Fanoušci mladšího data narození budou znát Nottingham Forest jen jako tým, který v Premier League bojuje spíš ve druhé polovině tabulky. Byla by ale škoda zapomenout, že tým z města West Bridgford patřil v 70. a 80. letech ke špičce anglického i evropského fotbalu. Manažer Brian Clough ho dokonce dotáhl ke dvěma triumfům v Poháru mistrů evropských zemí (European Cup), předchůdci dnešní Ligy mistrů. Dokonce ve dvou po sobě jdoucích ročnících.
Právě první vítězství, které se urodilo v roce 1979, provází zajímavý příběh. Hlavní postavou nebyl Clough, ale jeho vysněná posila Trevor Francis.
Útočník narozený v Plymouthu strávil většinu kariéry v Birminghamu City, kde za devět let nastřílel 133 gólů. V roce 1978 okusil slávu v Americe, na hostování v Detroit Express nastřílel 22 branek za 19 zápasů a dostal se do All-Star týmu tehdejší NASL. Když se vrátil do domovského klubu, všem bylo jasné, že ho přerostl a musí se posunout jinam natrvalo.
Místo zahraničních zájemců se v únoru 1979 ozval Nottingham, který chtěl ukončit dlouhou přestupovou ságu. “Francise jsme poprvé chtěli před osmi lety, pak jsme se pokoušeli ještě několikrát,” potvrdil Cloughův kolega Peter Taylor. Řekl to na tiskové konferenci, o kterou byl velký zájem, Forest totiž z Francise udělali rekordmana. Birminghamu za něj zaplatili rovný milion liber – do té doby zdaleka nejvyšší přestupovou částku, kterou jeden anglický klub poslal jinému.
Nálepka “milionového hráče”, a veškerá tíha s ní spojená, byla na světě. Před objektivy fotografů ale víc než Francis zaujal trenér Clough, který dorazil ve sportovním oblečení a s raketou na squash v ruce. Chtěl si jít zahrát a mediální povinnosti ho jen zdržovaly…
Ještě větší paradox byl, že do dvou ze tří soutěží, které Forest hrál, nemohl Francis vůbec nastoupit. Do Ligového poháru se nemohl zapojit, protože v té samé sezoně v něm už hrál za Birmingham. Finálovou výhru 3:2 nad Southamptonem tak musel sledovat z tribuny.
V Poháru mistrů evropských zemí, tehdejší verzi Ligy mistrů, mu v účasti zabránilo jiné administrativní pravidlo. “Nottingham by ho musel podepsat do 15. ledna, aby ho mohl nasadil do semifinále,” stálo v tehdejším prohlášení anglické fotbalové asociace. Přestup se stvrdil až v únoru.
Nottingham každopádně vyřazovací část zvládl a postoupil do mnichovského finále proti švédskému Malmö. A tam už Clough mohl vytáhnout svou tajnou zbraň, na finálové klání totiž mohli být registrovaní noví hráči.
Debutovat v nejprestižnější evropské soutěži rovnou ve finále, navíc s nálepkou nejdražšího hráče celé Anglie? To by kdejaké hvězdě mohlo svázat nohy a zastřít mysl. Francisovi ne. Křídelník John Robertson na levé straně navzdory nátlaku dvou obránců poslal přesný centr na zadní tyč. Tam číhal Francis úplně sám. Jako by snad švédští zadáci, kteří ho viděli poprvé, zapomněli, že existuje. Přesná hlavička milionového útočníka nakonec byla jediným gólem finále. Nottingham se i díky Francisovi stal jedním ze zatím šesti anglických klubů, který ovládl Pohár mistrů evropských zemí či Ligu mistrů. O rok později, i když s Francisem jen na marodce, to navíc zopakoval.