POHLED: Sparta je díky Priskemu znovu gigantem. Čeká ji však nejtěžší léto v Rosického éře
Byl únor 2017. Sparta doma hrála s Bohemians a letenští fanoušci vyvěsili choreo, kde stál nápis: "Holoubek 2017 – Make Sparta great again."
Kdyby jen tušili, čím si jejich klub ještě bude muset projít… Od Davida Holoubka se na Letné protočilo dalších osm trenérů. Namátkou: od Petra Rady, přes projekt s Andreou Stramaccionim k vizionáři Václavu Jílkovi, aby se kormidlo stočilo znovu ke zkušenostem ve Václavu Kotalovi a Pavlu Vrbovi. Sparta se točila v kruhu. Navíc bez úspěchu.
V létě 2022 však do klubu přišel Brian Priske a během dvou sezon udělal ze Sparty znovu obávaného giganta. Fanoušci se dočkali s více jak šestiletým zpožděním. Titul po devíti letech, účast v jarní fázi evropských pohárů a postup do další fáze, obhajoba titulu po 23 letech, dominantní výkony, silné individuality i hráči, o které je zájem v prestižních zahraničních ligách.
Priske si tým utvořil k obrazu svému. Každý, kdo má oči, musí vidět, že uhnul například z cesty ohrávání mladých odchovanců ze strahovské akademie, což byla věc, na které sportovní úsek často bazíroval.
Jenže protiúčtem nabídl úspěch a fotbal, který obdivují i ti největší kritici. Vedly k němu příchody Petera Vindahla, Asgera Sörensena, Angela Preciada, Qazima Laciho, Kaana Kairinena, Veljka Birmančeviče či Jana Kuchty. Byly to investice, které Sparta očividně potřebovala. Dnes už víme, že se jedná o jména, která klub skutečně povznesla na jiný level. Dovolím si říct nyní už evropský level.
Tak z mého pohledu vypadá současná Sparta. Je silná na domácím poli a má stále nenaplněný potenciál udělat úspěch v evropských pohárech.
Podpis pod tím vším nese i sportovní ředitel Tomáš Rosický. Před dvěma lety se i přes špatnou zkušenost odklonil od tuzemských trenérů a šel pro něj znovu do zahraničí. Navíc v době, kdy byla jeho hlava na pranýři a vedení dokonce nabízel rezignaci. Místo toho dostal další šanci hledat muže na sparťanskou lavičku. Trefil se do toho pravého, což je základ, jak se často ve fotbale říká, a nyní sklízí ovoce.
V létě však Sparta bude muset i zaplatit daň z úspěchu. Pravděpodobnost, že přijde o jednoho až dva fotbalisty z okruhu hráčů, kteří vykopali titul a patří k oporám, je obrovská. Můžeme se bavit o Veljku Birmančevičovi, Lukáši Haraslínovi, Janu Kuchtovi či Martinu Vitíkovi, ale jedno jméno přeci jen vyčnívá – krok dál chce udělat kapitán Ladislav Krejčí. Není žádným tajemstvím, že jej vábí Girona, třetí tým španělské La Ligy, což se těžko bude odmítat.
Na první dobrou si leckdo může říct, že se jedná o jednoho hráče a Sparta už se přeci pod Priskem vypořádala například s odchody Dávida Hancka s Adamem Hložkem. Jenže Krejčího role ve sparťanské kabině je daleko důležitější. On řídí tým. Co řekne, je na Letné svaté. Drží partu pohromadě. Na hřišti umí zabrat v klíčových momentech, kdy se ostatní spíš straní. Byť často sám poukazuje na sílu celku, právě on je symbolem úspěchu Pražanů z posledních dvou let. S jeho odchodem bude Sparta regulérně hledat nového šéfa týmu.
A to jsme jen u hráčského kádru – co když někoho na západě napadne dát šanci Brianu Priskemu? Už nyní kolují zvěsti o tom, že pokud by Sparta nepostoupila do Ligy mistrů (k čemuž potřebuje přejít přes zrádná předkola), jeho případný odchod může být téma.
Pro mnohé z řad sparťanských příznivců jsou to možná až přespříliš černé myšlenky. Obzvlášť v těchto hodinách, kdy na Letné panuje euforie z mistrovského titulu a oslavy po středečním finále poháru s Plzní mohou nabrat na obrátkách. Ale je to jen odraz reality, která se na Spartu pomalu blíží a bude třeba jí čelit.