Jestliže obdivujete fotbal v podání Pepa Guardioly, pravděpodobně se vám zamlouvá přístup, který je postaven na pozičním fotbale. Tým má jasně danou strukturu a schéma, v jakém se hráči pohybují. Není však důležité, jaký hráč na dané pozici zrovna je. Důležité je držet postavení a principy, které trenér – třeba zrovna Guardiola – pro daný prostor narýsoval.
Fotbal v takovém podání často připomíná šachovou partii, kdy se jedna strana snaží přelstít postupnými kroky svého soupeře. Mezi trenéry, kteří praktikují takovou strategii patří již zmíněný Guardiola, Marcelo Bielsa, Mikel Arteta či třeba Xavi.
Přesným opakem je teorie relativity, která naopak nelpí takřka na ničem. Snaha je v daný moment a kdekoliv na hřišti dostat k balonu co nejvíce hráčů, kteří mezi sebou kombinují. Mají volnost.
Do této kategorie by se dal zařadit například Carlo Ancelotti, který v Realu Madrid nechává ofenzivním hráčům obrovskou volnost a je na nich, jak si s nastalými situacemi poradí. Hřiště nemá rozdělené do meziprostorů a nekáže Mbappému a spol. jak a kam mají přihrávat, když se zrovna zmocní míče. Chce, aby hráči využili svůj potenciál a soupeře přelstili kreativitou.
Právě tato strategie před časem učarovala Henriku Rydströmovi, trenérovi Malmö, které dnes vyzve Spartu v play off Ligy mistrů.
Po vzoru Guardioly
Ovšem nebylo tomu tak vždy. Původně zkoušel štěstí po vzoru Guardioly. Respektive studoval práci Marcela Bielsy. Kalmar, kde před dříve působil, tak praktikoval poziční fotbal, který byl plný zřetelných vzorců. Hráči měli jasně dané úkoly.
Jenže Rydström není tak obyčejný trenér. V minulosti vyučoval literaturu na střední škole a přivydělával si psaním hudebních recenzí. Je vášnivým čtenářem a má v oblibě například Dostojevského. Rád se také vzdělává fotbalovou literaturou.
Jednoho dne objevil článek skotského trenéra Jamieho Hamiltona, který mu naprosto změnil myšlení. Byl o tom, jaké jsou rozdíly v pozičním fotbale a v přístupu tzv. teorie relativity. V Brazílii s ním byl ohromně úspěšný trenér Fernando Diniz, který vedl Fluminense. Nazval ho "ofenzivním chaosem", kdy je tým pro svého soupeře těžko předvídatelným. Rydström byl okouzlen a začal hloubat.
"Okamžitě jsem si pouštěl jejich zápasy a hned mě to inspirovalo," vyprávěl loni na podzim o změně myšlení v rozhovoru pro The Independent. "Ukázal jsem asi 10 klipů Fluminense našemu kapitánovi a řekl jsem mu, jestli můžeme také hrát takto a reakce byla: To si piš!"
Změna byla na světě. Svět, kde takřka každý metr pro trenéra něco znamená, byl najednou jen částí hřiště, kde se může zrovna nacházet balon. Když posléze přišel do Malmö, jeho první pokyny zněly jasně: buďte neustále co nejblíže k míči. I kdyby to mělo znamenat, že opustíte svůj prostor. Hráči se na hřišti stali svobodnými postavami a záleželo na nich, jak s balonem naloží.
Změna myšlení nebyla snadná
Změna myšlení nebyla snadná. Hráči si na nový způsob hry nějakou chvíli zvykali. Často se stávalo, že se snažili o poziční kombinaci, která však popírala základní myšlenky relativity.
"Lidé si myslí, že přijdeme na hřiště a řekneme hráčům: Dělejte si, co chcete! Tak to ale nefunguje. Je za tím spousta dřiny. Máme danou strukturu, jak se dopracovat k tomu, z čeho na hřišti těžíme. Opravdu to denně drilujeme na tréninku, abychom do hráčů dostali návyky, které pak v utkání vytváří chaos a oni z toho těží."
Postupně ale Malmö touto strategií nasáklo jako houba a vypilovalo ji k dokonalosti, což vedlo k naprosté dominanci ve švédské lize. Výchozí formace 4-2-3-1 byla doslova jen výchozí. Tým u ní v průběhu zápasu takřka nikdy nezůstal.
Pod Rydströmem se švédský celek vyšplhal ze sedmé příčky do boje o titul. V posledním kole porazil Elfsborg 1:0 a stal se šampionem. Cíl splnil. Nohu z plynu ale nesundavá ani v aktuálním ročníku. Po 19. kolech je první o devět bodů před rivalem Hammarby.
Ne nadarmo byl Rydström během jara jedním z kandidátů na post trenéra Brightonu, ale přednost nakonec dostal Fabian Hürzeler ze St. Pauli.
A tak Malmö pod jeho taktovkou dál vytváří ofenzivní chaos. Na pořadu dne bude i dnes večer na Eleda Stadium. Ustojí ho sparťané?