Man. City – Inter. ROZBOR: Jak mohou Italové přelstít anglického superfavorita?
Kompaktnost. Slovo, které se jako červená nit vine snad každým článkem popisujícím současný Inter pod vedením trenéra Simoneho Inzaghiho. Milánský velkoklub není v žádném případě souborem elitních světových obránců, jenže právě zvolená taktika z něj dělá tým, proti němuž se hraje velmi obtížně.
Nerazzurri do utkání vstoupí velmi pravděpodobně ve svém tradičním rozestavení 3-5-2 (5-3-2) a obranná řada bude opět operovat v hlubokém bloku v těsné blízkosti s tou středovou. Pokud byste před několika lety někomu řekli, že Hakan Calhanoglu bude na hřišti zdatně plnit roli hluboko hrajícího playmakera a Henrik Mchitarjan bude excelovat jako box-to-box záložník, pravděpodobně by se na vás díval s velkou nedůvěrou.
Inzaghi však dokázal kdysi čistokrevné útočné hráče předělat ve fotbalisty, kteří si v defenzivně laděném systému plní své povinnosti nanejvýš svědomitě a jsou klíčem k současnému úspěchu mužstva. Přímým důsledkem této kompaktnosti je obtížně průchozí střed hřiště, v němž AC Milán v semifinálovém derby dvakrát nedokázalo najít trhlinu a při pouhých 0,54 respektive 0,66 očekávaných brankách se ani jednou gólově neprosadilo.
Kouč City Pep Guardiola proto musí v první řadě vymyslet způsob, jak tuto překážku překonat a do hry co nejvíc dostat svého kanonýra Erlinga Haalanda. Minimálně zkraje finále se bude zřejmě hrát na polovině Interu. Jeho protivník přechází při držení míče z rozestavení 4-2-3-1 na 3-2-4-1, kdy se Stones přesouvá do středu hřiště po bok Rodriho, s nímž si vymění strany, zatímco Gündogan s De Bruynem operují ve svých meziprostorech.
Inter bude hrát bez míče a čekat na to, co s ním vymyslí soupeř. Jedním z pravděpodobných scénářů bude rozehrávka v levém meziprostoru, následné přenesení na De Bruyneho a pokus o centr na zadní tyč, což je jeden z velkých trendů letošní Premier League. Pádnou zbraní Citizens by mohly být také standardní situace, v nichž Inter v aktuální sezoně patří spíš mezi průměrné celky Serie A. Zejména je to vidět při bránění rohových kopů, v nichž nebezpečnější šance v průměru na jeden roh povolilo v Itálii pouze sedm dalších týmů.
Dilema: Džeko, nebo Lukaku?
Ještě zajímavější bude sledovat to, co se bude dít v momentech, kdy bude mít míč na svých kopačkách milánský celek. Když se hráči Realu Madrid v semifinále soutěže pokoušeli o rozehrávku středem, měli obrovské problémy s presinkem City. A to především kvůli skvělým výkonům Rodriho se Stonesem, kteří vyhrávali obrovské množství míčů. Interu se proto přímo nabízí využít dlouhých přihrávek od Andrého Onany, který platí za jednoho z nejlepších brankářů Serie A ve hře nohama.
Hlavním adresátem jeho dlouhých míčů může být vytáhlý hlavičkář Edin Džeko, možností je také hra do strany na oba wingbacky, anebo, což je zřejmě nejkreativnější řešení, na Nicola Barellu. Ten totiž patří mezi možná nejlepší střední záložníky na světě v posouvání míče do volného prostoru svými náběhy. Po převzetí balonu je schopen překonat linii presinku, urazit s ním dlouhou vzdálenost a následně přihrávkou vytvořit nebezpečnou gólovou akci.
Inter bude v ofenzivě spoléhat především na protiútoky a černou práci už zmíněného Džeka, jehož směrem bude zcela jistě proudit vysoký počet dlouhých míčů, které bude mít za úkol sklepávat pro pod ním se pohybujícího Lautara Martíneze. Tomu se následně bude rozbíhat především levá strana, kde rychle reagují Mchitarjan společně s wingbackem Federicem Dimarcem.
Italský reprezentant zvládá nejenom posílat do vápna soupeře velmi přesné centry, ale zároveň do něj umí sám proniknout a vypálit nebezpečnou střelu. V Serii A se trefil čtyřikrát, v této sezoně Ligy mistrů na svůj první zásah stále čeká. Náběhy za obranu Realu v semifinále zoufale chyběly a Inter se na ně musí zaměřit.
Hra zády k brance navíc patří k doménám také Romela Lukaka, což znamená, že si City na dlouhé míče musejí dávat dobrý pozor po celých 90 minut zápasu. V pokročilé datové metrice, která hodnotí to, jak dobře si je hráč schopen najít výhodnou pozici pro převzetí míče, patří Lukaku mezi nejlepší útočníky italské nejvyšší soutěže. Až za ním se seřadili oba jeho ofenzivní parťáci z Interu, Victor Osimhen z Neapole nebo Olivier Giroud z AC Milán.
Rozhodnutí, zda od začátku postavit Džeka, nebo Lukaka bude jedním z největších Inzaghiho dilemat. A velmi brzy bude jasné také to, jak k utkání přistoupí takticky. Predikční modely přisuzují Manchesteru City přibližně 75 % šanci na výhru. Ve finálovém duelu ovšem dělí oba týmy od triumfu stejná vzdálenost – jediné vítězství.