V Ludogorci vzpomínají na Vrbu: Vtipy bych mu nevyprávěl, ale je to odborník. Proč to nevyšlo?
Když 15. prosince 2019 Vrba vedl Plzeň do posledního zápasu podzimu, o jeho konci na lavičce Západočechů už se šuškalo. Po remíze 1:1 spekulace potvrdil i sám trenér. "Je dost pravděpodobné, že tady v lednu nebudu," přiznal na pozápasové tiskové konferenci. Neuběhlo ani 24 hodin a jeho odchod byl oficiální. Vrba vyslyšel volání z Razgradu a s hegemonem bulharské ligy podepsal smlouvu na dva a půl roku.
"Přichází český trenér číslo jedna," hlásil klub, když Vrbu představovali jako nového vládce lavičky. I úspěšný kouč mohl být spokojený. Po rychlém konci v Machačkale, kde půl roku po jeho příchodu došly peníze, dostal další zahraniční šanci, navíc v ambiciózním celku, který pravidelně hrál evropské poháry a už tehdy neochvějně vládl bulharské lize.
Majitel Kiril Domušjev se navíc nebojí utrácet. A myslel i na Vrbu. Český kouč si v Razgradu přišel zhruba na 40 tisíc eur měsíčně (milion korun), což byl plat, o kterém si v Plzni mohl nechat jenom zdát.
Když se ale Domušjev rozhodne investovat, chce vidět výsledky. A úspěchy na domácí scéně mu rozhodně nestačí. Podnikatel ze Sofie si na severovýchodě Bulharska pořídil drahou hračku, kterou by rád každý rok viděl v konfrontaci s evropskými giganty.
"Titul je každoroční povinnost a Liga mistrů v podstatě taky. Když se letní kvalifikace nepovede, celý tým včetně trenérů je pod obrovským tlakem," přiblížil fungování ambiciózního klubu bulharský novinář Denislav Denčev.
Vrba se o jeho slovech přesvědčil na vlastní kůži. Klub dovedl k titulu s komfortním třináctibodovým náskokem a během prvního půlroku na lavičce prohrál jediný ligový zápas. O jeho budoucnosti se ale rozhodovalo v létě. A to Ludogorci příliš nevyšlo.
Sen o postupu do Ligy mistrů se rozplynul už ve druhém předkole proti dánskému Midtjyllandu a pod Vrbou se od té doby houpala židle. Dostal ještě jednu šanci, dovedl svůj tým alespoň do skupiny Evropské ligy, ale tam narazil. V prvním zápase skupinové fáze celek z Razgradu podlehl Royalu Antverpy a Vrba se po necelém roce pakoval.
Do Bulharska přitom odcházel jako nejúspěšnější český trenér uplynulé dekády. Později se však ukázalo, že jeho kouzla fungovala hlavně v Plzni. U reprezentace se z vtipálka, který na tiskových konferencích bavil bonmoty a po výhrách dělal oslavné kotrmelce přímo na hrací ploše, stal netečný pán. Novináře odbíjel a špatně nesl tlak, který je s pozicí trenéra národního týmu spojený.
Po návratu do Plzně chytil druhý dech. Vtípky už ale nehýřil tak často jako při své první štaci ve Štruncových sadech. Že by se v Bulharsku změnil? Ani náhodou. "Rozhodně to nebyl trenér, který by svým vystupováním bavil lidi. Vtipy bych mu nevyprávěl, kvůli tomu ale do Ludogorce nepřišel," zavzpomínal na českého kouče Denčev.
Vrba si však v Bulharsku vybudoval pověst velkého odborníka. "Rychle si tu získal respekt celého fotbalového prostředí," prozradil novinář, který o týmu ze severovýchodu Bulharska píše od postupu do nejvyšší soutěže v roce 2011.
Po rychlém vyhazovu to může vyznít zvláštně, ale respekt mu prokázal i nevyzpytatelný majitel Domušjev. Z posledních 13 trenéru na lavičce Ludogorce vydržel déle pouze Slovinec Ante Šimundža. Ani on ale nedodržel smlouvu a pakoval se po roce a dvou měsících.
"Taková je práce v Ludogorci. Tlak je obrovský a trpělivost neexistuje. Pro trenéry je to extrémně náročné prostředí. Není nic neobvyklého, když vedení kouče odvolá i po relativně úspěšném období, jako tomu bylo v případě Pavla Vrby," řekl Denčev.
Angažmá v městečku na severovýchodě Bulharska započalo Vrbův trenérský pád. Po sérii neúspěchu ve Spartě, Baníku a Zlíně si Vrba naordinoval trenérský odpočinek.
Podaří se mu načerpat dostatek sil k návratu na vrchol? Vždyť i přes nevydařené období je stále druhým nejúspěšnějším koučem historie samostatné české ligy