Asi je to nezvyklý úvod, ale zajímá mě, proč profesionální fotbalistka z Premier League, která je hráčkou Chelsea, ještě chodí do zaměstnání?
"Je to jednoduché. V ženském fotbale, pokud nejste vybraná elitní hráčka, si na celý život nenašetříte. Vybrané holky si vydělávají spíš díky partnerům a marketingu na sociálních sítích. Takže jakmile ukončíte kariéru, musíte hned začít pracovat. A já jsem holt typ člověka, který neustále musí mít nějaký plán."
Jak zní ten váš?
"Při kariéře jsem vystudovala informatiku a statistiku na VŠE, ale nemám žádnou praxi. Letos v létě jsem se přes známého dostala k firmě, která se jmenuje Yarmill a snaží se pomáhat sportovcům se shromažďováním tréninkových dat. Na začátku to bylo formou deníku, dnes vyvíjí aplikaci. Je to navíc zajímavé v tom, že jako profesionální sportovec do toho kromě teorie z vysoké školy mohu vložit i svoje poznatky."
Ale takové nástroje už přeci existují. Nebo se pletu?
"V ženském fotbale je to dost okrajové. Kdybych se nyní chtěla podívat, jak jsem před rokem hrála a jaká jsem měla čísla, nikde to nenajdu. Nedozvím se, jestli se konstantně zlepšuji, kolik jsem toho za určité období natrénovala… Věcí, které se dají vyhodnocovat, je spousta."
Takže v Chelsea odtrénujete a vrháte se na datovou analýzu?
"Je příjemné, když to mohu dělat na dálku. A nyní, kdy jsem v Česku kvůli rehabilitaci, tak chodím do kanceláře a vídáme se, což je skvělý pocit. Navíc mi přijde, že se toho mnohem více naučím."
Zpátky k fotbalu. Na úvod jste poměrně jasně naznačila, že podmínky v ženském fotbale nejsou takové, jako v mužském. A to ani v TOP klubu jako je Chelsea. To asi dost lidí překvapí…
"I v klubu jsou ty pomyslné nůžky velké. Přitom anglická liga je jednou z nejlepších na světě, Chelsea je tu přední klub, ale na důchod se tu opravdu nezajistím. Můj sen je vydělat si na vlastní dům, což je poměrně složité. Nemám se tu špatně, ale když vezmu v potaz, že si musím zaplatit bydlení a další životní náklady, které v Londýně nejsou úplně levné... Zároveň jsem člověk, jenž chce být oceněný za to, jak hraje fotbal, ne za to, že něco propaguje na Instagramu."
To vás pak musí zaujmout i fakt, kolik klub utrácí za hráče do mužského A-týmu, ne?
"Samozřejmě i my hráčky v momentě, kdy slyšíme, kolik klub dává do posil peněz, kolik stáli jednotliví kluci, což cena jednoho by byl rozpočet na celý ženský tým na další tři roky, ne-li víc, tak očekáváme, že uvidíme kvalitu. Ale to se zprvu moc nedělo. My měly myšlenky na titul, ovšem paradoxně se situace ještě víc zhoršila."
Nyní se ale blýská na lepší časy. Našel klub v Mauriciu Pochettinovi ideálního kouče?
"Hra nebyla špatná už v minulé sezoně. Byly zápasy, kdy jsem si říkala, že kluci hrají dobře, šlo v jejich projevu vidět naučené kombinace, věděli o sobě, jenom jim tam nepadaly branky, což je neustále dokola alfa omega jejich problémů. Není tam gólový útočník, který bude sypat jednu trefu za druhou a chybí mi tam i kreativní desítka, která se prosadí a něco vytvoří."
Podle vás to tedy ani tolik o trenérovi?
"Myslím si, že není. Pochettino přišel, asi si řekl o posily, ale Christopher Nkunku se mu hned zranil. Nicméně ty potíže viděl už Thomas Tuchel, nevyřešili je a doplatil na to. I Pochettina čeká hodně práce. Klub je v přerodu, do toho tam běží různé osmileté kontrakty, které by mohly také hrát velkou roli."
Co se vám honilo hlavou, když do klubu proudilo tolik hráčů?
"Je to neuvěřitelná migrace. Konkurence je dobrá a zdravá věc, ale když je v kádru 30 hráčů, není to ideální. Všichni jsou v nejistotě, což se podepisuje i na výkonech. Sama jsem jako fanoušek zvědavá, zda se to bude dál opakovat, nebo zda se to spíš uklidní."
To mi trochu pasuje na Mychajla Mudryka.
