Datové zrcadlo ligy: Schopnosti fenoménu Ihattaren. V Nizozemsku byl lepší než Gakpo či Tadič
Ihattaren debutoval za první tým PSV v lednu 2019 a následně ve zbytku sezony sbíral zkušenosti zpravidla jako střídající hráč v zápasech proti celkům ze spodní poloviny tabulky. Ovšem hned v navazujícím ročníku, stále jako teprve 17letý mladík, už nastupoval pravidelně a jeho ligová bilance se nakonec napříč sezonami 2019/20 a 2020/21 zastavila na 3401 odehraných minutách.
Přibližně polovinu herního času strávil na jednom z křídel, tu druhou na pozici ofenzivního záložníka. A hned od začátku se řadil mezi technicky nejnadanější hráče Eredivisie. Plnil roli dirigenta hry a dokonce zahrával velkou část standardních situací. Nad ostatními hráči vyčníval především svými přihrávkami.
Jeho kreativní přínos dobře vystihují zejména výsledky v jedné z mnoha variant pokročilého datového modelu Goal probability added (GPA), který v průběhu celé sezony mapuje všechny doteky daného hráče s míčem a následně spočítá, do jaké míry zvyšují šanci týmu na vstřelení branky. Analýza ukazuje, že hodnotnější pasy svým spoluhráčům v daném období rozdávala pouze někdejší hvězda Ajaxu Hakim Ziyech. Až za Ihattarenem se seřadili hráči jako Cody Gakpo, Dušan Tadič, Steven Berghuis nebo Steven Bergwijn.
Během utkání zvládl zkompletovat obrovské množství průnikových přihrávek. Například ve své poslední sezoně v Nizozemsku to byly takřka čtyři na zápas, tedy nejvíc v celé soutěži. Ve finální třetině zahrál 19 různých typů přihrávek, což je číslo srovnatelné s těmi nejlepšími kreativci v předních světových ligách.
Největší objem šancí vytvořil průnikovými pasy směřujícími ze středu hřiště do finální třetiny a jeho oblíbeným řešením byla také kolmice do krajního prostoru uvnitř vápna z obou meziprostorů. Těch zaznamenal o 103% více než průměrný hráč na jeho pozici. Dobrou techniku prokazoval také při diagonálních přihrávkách v blízkosti vápna nebo centrech. Co bylo naopak jeho slabinou, byly zpětné pasy, které často postrádaly přesnost.
Nejenže často stál u zrodu nebezpečných šancí, vysokou kvalitu měla i jeho finální přihrávka. Jeho 0,18 očekávaných asistencí na zápas (bez standardních situací) je výkon, díky němuž se v tomto ohledu řadil mezi horních pět procent hráčů na své pozici.
Na hřišti dodržuje disciplínu
Důležitou součástí Ihattarenova ofenzivního přínosu je zároveň výborný pohyb a driblink, zejména schopnost zavézt míč do volného prostoru před sebou a tím jej posouvat do míst, odkud má tým výrazně vyšší šanci na vstřelení branky. V pokročilé datové metrice hodnotící kvalitu náběhů a kliček se umístil na úrovni Ziyecha a podobný byl také objem jejich driblinků. Oba se o něj pokusili přibližně devětkrát za zápas.
Mnohem víc se jedná o kreativce, nežli o gólové křídlo či desítku. Důvodem rozhodně není to, že by se ke střelám nedostával. Ba naopak, za dob svého působení v Nizozemsku vyprodukoval průměrně tři střely na zápas. Což je číslo, za které by se nemusel stydět ani velmi kvalitní hrotový útočník.
Drtivá většina jeho pokusů však na branku mířila buď z prostoru mimo vápno, anebo z velkého úhlu. Z centrálních prostorů uvnitř šestnáctky vyprodukoval pouze necelou pětinu svých střel. Vzhledem k jeho technice tedy od něj lze očekávat několik pěkných zásahů z dálky, ale rozhodně ne záplavu gólů.
Velmi dobře si vedl také v momentech, kdy se po něm požadovalo zapojení do defenzivy. Vždy podstupoval vysoký počet presinkových soubojů a vyhrával při nich slušný počet míčů. Navíc šlo o jednoho z nejvíc disciplinovaných ofenzivních hráčů.
Společně s velkým počtem zbytečných střeleckých pokusů a s tím spojenou neefektivitou v zakončení patří mezi Ihattarenovy slabé stránky také spíš průměrná úspěšnost při kličkách jeden na jednoho či hra ve vzduchu. Své nedostatky však bohatě vynahrazuje ostatními dovednostmi.
Svůj zatím poslední zápas odehrál velký talent, jehož angažování předloni nadchlo vedení slavného Juventusu, v polovině loňského roku. A to navíc v dresu juniorky Ajaxu. Zcela jistě proto aktuálně není hráčem, jakým býval v minulosti. A dost možná se jím už ani nestane. Pokud v něm však trenérský tým v čele s Jindřichem Trpišovským zvládne znovu probudit vášeň ke hře, má veškeré předpoklady k tomu, aby na tuzemských trávnících vyčníval. Jak reálný tenhle scénář je, ovšem v tuto chvíli nikdo nedokáže říct…