Rosický o životě funkcionáře: Odmítl jsem nabídku z velkého klubu. Spartě kdysi nabídl rezignaci
Na jaře pomohl Spartě ze své role k titulu po devíti letech, ovšem cesta k němu byla v jeho rovině klikatá. V pozici sportovního ředitele klubu, kterou zastává už pět let, byl ještě nedávno, kdy se Spartě nedařilo, terčem zloby fanoušků. "Po mém třetím roce ve funkci se proti mě otočili. Prohráli jsme finále poháru (se Slováckem 1:3 v květnu 2022 – pozn. red.), došla jim trpělivost a začali skandovat, že bych měl skončit."
Proto šel za vedením v čele s majitelem klubu Danielem Křetínským a nabídl svou rezignaci. "Pokud máte pocit, že to pomůže, odejdu, protože svou strategii nezměním," řekl jim tehdy. "Odpověděli mi, ať najdu nového trenéra a jedu dál."
Tak se zrodil příchod Briana Priskeho na Letnou. Dán ve své první sezoně v klubu dovedl tým k titulu, na nějž Sparta čekala pro ni nezvykle dlouhé roky. A částečně také zbavil české fanoušky nedůvěry, že zahraniční kouč tu nemůže uspět. "Jsem pyšný na to, čeho jsme dosáhli, ale ještě nás podstatná práce čeká," vykládá hrdě Rosický, jehož metou je vrátit Spartu do Ligy mistrů.
Jeho práce neušla pozornosti zahraničních velkoklubů. A funkcionáře s výtečným fotbalovým životopisem a kreditem v cizině oslovil jeden z nich s nabídkou. "Chtěli, abych k nim přijel na pohovor. Odmítl jsem, protože tu mám rozdělanou práci. Ovšem mírně to změnilo mé myšlení," přiznává Rosický, jehož by změna působiště v roli funkcionáře, když s touto prací začínal, ani nenapadla. "Bylo to o čisté lásce ke klubu, kde jsem zahájil kariéru."
Do Sparty přišel v jejím zřejmě největším útlumu. Rok předtím, než oblékl na Letné ředitelské sako, klub bezhlavě investoval do přestárlých zahraničních posil. "Vítěz nejvyšší soutěže měl v té sezoně jistý přímý postup do Ligy mistrů, což je pro české kluby obrovská věc. Takže Sparta nakoupila za velké peníze třicátníky, dala jim dlouhodobé smlouvy. A nefungovalo to. Rozdíl mezi jejich platem a tím, co brali čeští hráči, byl značný. Kabina vůbec nefungovala," vrací se k temnému období italského trenéra Andrey Stramaccioniho.
Proto věděl, že musí přijít s úplně jiným plánem. "Zaměřili jsme se na mladé hráče. Snažili jsme se také víc propojit s naší akademií, chtěli jsme do týmu začlenit pravé sparťany a vybudovat české jádro, protože jsme přišli o svou identitu."
Jako Arteta
Během své kariéry byl zvyklý řídit hru na trávníku. A už tehdy uvažoval o tom, že by něco podobného chtěl dělat i poté, co bude muset skončit. Myslel přitom na práci trenéra, jíž se věnuje například jeho dávný spoluhráč z Arsenalu Mikel Arteta. "Ve své poslední sezoně v Londýně jsem téměř nehrál. Dokonce jsem pomáhal s videem. Když bylo jasné, že odejdu, (tehdejší trenér Arséne) Wenger mi nabídl, abych zůstal a vzal si na starost rezervní tým."
Rosický však chtěl ještě hrát a také se vrátit domů, aby uzavřel kruh, který kdysi na Letné započal. Jenže častá zranění mu toho příliš nedovolila odehrát. "Měl jsem dobité tělo," popisuje. V té době mu došlo, že by se radši viděl v jiné než trenérské roli. V takové, která má širší záběr. "Začaly mě hodně zajímat věci kolem týmu. Co se děje za oponou, strategie, dlouhodobé plánování..."
První rok coby funkcionář strávil jako poradce představenstvu klubu a bývalému sportovnímu řediteli Zdeňku Ščasnému. Učil se, jak v klubu všechno funguje. "Rychle jsem pochopil, že si musím držet odstup od kluků v kabině. Někteří byli mými spoluhráči, třeba i z reprezentace. A teď jsem jim měl říct: 'Už nejsi dost dobrý.' To bylo hodně nepříjemné."