Italská fotbalová renesance. Tři evropská finále připomínají slavné devadesátky
Mezi lety 1992 až 1998 se nestalo, aby v závěrečném utkání nejprestižnější klubové soutěže chyběl italský tým. V roce 1994 AC Milán ve finále LM potupil Barcelonu 4:0, Inter vyhrál Pohár UEFA a jen Parma se v tehdejším Poháru vítězů pohárů musela v boji o trofej sklonit před Arsenalem. Tenkrát to bylo naposledy, kdy měla Itálie tři týmy ve třech evropských finále.
V následných letech sice milánské kluby dokázaly Ligu mistrů vyhrát (2003 a 2007 AC, 2010 Inter), ale nadvláda italského fotbalu jinak pominula. Spíše se jednalo o individuální úspěchy. Teď je situace jiná. Fotbalovou Itálii čekají tři báječné večery v krátkém sledu.
První půjde do boje AS Řím, který se 31. května utká v budapešťském finále EL se Sevillou. O týden později hostí Praha duel Fiorentiny s West Hamem v EKL a 10. června se v Istanbulu odehraje závěrečný zápas LM mezi Interem a Manchesterem City.
"Chybí" možná ještě Juventus, jehož účast ve finále Evropské ligy by dala Itálii jistotu, že alespoň jedna trofej zůstane na Apeninském poloostrově. Jenže Stará dáma padla se Sevillou po prodloužení a nezdarem jen podtrhla letošní podivnou sezonu, kdy se víc než o fotbalu mluvilo o falšování účetnictví, soudech, odvolání rady či odpočtu a následného vrácení 15 ligových bodů.
Italské fanoušky tak může mrzet spíš absence Neapole, která letos hrála výjimečně atraktivní a ofenzivní fotbal. Nicméně boj na několika frontách je náročné vyhrát všude, a tak pod Vesuvem jsou rádi i za domácí triumf.
Sázka na mládí a široké kádry
Kde hledat důvody vzestupného italského trendu? V posledních letech pracovaly tamní kluby na dlouhodobých projektech, které začínají přinášet plody. Jedním z názorných příkladů je AC Milán, který během několika posledních sezon zabudoval do týmu skupinu mladých hráčů včetně Rafaela Leaa a Thea Hernandeze.
Rossoneri, kteří se v loňské sezoně stali mistry, navíc ještě čekají, až dozrají další akvizice Charles De Ketelaere nebo Sergino Dest. Svěřenci Stefana Pioliho letos sice nezískali ani jednu trofej a dost možná nepostoupí ani do LM, ale o budoucnost se bát nemusejí.
Itálie jednoduše vsadila na mládí a chytré investice na trhu, které klubům umožnily rozšířit hráčské kádry. A také našla řešení v novém formátu juniorské soutěže Primavera, kde už pod dohledem trenérů A-týmů vyrůstají nadějní mladíci, kteří mnohdy třeba jen na pár minut naskakují do zápasů Serie A.
Čtyři sezony, čtyři mistři
Oživení italského fotbalu je patrné i z pohledu na šampiony posledních letech. Po téměř 10 letech nadvlády Juventusu byli v posledních čtyřech sezonách korunovány mistry čtyři různé kluby. Po zmíněném Juventusu to byl Inter Milán, AC Milán a naposledy Neapol. Nové konkurenční prostředí pomohlo i Fiorentině, která kromě postupu do finále EKL bude doma bojovat s Interem o Italský pohár.
Množství talentů, které přicházejí z celého světa na Apeninský poloostrov hledat fotbalové štěstí, samozřejmě pomáhá i klubům z nižších pater tabulky. Je snadnější oslovit ty, kteří se na první pokus neprosadili do sestav slavných týmů.
Negativa sice pociťuje italská reprezentace, protože navzdory stoupající prestiži Serie A chyběla Squadra Azzurra na dvou po sobě jdoucích mistrovstvích světa, italský klubový fotbal však zažívá boom.