Je to zhruba půl roku od dvojzápasu s Liverpoolem, se kterým se Sparta pokusila poměřit a stojím si za tím, že pokud by do Manchesteru jela se stejnou taktikou jako tehdy, tedy snažit se s nimi hrát fotbal, překonávat presink City a vyjíždět kombinací, mohla by dopadnout stejně jako v březnu.
Oba tehdejší zápasy jsem viděl, koukal jsem na ně teď znovu zpětně. Dohromady Sparta inkasovala 11 branek a minimálně pět jich dostala proto, že se snažila řešit situace na vlastní polovině fotbalově.
Bývalý kapitán Ladislav Krejčí se snažil konstruktivně rozehrávat, často z toho ale pramenily velké chyby a tím pádem i jednoduché góly pro Liverpool. Například když Peter Vindahl rozehrál na Jaroslava Zeleného. Trvalo to tak dlouho, že ho soupeř lehce připravil o balon a udeřil.
Jakožto bývalý technický hráč bych to za normálních okolností sám vždy schvaloval. Přijde mi ale, že tahle taktika nemá proti tak dobrým týmům ze strany outsidera cenu. Nikdy jsem nebyl příznivcem nakopávaných balonů, ale na City se vyloženě nabízí nasadit na hrot Victora Olatunjiho a místo Jaroslava Zeleného spíš Asgera Sörensena. Jinak bych ponechal sestavu z utkání ve Stuttgartu stejnou.
Zároveň bych doufal, že se sem tam podaří udržet balon nahoře a tým si odpočine od enormního tlaku, kterému bude čelit celý zápas.
Viděl jsem City na Slovanu Bratislava, kde domácí inkasovali čtyři góly. Možná to nevyznělo tak krutě, ale musím zmínit i fakt, že hosté ještě třikrát trefili brankovou konstrukci a celkem měli 28 střel, což během 90 minut znamená, že měli de facto každé tři minuty střelu. To jsou neuvěřitelná čísla a jen to dokazuje, jakou kvalitu má současný Manchester. Klidně tam mohl vyhrát o osm branek a nikdo by se nedivil.
I proto by měli mít sparťané k soupeři obrovský respekt a nezkoušet naivně překonávat jejich hru, podobně jako se o to snažili v březnu s Liverpoolem. Říká se mi to s těžkým srdcem, ale spíš by si měli vzít příklad z Wolverhamptonu, který v neděli bránil výsledek 1:1 ještě v nastavení druhé půle.
Nebylo to koukatelné, ale málem proti City získali bod. Je důležité zmínit, že jim skvěle zachytal brankář Sá. Minimálně tři góly chytil. Svědčí to o tom, že aby zápas proti Guardiolovi a spol. nedopadl debaklem, musí se vám toho zkrátka sejít víc.
Sparta se musí připravit na utkání, v němž nebude mít balon a bude muset chytře vykrývat prostory. Na Liverpoolu měla Sparta 31 % a 262 přihrávek. Nedivil bych se, kdyby na Etihad Stadium byla tato čísla ještě menší. Wolves měli v nedělním utkání 22 % a 139 přihrávek, a to se bavíme o týmu, který má celkovou tržní hodnotu kádru o 300 milionů euro vyšší než Sparta.
Říkám to i z toho důvodu, že i když byla kvalitní, tak proti Spartě nehrála ideální jedenáctka. Tehdy měl Jürgen Klopp spoustu zraněných. Hráči jako Clark, Bradley, Endo, Quansah, Gomez, Tsimikas či McConnell nepatří k top hvězdám na soupisce Reds.
Proti Pražanům teď bude stát o stupeň možná i dva vyšší kvalita, která přirozeně budí respekt. Člověk má trošku strach, aby to nedopadlo průšvihem.
