Prostor Jana Morávka: Zářící Červ? Symbolika českého fotbalu. Hašek chce úspěch, ne budovat tým

Z pohledu výsledků lze brát říjnový sraz za povedený. Uhráli jsme čtyři body a dostali se na průběžné první místo v tabulce. Za to se musí český tým rozhodně pochválit. Myslím, že trenéři trefili taktiku a týmu to sedlo ve čtyřčlenné obraně mnohem více, než když se předtím hrávalo na tři stopery.

Obecně jsem toho názoru, že čtyřka vzadu sedí víc i Slavii, u které se národní tým očividně chce inspirovat. Když chcete hrát na tři stopery, musíte mít tento styl opravdu vypilovaný k dokonalosti a hráči musí mít mezi sebou automatismy. To je na reprezentační úrovni složitější, protože je málo času na přípravu, hráči se točí a obecně je to hodně o šikovnosti a chytrosti fotbalistů.

Pro běhavý styl, který český tým hrál v posledních třech zápasech, se daleko víc hodí kompaktní čtyřka a posílený střed pole. Obecně si myslím, že pro předešlou formaci nemáme vyloženě vhodné hráče na kraje a uprostřed zálohy. Když se podívám na složení týmu, máme vlastně vyloženě pracanty. Vsadili jsme všechno na účelnost, pracovitost, intenzitu a soubojovost. 

Není náhoda, že budeme po tomto srazu chválit Lukáše Červa. V našem fotbale mají kluci jako on prostor k tomu, aby na sebe upozornili. Že by ho měl dostat víc, jsem psal už před Eurem, protože na jaře vypadal v Plzni opravdu dobře. Jsem rád, že svou nabídnutou příležitost využil. Lukáš není žádný elegantní technik, ale zato toho hodně udělá pro tým, je to bojovník, přijme jakýkoliv úkol, umí otrávit hru soupeři a ukázat emoce. Že patří mezi naše nejlepší hráče, je vlastně vzhledem k našemu stylu symbolické.

Pro český fotbal by bylo ale důležitější, kdyby se mu dařilo vychovávat hráče jako má Ukrajina například v Sudakovovi či Mudrykovi. Takoví pozvednou herní úroveň reprezentace. Pouštěl jsem si sestřihy jiných zápasů a když vidím Švédsko a to, jaký talent má v Nanasim, člověk jim může jen závidět. Sice hrají ligu C, ale jsem přesvědčený o tom, že půjdou nahoru.

My jsme ale ve fázi, kdy žádného šikovného fotbalistu podobného ražení v týmu nemáme, takže se spoléháme na pracovitost, centrované míče na Tomáše Chorého a musíme doufat, že tímto způsobem vytěžíme co nejvíc. Nečekám, že bychom v blízké budoucnosti najednou začali bavit ofenzivním fotbalem, zvládali souboje jeden na jednoho a šli příkladem ostatním. To by byla naivní představa.

Po tomto srazu pozice Chorého vzrostla, a tak trochu se i potvrdilo, že role Patrika Schicka nadále slábne. Asi bychom měli zjistit, zda Patrik vůbec chce být součástí národního týmu za takového stavu. Momentálně prožívá složitější období, hledá radost z fotbalu a je dost možné, že v Leverkusenu ji třeba nenajde. 

V nároďáku se to asi také nezmění. Současný styl je ušitý na míru Chorému, který si přenesl formu z klubu do reprezentace. Je otázka, jestli má Patrik zájem jezdit na sraz jako žolík na posledních 20 minut. Dovedu si představit, že mu taková představa přijde spíš frustrující, a proto se rozhodl zůstat raději v Leverkusenu a pracovat tam na své pozici. Myslím, že pokud to tak hráč cítí, je to lepší, než aby jezdil na sraz bez chuti a motivace.

Často chodím proti proudu a tvrdím, že bychom měli víc zkoušet. Dát šanci hráčům, kteří se zatím do nominace nedostali, ale veřejnost o nich mluví. Platí to pro kluky jako jsou Dominik Janošek, Michal Hlavatý či Adam Karabec. Mají v sobě to, co nám ve hře chybí – schopnost dělat věci s nápadem. Když jim ale nedáme příležitost, nemůžeme vědět, jestli by se to v národním týmu potvrdilo v praxi.

Vypovídá to podle mě i o sebedůvěře trenéra a o tom, jak jistě se cítí ve své funkci. U některých zemí vidíme, že se trenéři nebojí v Lize národů zkusit nové hráče, dát jim šanci, chystat si je na ostrou kvalifikaci na MS. Přijde mi, že trenér Hašek se spíš bojí něco vymýšlet. Naopak chce za každou cenu s týmem dosáhnout úspěchu, což znamená vyhrát skupinu a zvýšit šanci dostat se na MS.

Na druhou stranu uznávám, že by bylo riskantní vzít nyní jednoho šikovného hráče a hodit ho do současné reprezentace. V taktice, kdy se nakopávájí míče, presuje se, hraje se v obří intenzitě, by kreativní fotbalista shořel. Je to trochu znát na Václavu Černém, který s tím má potíže. S novým stylem se rve, aby si přivykl. Ale kdo ho viděl hrát na Euru vedle sebe s Hložkem a Schickem, tak ví, že je to hráč do zcela jiného stylu. V Lipsku proti Gruzii z něj sršela radost z fotbalu. Potřebuje k sobě technické hráče s citem pro kombinaci. Není to typ Lukáše Provoda, který operuje na obrovském prostoru a má to založené především na pracovitosti.

Když jsem viděl statistiky z utkání s Albánií, bylo jednoznačné, jakou cestou jsme došli k triumfu – naběhali jsme o 10 kilometrů víc než soupeř, a to i přesto, že jsme měli kolem 60 procent držení balonu. Zároveň jsme skvěle hráli do obrany a Albáncům jsme povolili xG 0,28, což je rozhodně na pochvalu.

Na minulém srazu byly xG v obou zápasech proti nám, podařilo se nám na tom zapracovat, takže je znát, že přechod na čtyřku se opravdu povedl. Nesouhlasím však s trenérem Haškem, že bychom proti Ukrajině byli lepším týmem a to třeba i na základě očekávaných branek. Možná to tak bral bez ukrajinské penalty, která byla určitě sporná.

Každopádně pořád hrajeme jednu z lehčích skupin v lize B. Naši soupeři mají pár zajímavých individualit, ale zároveň nejsou v ideálním rozpoložení. Například Ukrajina ve druhém utkání nepůsobila jako tým, který by naplňoval svůj velký potenciál.

Jsme však první a čekají nás poslední dva zápasy ve skupině, které dost možná budou patřit k nejtěžším. V Albánii se hraje složitě a domácí zápas s Gruzií, s kterou máme z posledních měsíců spíš negativní zkušenosti, bude vzhledem k její hře na brejky také velkou výzvou.