je následně povinen břemeno převzít, i pokud by klub zanikl.
Představitelé z Bordeaux, lidově řečeno, tlačili na pilu a "ofenzivní" jednání se FSG vůbec nelíbilo. John William Henry, zakladatel společnosti, nechápal, proč by zrovna on měl hledat řešení pro vypořádání se se situací kolem Matmut Atlantique, a rozhodl se debatu ukončit. Delegace od Fenway se přímo v Bordeaux chystala podepsat potřebné dokumenty, cestovala však úplně zbytečně. Proběhly jen diskuze online s primátorem Hurmicem či další politickou představitelkou Christine Bostovou, na níž bylo pouze vysvětleno, proč obě strany nedospěly k dohodě.
Den poté Jacquemier předstoupil před své zaměstnance a sdělil, že jednání selhala. López se mimochodem svým blízkým měl svěřit, že rozdíl mezi celkovými finančními představami FSG a reálným projektem byl 80 milionů eur. I proto, že Francie v ekonomickém kontextu trpí kvůli výraznému snížení finančních toků za televizní práva. Zase se ekonomická stránka věci příliš nenaklonila na stranu les Marines et Blanc.
López: Klub pořád chci, přeplácet nemíním
S velkou hrůzou sledovala běh posledních dnů také celá kabina. Ředitel Jacquemier zavolal kapitánovi Yoannovi Barbetovi. Byl pesimistický, nevěřil, že López znovu rozbije prasátko a bude vše financovat jako doposud. Obsah tohoto rozhovoru se donesl i k hráčům, kteří tomu stále nechtěli uvěřit. "Já doufám, že López vloží peníze do záchrany nás všech," měl prý sdělit jeden z nich. Naiva...
López v následujícím rozhovoru pro francouzskou agenturu AFP napřímo nezmínil, že by měl Bordeaux znovu finančně podporovat v takové výši jako v předchozích ročnících. Hypotéza o takovém scénáři byla ukončena a na stole byly fakticky jen tři možné scénáře: velmi nepravděpodobný příchod jiného investora, který by musel spadnout z nebes, pád do nižší sféry či dokonce zánik klubu. López se bránil, povídal o provozních nákladech a nepříznivém ekonomickém stavu. Vinu si přiznat úplně nedokázal.
Na jeho obranu, a můžeme jen spekulovat, zda tomu bylo pro to, aby neodcházel ze scény jako ten největší bandita, ještě 24 hodin před rozhodující schůzkou s DNCG se znovu navrátil k jednacímu stolu s Fenway Sports Group. Aspoň tak to stálo v tiskové zprávě. Dokonce byl ochotný přistoupit na to, aby se případné dluhy vymáhaly soudní cestou. Aby zkrátka získal čas. S radnicí byl také domluvený na odpouštění části pohledávek a ve hře byly nové promluvy o nájemném.
Jenže tohle všechno byla zbytečná námaha, tiskové prohlášení prostě nemělo žádnou právní hodnotu. Nenašel se nikdo, kdo by DNCG mával s papíry s konkrétními čísly a podpisy. Administrativní sestup byl potvrzen. López svým známým měl říct, že udělal vše pro to, aby slavnou značku zachránil a s Fenway se dohodl. Co se týče dluhů, vše bylo na dobré cestě, hlavně s Petkovičem našel společnou řeč, což bylo klíčové.
V kuloárech se hovořilo, že si López klub tak jako tak ponechá a odmítne v budoucnu jakékoli nabídky na prodej. Jedinou výjimku by učinil v případě, kdyby měl někdo zájem jako minoritní akcionář, vstupu dalšího investora by se nebránil. Bordeaux si každopádně musí na další roky zvyknout na to, že bude hospodařit s daleko menším bohatstvím. Ve čtvrtek 25. července klub vydal prohlášení, ve kterém oznámil, že se zbavuje statusu profesionálního celku. Smlouvy s hráči jsou ukončeny a tréninkové centrum se zavře...
"Není hanba upadnout, ale zůstat dlouho ležet," říká jedno francouzské přísloví. Jak rychle a jestli se vůbec Les Girondins v následujících letech zvednou ze země, ukáže až čas.