Tento článek vzniká krátce poté, co Česko zvládlo zápas s Moldavskem a zajistilo si účast na Euru v Německu. Vyhrálo se jednoznačně 3:0, ale musím říct, že když jsem viděl, v jakých klubech hrají naši soupeři, rozhodně by mě nenapadlo, že držení míče bude padesát na padesát a Moldavci nás budou zlobit. Čekal jsem v domácím prostředí větší dominanci. Do, za mě přísného, vyloučení s námi hráli vyrovnaný zápas a dokázali si vytvořit nebezpečné situace.
Povedlo se zařazení Tomáše Chorého, Davida Douděry či Martina Vitíka. Byl jsem z některých jmen překvapený, že hrají, ale také nemám problém uznat, že za tohle si trenér zaslouží respekt, protože to opravdu trefil.
Postup je doma. Splnili jsme povinnost. Kdo by to ale krátce po losu kvalifikační skupiny řekl, že to budou takové nervy a budeme muset rozhodovat v posledním utkání s Moldavskem. Měli jsme nejslabší skupinu ze všech, a když se navíc člověk podíval, jakým stylem se vyvíjela, jen se potvrzovalo, že postup musí být samozřejmostí.
Poláci, kteří měli být favority, se dostali do obrovských problémů. Albánie sice vyhrála skupinu, ukázala velké srdce a taktickou připravenost. Od Česka bych čekal, že bude v porovnání s nimi dál, ale ukázalo se, že bohužel není.
Pro český fotbal je osmá účast na mistrovství Evropy v řadě ohromný úspěch, vyděláme i potřebné peníze do pokladny, ale dívejme se na věci tak, že jsme měli obrovské štěstí. Na evropském šampionátu nás kvalitou čekají zcela jiní soupeři.
Na Euro však pojedeme s novým trenérem, jelikož se Jaroslav Šilhavý rozhodl po posledním utkání rezignovat. Moje prvotní dojmy jsou takové, že jsem pod ním v poslední době neviděl u týmu žádný velký výkonnostní progres.
Jen za poslední kvalifikační cyklus se řešilo tolik mimofotbalových věcí, ze kterých jsem byl znechucený a fotbalu to spíš škodilo, takže bych dokonce řekl, že u mě převažuje zklamání, byť ho respektuji za to, že se k celé věci postavil jako chlap a rezignoval po postupu na velký turnaj.
Nicméně jsem na trenérovi v průběhu kvalifikace viděl známky vyčerpanosti, jako by byl zlomený a nevěděl, jak dál. Občas mi ho bylo až líto. Můj názor je takový, že měl skončit dříve. Ideální čas byl loni v březnu po neúspěšné baráži o MS v Kataru. K týmu mohl přijít trenér, který by měl čas tým posunout a na Euro jsme mohli jet v trochu jiné kondici.
Padají už první jména, kdo by připadal v úvahu. Četl jsem o Martinu Svědíkovi, Miroslavu Koubkovi či Michalu Bílkovi. Osobně bych vsadil na cizince, jak už jsem dříve uvedl v rozhovoru pro Livesport Zprávy. Nicméně si myslím, že lidé, kteří o tom rozhodovat, nebudou mít takovou odvahu a finance to provést.
Jsem pro trenéra z ciziny, říká Morávek
Tím pádem bych ukázal na Martina Svědíka. Líbí se mi jeho práce ve Slovácku. Zakládá si na disciplíně, náročnosti a zároveň umí vyjít s hráči. Hraje intenzivní fotbal. To jsou věci, které český fotbal potřebuje. Někdo může namítat, že nemá úspěchy se Spartou či Slavií, ale to pro mě není klíčový faktor k tomu, zda může trénovat reprezentaci. Hledět by se mělo na zcela jiné věci. Dokáže vštípit týmu tvář? Budeme hrát fotbal, který má smysl? Bude to atraktivní pro diváky? Dokážeme být takticky variabilní?
Přesně tohle mi u nároďáku v posledních měsících scházelo. Například v utkání proti Polsku bylo zřejmé, že naše taktika v prvním poločase nefunguje. Místo toho, abychom přišli s překvapivým řešením a zaskočili Poláky, jedinou změnou bylo personální obsazení útočné dvojice, která dělala to samé, co jejich předchůdci. Člověk si v hlavě přehrával, co všechno šlo s vývojem zápasu dělat. Jak reagovat, koho na hřiště poslat, jak upravit rozestavení. Jenže ze strany realizačního týmu to nepřišlo. To, co jsme schopni vyprodukovat ze hry proti soupeři jako je Polsko či Albánie, je prostě málo. O Moldavsku se nemusíme bavit, to není tým, který by pro nás měl být měřítkem.
Nesouhlasím s tím, že na kreativitu nemáme hráče. Obzvlášť v momentě, kdy nám na lavičce sedí Václav Černý či Vasil Kušej. To jsou kluci, kteří to v sobě mají a umí to. My ale nedokážeme vytěžit jejich silné stránky a spíš hledíme na ty slabší a nehodí se nám do systému. Že Černý nenaskočil do ani jednoho ze dvou posledních zápasů, mě opravdu zarazilo a něco takového jsem upřímně nečekal.
I proto bych si přál, aby ideálně přišel k týmu zahraniční trenér, který dá hráčům nový pohled na věc a fotbalově je obohatí. Krásný příklad jsou Slováci, kteří vsadili na italského trenéra Francesca Calzonu. Poslouchal jsem podcast Livesport Daily s Martinem Dúbravkou, který popisoval, jak Calzona změnil jejich myšlení. Učí hráče věci, které v životě nedělali. Najednou všichni jezdí na sraz rádi a těší se tam. Přiznám se, že jsem při poslechu až záviděl, jak to mají naši východní sousedé nastavené. Manažera týmu jim navíc dělá Marek Hamšík. Myslím si, že staví něco zajímavého a na Euru budou mít obrovsky hladový mančaft.
Přál bych si, aby i Česko mělo zajímavý tým, který je takticky nevyzpytatelný, umí přečíst soupeře, umí na každého něco vymyslet. Nezalekne se z velkých jmen. Hraje pěkný fotbal. A člověk mu může fandit, i když se zrovna něco nepovede. Jenže takový dojem jsem české reprezentace v poslední době neměl.
Paradoxně si však myslím, že Euro v Německu by nám mohlo sednout. Ne proto, že postavíme trochu jiný tým a přijde jiný trenér, ale protože očekávám, že v každém zápase budeme v roli týmu, který vyčkává a hrozí z brejků. Nemusí tvořit. Hru budou muset tvořit soupeři. Nedivil bych se, kdybychom se dočkali zas podobné cesty jako na posledním šampionátu.
To ale rozhodně nemění nic na tom, že v kvalifikaci na Euro jsme měli velké potíže při výstavbě útoku, kreativitě a práci s míčem kolem soupeřova vápna. A to je aspekt, který nás může dohnat při kvalifikaci na MS 2026, která se rozjede na začátku roku 2025. Snad to bude jedna ze zásadních věcí, na které nový kouč začne intenzivně pracovat.
