Analýza přestupů: Staněk jako kůň pro titulové dostihy, Werner bude doufat ve vzkříšení

Jedna z předností – žádaná hra nohama

Právě probíhající sezona se nese ve znamení zásadních změn na brankářských postech v podání všech tří největších adeptů na zisk mistrovského titulu. Pražská Sparta po odchodu Matěje Kováře vsadila na Dána Petera Vindahla a současný přesun Jindřicha Staňka zamíchá situací mezi třemi tyčemi i ve zbylých dvou týmech trojlístku. I přes velkou konkurenci totiž Staněk přichází coby jeden z nejlepších tuzemských gólmanů na pozici jedničky, o kterou v Plzni nyní svedou souboj Martin Jedlička a stále teprve 18letý Viktor Baier.

Nelze se zbavit pocitu, že Slavia angažováním Staňka rychle zareagovala na současnou situaci v brankovišti svého odvěkého rivala. Vindahl se totiž v tuzemsku okamžitě adaptoval a patří mezi nejlépe chytající brankáře nejvyšší soutěže. Pokud by průměrný ligový gólman čelil totožným střelám jako on, inkasoval by zhruba o tři branky víc. Od stejného počtu inkasovaných gólů svůj tým navíc zachránil také v Evropské lize. Pro lepší představu toho, jak jsou jeho zákroky cenné, lze z analytického pohledu použít jednoduchou a obecně platnou rovnici – jeden gól rovná se jeden bod do tabulky.

Tři sezony trvající rotace Ondřeje Koláře s Alešem Mandousem v Edenu se nachýlila ke konci. V uplynulém ročníku, v němž se tým pod vedením Jindřicha Trpišovského musel spokojit s konečnou druhou příčkou, patřil Kolář mezi nejhůř chytající ligové gólmany. V té aktuální přenechal roli jedničky Mandousovi, který si sice nevede špatně, nicméně snaha o sestavení další silné dvojice je pochopitelná.

Tím spíš, že je nová posila o čtyři roky mladší než 31letý Mandous a nepochybně patří mezi českou brankářskou elitu. Zejména v sezonách 2021/22 a 2022/23 vyčníval Staněk svým agresivním stylem vybíhání na centry, velmi dobrým chytáním i skvělou hrou nohama.

V obou zmíněných ročnících pustil za svá záda dohromady o osm gólů méně, než kolik velela kvalita střel, které na něj směřovaly. Výborné výkony podával zejména v tom uplynulém. Mezi hráči s nejméně 2000 odchytanými minutami tehdy vévodil důležitým gólmanským metrikám hodnotícím kvalitu chytání společně s jabloneckým Janem Hanušem a Olivierem Vliegenem z Liberce.

Dlouhodobě má také výbornou hru nohama. Nejenom, že dokáže dlouhými míči na 30 a víc metrů dostávat míče do míst, odkud následně často vznikají nebezpečné brankové příležitosti, ale problémy mu nedělá ani zakládání na krátkou a střední vzdálenost. Což je přesně to, co (také) od gólmana očekává kouč Trpišovský. Staněk je typem brankáře, pro nějž je komfortní distribuovat míč daleko od brankové čáry.

Spurs – ideální místo pro restart?

Německý útočník Timo Werner ztratil v této sezoně pevné místo v sestavě Lipska a po 18 měsících strávených v Bundeslize míří na půlroční hostování do Tottenhamu. Vzájemná dohoda přitom dává smysl pro obě strany. Trenér Lipska Marco Rose preferuje rozestavení 4-2-2-2, v němž je sice Werner schopen hrát jak na hrotu, tak i na pozici desítky, ovšem přes dvojici Loïs Openda a Yussuf Poulsen se do hry pravidelně dostat nedokázal. A po příchodu Xaviho Simonse na něj nezbylo místo ani o řadu níž.

Tottenham aktuálně řeší rozsáhlou marodku, jež částečně postihla také jeho útočné řady. Ačkoliv je podle posledních informací velmi blízko návrat Jamese Maddisona, až na pět kol může chybět kapitán Son Heung-min, jehož služeb bude v nadcházejících týdnech využívat národní tým Jižní Korey na mistrovství Asie.

Werner odehrál v probíhajícím ročníku napříč všemi soutěžemi pouze necelých 400 minut. I z toho důvodu nepřichází jako okamžitá posila, ale spíš jako někdo, kdo v týmu zvýší konkurenci a dodá kádru potřebnou hloubku. Zároveň ale do herního stylu Spurs velmi dobře zapadá. Jedná se o hráče, který vyniká především svou rychlostí, schopností najít si místo pro převzetí míče a následně jej svým výborným pohybem posunout do nebezpečných pozic ve finální třetině hřiště.

Pokud se sečte počet brejků z vlastní poloviny hřiště a rychlých kontrů po zisku na té útočné, jsou Spurs čtvrtým nejprotiútokovějším týmem Premier League a pro Wernerovy schopnosti proto najdou využití. Teď už zbývá jen čekat na to, jak se s novou výzvou popere samotný hráč.

Během svého působení v Chelsea se do paměti fanoušků vryl jako někdo, kdo se sice pravidelně dostává do nebezpečných střeleckých pozic, ale má obrovský problém je zakončovat. V Bundeslize tomu tak přitom nebylo. Od sezony 2015/16 až po tu aktuální vyslal Werner na branku soupeře dohromady 490 střel, zaznamenal celkem 81 očekávaných branek a trefil se dokonce v 93 případech.

V Anglii však jeho čísla vyprávějí zcela odlišný příběh. Při celkovém xG 18,6 zaznamenal jen 10 branek a to, jak špatně své střely umisťoval, odhalí metrika post-shot xG, která hodnotí nikoli kvalitu střelecké pozice, ale jejího samotného umístění na branku. A ta byla ještě o 5 xG nižší než to celkové, což v praxi znamená, že své střely umisťoval opravdu velmi špatně.

Zároveň se ovšem jednalo o problém přetrvávající ve vzorku 4124 minut a v Německu neměl se zakončením potíže ani v uplynulé sezoně, kdy sice nebylo elitní, ale ani špatné. Navíc se i v Anglii pravidelně dostával do velmi slušného počtu šancí. Za zápas vyprodukoval průměrně 2,6 střely a 0,41 očekávaných branek, což jsou čísla v 80. percentilu, tzn. mezi 20 % nejlepších hráčů na jeho pozici.

S takřka osmi dotyky s míčem ve vápně byl v tomto ohledu jedním z nejaktivnějších útočníků v lize. Navíc prokazoval dobrý cit pro finální přihrávku i zpětné pasy uvnitř soupeřova vápna a udržoval si vysoce nadprůměrných 0,11 očekávaných asistencí na zápas. Jedním z hlavních problémů bude hledání ztracené sebedůvěry. Werner dávno není chladnokrevným zabijákem, jakým býval kdysi v Lipsku, potřebuje čas. Proto se nedá očekávat, že Tottenhamu pomůže okamžitě.