Za 17 let od památného postupu do Champions League se toho změnilo hodně. Slavia si v Evropě vydobyla renomé a v zápasech proti týmům, jako je Ajax, už není outsiderem. A Kalivoda? Ten si už delší dobu užívá fotbalového důchodu a do Edenu vozí na tréninky svého syna.
Ví váš syn, co pro vás znamená Ajax?
"Je mu devět, takže už to ví. Vzhledem k tomu, že hraje za Slavii, takové věci ho zajímají. Už vyzvídal. Pro mě to je příjemné vypravování, protože ten dvojzápas byl opravdu hodně silný zážitek. Rád na to vzpomínám. Kvůli dnešnímu utkání je to teď ještě o dost intenzivnější."
Před 17 lety jste byli jasnými outsidery. Za Ajax hráli borci jako Luis Suárez, Klaas-Jan Huntelaar nebo Jaap Stam. Šli jste do dvojzápasu s tím, že nemáte co ztratit?
"Nikdo neočekával, že bychom měli Ajax zastavit. Byli jsme v úplně jiné situaci, než je Slavia dnes. Přistupovali jsme k tomu s velkým respektem. Do Amsterdamu jsme jeli s tím, že chceme přivést nadějný výsledek do odvety. A to se nakonec povedlo."
Z velké část díky vám, z penalty jste tehdy dal jediný gól zápasu. Vzít si balón před třicetitisícovým davem rozbouřených fanoušků, to chce kuráž, že?
"No, úplně jsem se k tomu nehrnul. (usmívá se) Standa Vlček za mnou ale přišel s míčem, a tak nějak mi naznačil, že je to na mně."
Co vám v tu chvíli proběhlo hlavou?
"Hned mi naskočily dvě věci. Jako první jsem si vzpomněl na všechna ta neúspěšná předkola a hromadu fanoušků, kteří na Ligu mistrů dlouho čekali. I já jsem ve Slavii nějaké z těch neúspěchů zažil. Věděl jsem proto, co to pro lidi znamená a najednou jsem je mohl tomu velkému snu přiblížit."
A ta druhá věc?
"Klub nebyl v dobré finanční kondici. Nikdo v tu chvíli nevěděl, co bude dál. Myslím, že moc nepřeháním, když řeknu, že jsme hráli o přežití. A já měl najednou na noze kop s hodnotou nějakých 300 milionů korun."
Měl jste v té záplavě myšlenek vůbec čas na to rozmyslet si, kam míč pošlete?
"To zase jo. Šel jsem tam s tím, že to pošlu doprava a podařilo se mi to provést přesně tak, jak jsem chtěl. Gólman sice vystihl stranu, ovšem řekl bych, že to vyšlo na centimetry přesně."
Doma jste postup potvrdili výhrou 2:1. Jaké byly oslavy?
"To, co se dělo na stadionu na Strahově bylo asi to nejemotivnější, co jsem ve Slavii zažil. Byl to jeden z nejmagičtějších večerů v klubové historii. Přímo na stadionu za námi přišlo několik lidí v pokročilém věku, kteří nám řekli, že na něco takového čekali celý život. To je vzpomínka, co na mě vyskočí vždycky jako první."
A poté, co jste opustili stadion? Slavii jste dovedli do Ligy mistrů poprvé v historii.
"Poseděli jsme a společně jsme si to užili. Bylo to ovšem v průběhu sezony, takže to nemohlo být nijak bujaré. Oslavit se to ale muselo, postoupili jsme přece do soutěže, na kterou jsme odmala všichni koukali! Každý snil o tom, že jednou bude při té hymně stát na hřišti a nám se to povedlo. Splnil se nám klukovský sen."
Ve skupině jste uhráli solidních pět bodů, jenže se vzpomíná hlavně na debakl 0:7 od Arsenalu. Co si člověk v takové situaci říká?
"Věděli jsme, co nás čeká. Arsenal byl v té době na obrovské vlně. Čtyři, pět gólů dával pravidelně i soupeřům v Premier League, takže jsme tušili, že to bude tvrdý oříšek. Jeli jsme tam s tím, že chceme co nejdéle udržet stav 0:0, to se však nepovedlo. Ve 25. minutě už to bylo 0:2 a pak už se to vezlo. Arsenal byl v té době naprostá mašina. My jsme navíc doplatili na nezkušenost."
Na vás přitom hrál tehdy teprve 20letý Cesc Fábregas.
"Měl v té době za sebou už tři kompletní sezony v Premier League. Rozhodně patřil mezi nejlepší fotbalisty, proti kterým jsem si zahrál. Moc se mi líbilo jeho pojetí fotbalu, na takové hráče jsem se vždycky rád díval."
Od roku 2007 Slavia postoupila do Ligy mistrů už jen jednou. V sezoně 2019 jí k tomu výrazně pomohl Tomáš Souček, který stejně jako vy prošel mládeží Havlíčkova Brodu. Neměli by v Edenu znovu stočit zrak na Vysočinu?
"Vypadá to tak. (usmívá se) Ale abych řekl pravdu, vůbec netuším, jak na tom teď kluci v Brodě jsou. Na Vysočinu sice jezdím za rodiči, ti však bydlí v Ledči nad Sázavou, takže se do Havlíčkova Brodu téměř nedostanu."
I bez zástupce havlíčkobrodského fotbalu byl koncem srpna postup přes Lille blízko. Co tomu chybělo?
"Asi trochu lepší výkon ve Francii. Kdyby kluci dostali jen jeden gól, mohlo to být jiné, protože to, co předvedli doma, bylo famózní. Nepamatuju si, kdy jsem Slavii viděl hrát v takové intenzitě. Ve 30. minutě jsem si říkal, kdy zvolní, ale oni v tom neuvěřitelném tempu jeli celý zápas! Byla to skvělá podívaná a řekl bych, že minimálně prodloužení si fanoušci zasloužili. Ze zápasu nakonec lidi odcházeli zklamaní, ovšem mohli být pyšní na to, jakým způsobem Slavia hrála."
Čekáte něco podobného proti Ajaxu?
"Abych řekl pravdu, tak jo. Myslím si, že uvidíme otevřený fotbal plný šancí a doufám, že s dobrým výsledkem pro Slavii. Oproti Razgradu to bude úplně něco jiného hlavně z pohledu atmosféry. Zatímco v Bulharsku byla dost komorní, řekl bych až nedůstojná pro Evropskou ligu, v Edenu očekávám bouři. Byl bych rád, kdybychom ze stadionu odcházeli spokojeni."