Bude to o běhání
Já takového soupeře mohu srovnávat asi jen se zápasy na Bayernu Mnichov. I když City jsou v současné době natolik dominantní, že jsou možná ještě dál, než byl Bayern za mého působení v Bundeslize.
Jak to vypadá v praxi? Jako střední záložník jste zvyklý být často u balonu, ale proti těmto soupeřům je to čistě jen o běhání. A když už se jednou za deset patnáct minut zmocníte míče, jste tak vyřízení z neustálých posunů, vykrývání prostoru a snahy dostat soupeře pod tlak, že už nemáte sílu na to, abyste udělal něco kloudného směrem k brance soupeře. Často tak brzy dochází ke ztrátě balonu a musíte znovu do bloku. A zas se jede nanovo.
Sparťané musí každou nabídnutou příležitost využít k úderu. Podobně jako se jim to povedlo doma proti Salcburku. Ve Stuttgartu už naopak pár šancí spálili a remízu nakonec zachránili z přímého kopu. Bylo to vidět i ve zmíněném víkendovém utkání proti Wolves. Nelson Semedo šel takřka od půlky sám poté, co ho neúspěšně vystavoval do ofsajdu Joško Gvardiol. Kdyby Semedo brejk proměnil, šel by Wolverhampton do vedení 2:0.
Už první gól byla od domácích skvělá akce. Jakmile chce člověk ohrozit City, musí proti nim zkrátka předvést něco světového. Doufejme, že na to Sparta bude mít síly a kvalitu.
Těžko říct, jestli dokáží nadělat obraně City potíže rychlostí. Brání sice vysoko, čehož Semedo dokázal využít, ale je to hráč z Premier League. Jeho kvalita je přeci jen někde jinde. V Česku si sice říkáme, že takový Veljko Birmančevič je v lize nepolapitelný, obránci Manchesteru jsou ale stále jiný level v oblasti rychlosti i dynamiky.
Upřímně žádné slabé jméno, přes které by se Sparta mohla prosadit, v předpokládané sestavě nevidím. Zkusil jsem si načrtnout, jak by ji Pep Guardiola mohl postavit, a podle mě by mohla vypadat takto:
Ortega – Lewis, Akanji, Stones, Ake – Nunes – Grealish, Foden, McAtee, Savinho – Haaland.
Jak na Haalanda?
Wolves nabídli cestu, která výrazně znepříjemňuje práci Haalandovi. Tím, že byli zataženi a City hráli "házenou" kolem vápna, byl střed hodně ucpaný. Norský kanonýr tak v podstatě jen stál na vápně. Neustále ho někdo hlídal a nedal mu možnost se rozběhnout.
Přesný opak byl k vidění v Bratislavě. Slovan se místy snažil bránit vysoko, čímž otevřel prostor Haalandovi a on toho dokonale využil svým náběhem.
Ostatně vzpomeňme na březnový přípravný duel Česka v Norsku – česká obrana hrála hodně hluboko, čímž neotevírala prostor a Haaland tak také téměř nic neměl. Tehdy ho hlídal David Zima a k ničemu ho nepustil.
Tohle je určitě cesta, jak dostat norského útočníka ze hry. Dodnes si pamatuji, jak proti nám hrál svůj první zápas za Dortmund. Tehdy ještě neměl takové jméno. Vedli jsme 3:1 a Haaland nám jako střídající hráč třemi tahovými akcemi vstřelil během půl hodiny hattrick. První kroky má sakra rychlé a pro obránce je složité jeho rychlosti a síle čelit.
I proto si myslím, že je vhodnější typ do stoperské trojice Sörensen než Zelený. Dánský stoper je důraznější a Haalandovi znepříjemní život víc, než kreativita Zeleného.
Ono je opravdu často důležitější balon odkopnout, podržet ho nahoře a pokusit se získat standardku. Jsou to detaily, otázka pár sekund, ale právě ty jsou pro vás v takových utkáních ohromně důležité, protože čas při nich plyne extrémně pomalu.