Ze sobotního utkání Česka proti Gruzii mě nejvíc zaskočily dvě věci – šílený presink českého týmu a situace před druhým inkasovaným gólem. Byla totiž naprosto totožná jako ve vzájemném utkání na zmíněném Euru. Pamatuju si, že jsem tehdy po zápasu říkal, že by se za stavu 1:1 nemělo stát, že jde soupeř tři na jednoho… O dva měsíce později hrajete se stejným soupeřem a za stavu 0:1 se situace opakuje. Ovšem s tím rozdílem, že Gruzie z toho vstřelila druhý gól utkání.
Tohle na mě dělá dojem, že si tým nevzal z Eura žádné poučení, nikam se neposunul. Přitom herní styl Gruzie byl stejný jako evropském šampionátu a my jsme jim na to skočili. Myslím, že si doma před vlastními fanoušky nemohli přát lepšího soupeře než takhle naivní Česko, které nezvládá ani základní principy presinku. Třetina hráčů presuje, třetina couvá a zbylá třetina neví, na jakou stranu se přiklonit.
Další věc, která mi vadila, byla absence jakýchkoliv emocí. Máme tam kluky, které považujeme za osobnosti, ovšem na hřišti se k tomu nikdo nepostavil. Chyběl mi v týmu hráč, jako je Lukáš Červ, který je nejen aktivní, nýbrž je to typ fotbalisty, jenž umí ostatní vyhecovat, nakopnout, probudit. Nebojí se něco udělat a v dobrém smyslu pobláznit ostatní.
Byla to smutná podívaná a kritika, která se na tým a trenéry snesla, je naprosto oprávněná. Netrefila se sestava, nevytáhli jsme na Gruzii nic překvapivého. Jako by si před zápasem řekli, že to zkusí stejně jako na Euru a doufali, že to tentokrát vyjde. Takhle to ovšem ve fotbale nefunguje.
Pouštěl jsem si v neděli sestřih ze zápasu na Euru a už jen z něj bylo zjevné, kdo byl aktivní a kdo se dostával do zakončení. Adam Hložek tam měl několik dobrých věcí a smolně mu neuznali gól. Nyní pravidelně nastupuje v Bundeslize a přesto zůstane v takovém utkání na lavičce. Do základu jde místo něj Tomáš Čvančara, který bojuje o pozici v Mönchengladbachu, do zápasů nastupuje na poslední minuty a jeho situace je složitá.
Jako další přešlap od trenéra vnímám nevyužití Martina Vitíka, který v létě v předkolech Ligy mistrů odehrál výborné zápasy. Jestli jsme měli stopera ve formě, který se cítí dobře a věří si, byl to on. Jenže přednost dostali kluci, jejichž momentální rozpoložení také není ideální.
Ladislav Krejčí po přestupu do Girony poznává nové prostředí a musí se rvát o místo. Není to jednoduché, když jste byli zvyklí pravidelně hrát, mít jistou pozici. Robin Hranáč je čerstvě v Hoffenheimu a hned v jeho prvním zápase ve Frankfurtu pocítil, jak náročná může být aklimatizace na Bundesligu. David Zima přišel do Slavie s cenovkou 100 milionů korun a stále nenaplňuje očekávání. O to víc vynikla absence extrémně zkušeného Tomáše Holeše. Po tolika špatných rozhodnutích jsme zkrátka možná dostali zpátky to, co jsme si zasloužili.
Ani reakce na vývoj zápasu nebyla ideální. Do hry šli jako první střídající hráči Ondřej Lingr, který rovněž nemá vytížení v klubu, a Lukáš Kalvach, jenž těžce stíhal tempo Gruzínců, byť vstřelil krásný gól. Přitom už někdy v 35. minutě bylo vidět, co chce Gruzie hrát, že nám to dělá problémy. Na to se dalo reagovat. Mohli jsme se víc zatáhnout, nechat Gruzínce hrát a zamezit tomu, aby chodili do rychlých brejků, využít rychlostních typů. Na lavičce v ten moment seděli Hložek, Václav Černý či Vasil Kušej. Nic z toho jsme neudělali...
Překvapil mě i Alex Král. Ze Španělska na něj jdou velmi dobré reference, avšak v porovnání s Giorgim Kočorašvilim, který hraje druhou španělskou ligu za Levante, naprosto propadl. Nastupují na stejné pozici, ale gruzínský fotbalista je na tom technicky mnohem lépe. V zápase si dovedl poradit s těžkými situacemi, vyjížděl z našeho napadání, rozdával průnikové přihrávky… To mi u českých hráčů citelně scházelo. Nemáme to dlouhodobě.
Po Euru jsme se z objednané analýzy dozvěděli, že nám chybějí kreativní hráči. Opravdu objevné. To viděl asi každý, kdo sledoval poslední české zápasy. Ovšem když už se pak nějací najdou, stejně je nevyužijeme. Hložek, Černý a Kušej nehráli. Hlavatý ani Janošek nebyli ani v nominaci. Působí to, že jsou v týmu jen proto, aby se neřeklo. Neumíme či nechceme s nimi pracovat. A to jen pár týdnů poté, co národu sdělíme, že to je naše hlavní slabina...
Abych byl upřímný, současný národní tým na mě nedělá lepší dojem, než co bylo k vidění za předchozího trenéra Jaroslava Šilhavého. Z mého pohledu se nikam neposunul. Na veřejnosti slyšíme, jak se to pod trenérem Haškem zlepšilo, že je to modernější přístup, využívají se data, analýzy, individuální videa pro hráče. Ve skutečnosti však žádný posun není vidět v praxi. Fanoušek žádné moderní prvky v předváděné hře zatím nedostal.
Já sám jsem po jmenování nového realizačního týmu čekal hodně od asistenta Jaroslava Köstla. Věřil jsem, že on bude tím, kdo posune tým takticky a bude to na hřišti vidět. Zatím na to marně čekám. V Gruzii to přitom byl už osmý zápas pod novým realizačním týmem. To už je doba, kdy by se nějaká změna měla projevit. Z těch osmi zápasů nebyl ani jeden vyloženě skvělý. V Norsku jsme vyhráli díky obrovské dávce štěstí. Trápili jsme se s Arménií, Makedonií a na Euru jsme sice měli porazit Gruzii, ale nezvládli jsme to.
Proto pro mě nejsme favorité ani ve skupině Ligy národů. Díky našim výkonům jsme se dostali do bodu, kdy jsou pro nás Albánie, Gruzie či Ukrajina těžkým soupeřem. Myslím, že budeme rádi, když proti nim vůbec zvládneme domácí zápasy. Moc by mě potěšilo, když mi to kluci vyvrátí ještě dnes v zápasu proti Ukrajině.
Česko – Ukrajina (20:45 + audiokomentář)
