Morávek: Ve Slavii jsi působil od srpna 2014 do května 2017. Jak vychází česká nejvyšší soutěž v porovnání s ostatními, ve kterých jsi hrál? Co bylo v Česku jiné než v Německu, Gruzii nebo na Ukrajině?
Kenija: "Když jsem přišel do Slavie, české lize vládly dva špičkové týmy, Sparta a Viktoria Plzeň. Ve Slavii jsme zpočátku chtěli hrát ve středu tabulky, po mé první sezoně ale přišli movití majitelé z Číny a nakonec jsme se stali mistry. V mistrovské sezoně už jsem kvůli zranění příliš nehrál a pak jsem klub opustil. Kdybych měl popsat čistě fotbal, tak v české lize se nehrálo příliš technicky. Šlo hodně o běhání, kondici a bojovnost. V posledních letech jde ale liga nahoru a je to vidět i na mezinárodní úrovni, kde se daří hlavně Slavii a Spartě."
Český tým měl na Euru velké problémy právě s technikou, v práci s míčem byl nejslabší ze skupiny. Čím to je, že i v Gruzii vyrůstá víc technických fotbalistů než v Česku?
"U nás děti odmalička hrají fotbal na ulicích, tak roste většina našich fotbalistů. Právě na ulici získávají nejvíce individuálních schopností. Když jsem byl v Praze, přišlo mi, že u vás děti na ulicích fotbal moc nehrají, v tom možná bude ten rozdíl. Na druhou stranu máme často problémy s fyzičkou a často nám chybí i rychlost. V duelu s Českem jsme měli velké problémy udržet tempo hry. Byli jsme sice technicky vyspělejší, ale šance měli hlavně Češi. Gólman Mamardašvili ale odchytal skvělý zápas a vychytal nám důležitý bod."
Proč jsi nikdy nepřešel z akademie Lokomotivu Tbilisi do slavnějšího Dinama?
"Lokomotiv mi tehdy dal skvělou nabídku a už ve čtrnácti letech jsem mohl trénovat s prvním týmem. Dinamo o mě navíc ani neprojevilo zvlášť velký zájem. Svůj první profesionální zápas za Lokomotiv jsem odehrál v patnácti."
Georges Mikautadze, který na Euru vstřelil už tři góly, se narodil v Lyonu a prošel mládeží ve Francii. Vidíš na něm okem trenéra nějaké rozdíly?
"Je to velmi technický hráč, ale to se dá říct o hodně klucích z našeho národního týmu. Asi to máme v krvi. Stejně jako zbytek jeho spoluhráčů z reprezentace je obrovský profesionál. V tom vidím největší rozdíl oproti naší generaci, nebo generaci před námi. Nám chyběla mentalita, kterou současný tým má."
Jak si v Gruzii váží toho, že jí dal Mikautadze přednost před Francií?
"Opravdu si toho ceníme a jsme za to vděční. Důležité pro nás je, že vidíme, jak za Gruzii dýchá a všemi zápasy žije."
Nemůžeme nezmínit Kvaraccheliju, který je ve 23 letech již mezinárodní hvězdou. Je pro Gruzii něco jako Messi?
"Určitě. Kvara je pro nás lídr, je mu třiadvacet a má to v hlavě srovnané. Do zápasů dává všechno, vrhá se do každého souboje. Jeho hra není jen o soubojích jeden na jednoho a střílení gólů. Jeho řeč těla a způsob, jakým mluví, dokazují, že je absolutně koncentrovaný na fotbal a gruzínský národní tým."
Působí na tebe dobrým dojmem také jako člověk?
"Ano, je velmi skromný a soustředí se hlavně na fotbal. Působí na mě jako opravdu fajnový chlapík. Měl by takhle pokračovat i dál."
Jaký je tvůj tip na jeho další angažmá? Hodně se spekuluje o jeho konci v Neapoli.
"Těžko říct. Řekl bych, že může ještě rok zůstat v Neapoli, pak by se ale měl přesunout do špičkového klubu. Nejlépe do Španělska a do týmu, který bude každý rok hrát Ligu mistrů a útočit na titul."
Předpokládám, že současný gurzínský úspěch není náhoda. Dá se říct, že vzestupný trend nastartoval náš bývalý spoluhráč Levan Kobiašvili, který v roce 2015 nastoupil do funkce prezidenta asociace?
"Mohu potvrdit, že je to tvrdá a dlouhá práce, ale ještě zdaleka není u konce. Od doby, kdy se Kobiašvili dostal do čela asociace, je gruzínský fotbal mnohem profesionálnější. Národní tým se poprvé v historii probojoval na Euro, ale třeba ligová soutěž má spoustu problémů, na kterých je třeba pracovat. Evropský šampionát by pro ligu měl být impulzem ke zlepšení a dalšímu rozvoji. Naše kluby bohužel hrají evropské poháry jen sporadicky, takže jim chybí finanční prostředky, což je velký problém. Národní tým se ale také zlepšuje postupně, musíme proto doufat, že se budou zlepšovat i celky v lize."
Gruzie útočila na postup na Euro už v roce 2020, tehdy to ale těsně nevyšlo. Nastartoval se tím ale trend, který se daří držet, a který vyústil v postup do osmifinále. Daří se i reprezentaci do 21 let. Může si Gruzie udržet současnou úroveň i do příštích let?
"To bude určitě velká výzva. Musíme vytvořit konkurenceschopný tým, protože s pouhými šesti nebo sedmi kvalitními hráči nelze hrát na této úrovni věčně. V Gruzii je spousta talentů, potřebují ale dobré vedení. Doufám, že toto mistrovství Evropy bude impulsem pro rozvoj mládežnického fotbalu a budeme produkovat další a další nadějné fotbalisty. Jsme malá země s pouhými třemi miliony obyvatel, musíme proto talentované hráče chránit, aby nekončili s fotbalem kvůli zraněním nebo špatným životním návykům, jako se to stávalo v minulosti."
Mohou být dalšími gruzínskými hvězdami Luka Gagnidze z Dinama Moskva nebo Georgij Tsitaišvili z Dinama Batumi?
"Určitě. Jak už jsem zmínil, mentalita je nyní jiná než před deseti lety. Mladí hráči žijí fotbalem. Ale není to jen o těchto dvou. V gruzínské lize máme spoustu dalších talentů. Doufám, že to bude pokračovat."
Jaká je vůbec nálada v zemi po největším úspěchu v historii gruzínského fotbalu? Dovedu si představit, že atmosféra musí být neuvěřitelná.
"To je pravda, pro naši zemi to znamená opravdu hodně. Lidé jsou v ulicích a slaví, je to neuvěřitelné. Jsme fotbalová země a podle toho to teď vypadá. Nerad bych se pouštěl do nějaké politické debaty, proto to shrnu tak, že fotbal teď zajímá všechny a všichni jsou díky němu spokojení."
Pomáhá k tomu i francouzský trenér Willy Sagnol...
"Vím, jak pracné je trénovat. Moc si vážím toho, že převzal gruzínský tým a oceňuji práci, jakou s ním udělal. Musím vyzdvihnout to, jak dobře pod ním hrajeme takticky. Bylo by hezké, kdybychom dál pokračovali ve stejném duchu. Uvidíme, ale jestli se nám podaří ho udržet. Jsem si jistý, že do toho Kobi (prezident gruzínské fotbalové federace Kobiašvili) dá všechno."