Kde je jim konec? Osudy zahraničních fotbalistů, kteří (ne)zářili v české lize
Gino van Kessel
Velký a drahý omyl Slavie. Van Kessel přišel do Edenu v červenci 2016 jako výrazná posila z Trenčína, v jehož dresu se stal nejlepším střelcem slovenské ligy. Zpočátku se mu gólově dařilo, díky čemuž tolik nebila do očí jeho tehdy obří cenovka 35 milionů korun.
Přispěl k postupu ze druhého předkola Evropské ligy a trefil se i v prvních dvou ligových zápasech. Jenže pak šly jeho výkony dolů a vypadl ze sestavy. Nejprve zamířil na hostování do Lechie Gdaňsk, kde ale odehrál jen tři ligové zápasy a vyšel střelecky naprázdno.
Opci na něj neuplatnil ani v další sezoně anglický třetiligový Oxford, kde dal ve 26 soutěžních utkání čtyři branky. Následně přestoupil do belgického druholigového Roeselare, ale nechytil se ani tam. Další dvě sezony strávil na Slovensku.
V Trnavě mu to nevyšlo, v Trenčíně ano, ve 23 zápasech měl bilanci 6+12. Ke druhému rozletu kariéry si vybral kyperskou Nicosii, další stanicí byl maďarský Gyirmot. Ale tam? Tři zápasy loni na jaře a konec. Od té dobry nehraje, od minulého léta je bez angažmá a potýká se s problémy s gamblerstvím.
Vjačeslav Karavajev
Odchovanec moskevského CSKA zanechal v Česku velkou stopu. Nejprve v sezoně 2014/15 hostoval v Dukle, další ročník strávil v Jablonci. Na severu Čech zaujal natolik, že si ho v srpnu 2016 pořídila Sparta.
Dle webu transfermarkt.com za něj Letenští dali kolem milionu eur. Na Letné začal skvěle, v ročníku 2016/17 dal tři branky, přidal osm nahrávek a kabina jej zvolila nejlepším hráčem sezony.
Jenže pak rychlého krajního obránce ze sestavy vyřadil Andrea Stramaccioni. Několikrát se skloňoval Karavajevův návrat do Ruska, ve hře byla prý i Itálie. Agent Alexej Safonov prohlásil, že jeho svěřenec nebyl daleko ani od angažmá ve Slavii.
Nakonec v lednu 2018 odešel do nizozemského Vitesse, kde se vypracoval v oporu. Po roce a půl si ho vyhlédl Zenit Petrohrad, kde hraje dosud. Stále toho má dost před sebou, letos v květnu mu bylo 28 let.
Tal Ben Chaim
Možná hlavní symbol neslavné éry internacionalizace Sparty vedené Andreou Stramaccionim. Ben Chaim přicházel v létě 2017 jako hvězda izraelské ligy. Jenže jeho angažmá se ukázalo jako výstřel zcela mimo. Za tři roky odehrál v A-týmu jen 24 zápasů (1368 minut) a nedal ani jeden gól.
Prosadil se pouze dvakrát za béčko v ČFL proti Hostouni. Celkově toho na Letné kvůli problémům s kolenem více promarodil, než odehrál. Od července 2018 byl mimo hru, a proto v roce 2020, byť měl smlouvu ještě na další sezonu, došlo po vzájemné dohodě k rozvázání spolupráce.
Sparta jej přivedla za zhruba 76 milionů korun, navíc s podpisovým bonusem kolem 13 milionů, a jeho měsíční mzda měla činit tři miliony korun. Dohromady tedy vyšel Letenské na částku pohybující se kolem 200 milionů korun.
Po konci pražské anabáze se vrátil do Izraele. Pod křídla si ho vzalo Maccabi Tel Aviv, odkud do Sparty přišel. V prvních dvou sezonách se hledal, v té uplynulé dal za druholigový Petah Tikva 12 gólů ve 13 zápasech. Tým navíc jako kapitán dovedl k prvnímu místu a postupu do první ligy.
Ruslan Mingazov
Turkmenský záložník začínal v mateřském klubu FC Aşgabat, odkud v roce 2009 zamířil do Lotyšska. Za pět sezon ve Skontu Riga si připsal 96 ligových startů, ve kterých vstřelil 25 branek a v posledním roce svého působení ve Virslīze byl vyhlášen nejlepším hráčem soutěže.
Poté jako volný hráč zamířil do Jablonce, kde zaujal poctivým přístupem i technikou. Nicméně nikde se dlouho neohřál, během čtyř let vystřídal Jablonec, Slavii, Mladou Boleslav a Příbram.
Podobné to bylo i po jeho odchodu z Česka. Z Příbrami zamířil do kazašského Irtysh Pavlodar, kde se mu příliš nevedlo. Už po roce se stěhoval do Šachťoru Karaganda, kde vydržel pouze půl roku. Následovala měsíční anabáze v bahrajnském celku Al-Muharraq.
Pak se vrátil do Kazachstánu, kde pookřál v celku Kaspij Aktau. A přišel další přesun, tentokrát do Hongkongu. Za tamní Kitchee dal v minulé sezoně 17 branek v 18 zápasech, navíc se spoluhráči ovládl ligu i domácí pohár.
Nikolaj Komličenko
Ruského útočníka vychoval Krasnodar, do Česka se poprvé dostal v červnu 2016 do Liberce. Za 21 zápasů v jeho dresu vstřelil pod vedením Jindřicha Trpišovského sedm branek, z toho tři v Evropské lize. Po pouhém půlroce na severu Čech přišel návrat do Krasnodaru.
Jenže už v létě 2017 se Komličenko do Česka vrátil, tentokrát do Mladé Boleslavi, kde se z hostování stal přestup. V premiérové sezoně dal čtyři branky, nicméně gólově explodoval až v ročníku 2018/19 – 29 gólů ve 32 zápasech byla famózní bilance.
V české nejvyšší soutěži vydržel ještě na podzim další sezony, kdy v 15 zápasech nasázel 10 branek. Pak ale vystupňovalo tlak Dynamo Moskva. Rus chtěl domů, a tak Boleslav ráda kývla na zhruba stomilionovou nabídku. V Dynamu strávil Komličenko dvě sezony.
Gólově se však zdaleka neprosazoval jako v Boleslavi, celkem skóroval jen sedmkrát. Poslední dva ročníky odehrál za FK Rostov, v tom minulém zaznamenal ve 26 zápasech solidní bilanci 11 branek a pěti asistencí.