"Já si na druhou stranu uvědomuji, že tlak na kluky musí být obrovský. S naší kategorií naprosto neporovnatelný. Sama nevím, co bych dělala, kdyby se o mně neustále říkalo a psalo, že jsem hrozná, neumím trefit bránu a že mě neměli kupovat. Člověku se to dostane do hlavy. Možná i proto třeba Erling Haaland nyní v Premier League nestřílí tolik branek. Mohlo to na něj trochu dolehnout. Nevidím v Mudrykovi střelce, který bude dávat mraky gólů. Je skvělý driblér, má rychlost, umí slušně centrovat, i když naposledy proti Arsenalu (2:2) se mu centr nepovedl, ale naštěstí to dopadlo gólem…"
Byl to podle vás centr?
"Stoprocentně! Ani se na branku nedíval, celou dobu si hlídal Sterlinga, aby mu mohl přihrát. Také už se mi takové branky povedlo vstřelit. Tohle byl rozhodně centr."
Jak vás vnímají mužští kolegové z Chelsea?
"Cítím z nich velký respekt. Je znát, že ženský fotbal se v Anglii hodně posunul, berou to jako samozřejmost. Nekoukají na nás skrz prsty. Někteří kluci chodí i na naše zápasy, potkáváme se v tréninkovém centru, když jsme zranění. Prohodíme pár slov. Já například obrovsky miluju Masona Mounta a největší zážitek pro mě byl, když jsme se střetli ve vířivce."
K pánské kabině ale prý máte blízko. Ještě do 17 let jste hrávala v chlapeckém týmu.
"Mně bylo sedmnáct, klukům do patnácti, protože chodili ještě na základní školu."
Prý platí, že holky, které hrály fotbal s klukama, jsou pak lepšími hráčky. Je to pravda?
"Je. Musím říct, že klučičí kabina mě bavila. Mám s nimi dobré vztahy. Navíc nerada pomlouvám druhé, neřeším ostatní, i když to umí i chlapi, ale v pánské kabině to bylo zkrátka jiné. Navíc to pro mne byla obrovská výzva, abych se klukům, kteří byli vždy o něco lepší, pokusila vyrovnat."
Ve finále jste to z toho týmu dotáhla nejdál…
"To máte asi pravdu. Bylo tam pár kluků, kteří si zahráli českou ligu, ale jsem z pohledu angažmá asi nejdál. Jenže je to ženský fotbal, takže to je úplně něco jiného. Ani se jako nějaká hvězda necítím."
V reprezentaci vám tato role ale rozhodně patří. Nyní spoluhráčkám chybíte v Lize národů. Jak moc vás mrzí, že jste nemohla naskočit do utkání s Bosnou (0:1) a přijdete i o odvetu?
"Mrzí mě to, protože si prožíváme stejné problémy jako chlapi v nároďáku. Dělá nám problém dobývat soupeře, chybí nám víc kreativity. Když se pak objeví soupeř, který zaleze a sází na brejky, je to problém. Chybí nám trpělivost. Schopnost vytvářet nebezpečné prostory a situace pro střílení branek. Není to problém jen chlapů, ale děje se to i u nás holek. A je to věc, která koření u mládeže."
Chybí nám lepší práce s mladými talenty?
"V ženském fotbale obecně chybí více kvalitnější trenérů. Ti nejlepší chtějí působit v mužském fotbale… Začíná to už u samotné mládeže. Nicméně ženský fotbal oproti Evropě stagnuje. Jestliže jsme před pěti lety hrály vyrovnaně se Španělkami, dnes bychom dostaly obrovský příděl. Je jedno jestli je to nároďák či klub. Během posledních sedmi osmi let nám Evropa neskutečně utekla."
Odveta s Bosnou bude na zbrusu novém hradeckém stadionu. Mrzí vás vaše absence o to víc?
"Odmalička bylo mým snem hrát na velkém stadionu plném diváků. Logicky i my ženy máme stejné sny jako muži. Mrzí mě to moc i vzhledem k tomu, že ženská Liga národů je nová soutěž, začínáme až nyní a štve mě, že nemohu holkám pomoct. Obzvlášť v našem případě, kdy holek v cizině nehraje tolik a každá absence je citelně znát. Přála bych si aspoň, aby přišlo hodně lidí a tím pádem by se překonal v Hradci rekord v počtu diváků na ženskou repre."
První zápas Češky prohrály 0:1. Věříte, že dobře dopadne alespoň odveta?
"Jsme v béčkové skupině, což znamená, že to máme o trochu jednodušší a i když jsou zápasy s takovými soupeři ošemetné, měly bychom je vyhrávat. Můj názor je takový, že máme daleko lepší tým než Bělorusko, Bosna či Slovinsko."