Mám na Dukle nedodělanou práci. Potřebovali bychom hlavně útočníka, říká Rada

Už je definitivní, že budete pokračovat na střídačce Dukly?

"Je to tak. Před minulou sezonou jsme si jasně řekli, že chceme postoupit, minimálně hrát baráž. To se ale nepovedlo a jde to i za mnou. Ten první půlrok dobrý zkrátka nebyl. Nejde o to, že bych druhou ligu podcenil, spíš jsem se v ní malinko rozkoukával. Na podzim jsme udělali jen nějakých 18 bodů, což je zkrátka hodně málo. Během jara už to sice bylo výrazně lepší, klíčové zápasy jako ten doma s Příbramí či v Táborsku jsme ale nezvládli. Zkolabovali jsme, což nás stálo postup do baráže."

Přesto jste se rozhodl pokračovat.

"Po sezoně jsme si sedli s panem Pauknerem (majitel klubu) a on se mě zeptal, jestli bychom tu spolupráci neprotáhli ještě o další rok. Řekl jsem, že ano. Vnímám to tak, že svou práci jsem tu nedodělal. Cíl budeme mít naprosto stejný, zkrátka chceme do ligy. Já jsem poznal hráče, oni zase mě. Věřím, že by to mohlo fungovat."

Upřímně, váhal jste, zda na Dukle zůstat? Sice je to klub vašeho srdce, ale zároveň jen druhá liga…

"Samozřejmě že bych chtěl být v lize první, nebudu říkat, že ne. V zimě jsem měl nabídku ze Zlína, kam mě pan Paukner nepustil, teď se nikde nic neobjevilo. Víte, já opravdu nejsem ten, jenž by chodil po klubech, kde to zrovna hoří, to fakt není můj styl. Navíc cítím, že mám na Dukle nedodělanou práci, že je klubu co vracet. Navíc bych rád řekl jednu věc."

Povídejte.

"V novinách furt čtu, jak jsou mladí trenéři progresivní a jak by měli dostávat šanci. Souhlasím s tím, naprosto ano. Ta generační obměna by jednou přišla tak jako tak, z těch starších trenérů zůstávám už de facto pouze já a Míra Koubek. Jen mě trochu zaráží, když slyším, že někdo spekuluje nad tím, zda třeba daná nabídka není až příliš velký risk, zda si tam bude moci vzít celý svůj realizační tým a podobně. Upřímně říkám, že tomu moc nerozumím. Přece pokud jsem jednou trenér, tak chci trénovat. A neřeším, kde to je. Jasně, že každý by si přál vést Slavii a Spartu. Tedy kluby, v nichž je všechno naleštěný, kde vám všechno přinesou až pod nos. Ujít si tu cestu od píky už se ale těm mladším moc nechce, přitom to je základ všeho. Podívejte se třeba na Pavla Vrbu. Pořád má hodně velké jméno a klidně jde do Zlína, protože prostě chce trénovat. Nespekuluje a jde, já to mám podobné. Ono řešit, zda není tráva jinde zelenější, dokáže každý. O tom to však není. Když vás povolají, musíte jít. Notabene když jde o první ligu. Alespoň tak to vidím já."

Po posledním kole minulé sezony skončil v Jablonci trenér David Horejš. Zkusil vás šéf klubu Miroslav Pelta přemluvit k návratu?

"Vůbec ne. Abych vám řekl pravdu, Jablonec jsem za celou minulou sezonu viděl jen dvakrát. Na Spartě a na Slavii. Přímo v Jablonci jsem nebyl ani jednou, byť samozřejmě nemám žádný důvod se mu vyhýbat. Strávil jsem tam celkem krásných devět roků, za pět let jsme čtyřikrát hráli Evropu. Myslím, že se vážně nemám za co stydět. Navíc ať jste kdekoliv, pokaždé rozhodují výsledky. Ty jsou nejdůležitější ze všech. Když je máte, jste dobrej, ať už hrajete na jednoho útočníka nebo na tři. To je pak každému jedno. Jinak s panem Peltou jsem po sezoně mluvil, můj případný návrat k týmu jsme však vůbec neřešili. O tom nepadlo ani slovo, opravdu ne. Žádné oťukávání nebylo."

Přesvědčilo vás k setrvání na Dukle i to, že jste si na jaře ověřil, že mančaft má fakt sílu?

"Samozřejmě. Přiznávám, že po podzimu mi nebylo moc dobře, asi nikomu tady. Já však vážně nejsem takový, co by to jen tak zabalil a řekl, že mě to už nebaví, ať teď zkusí postoupit zas s někým jiným. Tohle neudělám nikdy. I proto jsem rád, že se mančaft dal přes zimu dohromady a že jsme předváděli celkem slušný fotbal. Sice to nevyšlo, ale to k tomu patří. My se budeme rvát dál. Víte, pořád si myslím, že stadionem i zázemím Dukla do ligy zkrátka patří. Nemám vůbec nic proti Vyškovu nebo třeba Líšni, dělají tam fotbal dobře. Můj názor je však ten, že pokud chcete hrát nejvyšší soutěž, měl byste ji hrát jen u sebe doma. Nevypadá totiž vůbec dobře, když někde v azylu chodí na fotbal třeba jen stovka diváků."

Co posily? Prozradíte, která je už na cestě?

"Neprozradím, protože to nevím. Opravdu ne. Znáte mě a víte, že kdyby ano, klidně bych to řekl. Tohle jde však trochu mimo mě, byť posílit samozřejmě chceme. Máme papír hráčů, kde jsou hlavně navrátilci z hostování. Uvidíme, jak to bude. Určitě se nebráníme třeba vyššímu hrotovému útočníkovi, toho bychom rozhodně moc potřebovali. Stejně jako další rychlostní typ. Umím si představit i příchod stopera či krajního obránce, my bychom toho potřebovali holt víc. Ale zas to není tak, že bychom na tyhle pozice měli špatné hráče. Jen musíme rozšířit kádr. Myslím si, že tak čtyři nebo pět hráčů by mohlo přijít. Zvlášť když všichni vědí, že naším jasným cílem je postoupit."

A co váš syn Filip, jenž se během jara vrátil na post jedničky. Počítáte s ním dál?

"Smlouvu má ještě na rok, takže není žádný důvod s ním nepočítat. I tady musíme být ale obezřetní, zvlášť když Filipovi bude už 40 let. U nás na Dukle je zároveň i v roli trenéra gólmanů, k situaci si má tak hodně co říct. Kdyby vytušil, že je nutné najít někoho jiného, dal by nám to sám vědět. Po novém brankáři se sice poohlížet budeme, úplně nezbytné to ale není. Posily do pole potřebujeme přece jenom víc."