Když britský list The Guardian rekapituloval skončené základní skupiny turnaje, uvedl tento fakt jako první. Je to do jisté míry znepokojivé. Kopnout trestňák je totiž samostatná disciplína. Chce to nejen sílu v noze a hodiny tréninku, nýbrž také perfektní techniku a chytrost. I proto to byla doména fotbalistů, kteří tvořili hru.
S ústupem klasické role špílmachra se vytrácí i tahle dovednost, jíž kultivovali Pelé, Maradona, Beckham, Zidane, Messi či Ronaldo. V české lize jí v nedávné době udivil sparťan Haraslín. A ve zmíněném finále evropského šampionátu v roce 1984 Platini. Vzpomínky ožívají, vždyť Francie a Španělsko se nyní utkají v největším soutěžním zápase od té doby.
Tehdy se v pařížském Parku princů 57 minut čekalo na gól. Než si metr za šestnáctkou postavil míč Platini a pravačkou jej obstřelil kolem zdi k pravé tyči. Ačkoliv právě tam stál připravený Arconada. Gólman a dlouholetý kapitán národního týmu, jemuž La Roja vděčila za postup do finále, když ji předtím proti Němcům a Dánům zachránil famózními zákroky.
Nejvíc se však – k jeho smůle – vzpomíná na tento jeho moment. Padl totiž na zem o zlomeček vteřiny později, míč proklouzl jeho připravenou náručí a došoural se mu pod tělem za čáru. Od té doby se ve Španělsku podobným minelám brankářů říká Arconadas. I československý rozhodčí Vojtech Christov, jenž finále řídil jako hlavní, se později svěřil, že to pro něj byl nepochopitelný gól. Stejně jako pro poražené jeho verdikt, jímž celou situaci po sporném odpískání faulu vyvolal.
Když se dlouho poté stal Platini prezidentem UEFA, požádal Arconadu před finále Eura 2008, v němž se Španělé chystali na Němce, aby byl na utkání jeho hostem. "Přišlo mi hezké pozvat někdejšího rivala," vysvětloval. A celý moment, který už téměř čtvrtstoletí tolik tížil poraženou zemi, se snažil zlehčit. "Nemá si co vyčítat. Byla to dokonalá střela," žertoval. Osud pak zařídil, že trofej, kterou 24 let předtím Španělům vzal, jim po finále ze své tehdejší funkcionářské role předal. Byla to jejich první po 44 let dlouhém čekání…
Arconadu nešťastný moment pronásledoval na každém kroku. Jako by se zapomnělo na to, že tenhle pouze 178 centimetrů vysoký brankář přezdívaný El Pulpo (Chobotnice) dovedl provinční Real Sociedad ke dvěma titulům po sobě. Jeho odkaz definitivně očistil Andrés Palop, náhradní španělský gólman na onom evropském šampionátu 2008. Pro zlatou medaili si totiž k Platinimu přišel v typickém zelenočerném dresu svého předchůdce.
Po vítězném semifinále si jeho zapůjčení vyjednal s jedním novinářem, jenž byl s Arconadou kamarád a triko od něj měl doma, a nechal si ho poslat leteckou poštou do Vídně. Jakmile pak rozhodčí odpískal konec finále, upaloval do šatny si jej obléct. "Když jsem přebíral zlatou medaili, řekl jsem panu Platinimu, co mám z pocty na sobě. Ujistil mě, že to Luisovi udělá obrovskou radost," líčil Palop.
A ještě zpátky k úvodní myšlence – tedy chybějícím trefám z přímých volných kopů. Na Euru v Německu už padlo 108 gólů, žádný z nich však z této standardní situace. Budíček! Zvlášť při pohledu na statistiky. V historii evropského šampionátu se toto stalo jen jednou, v roce 1972 se však hrály pouhé čtyři zápasy. Před osmi lety (s nárůstem počtu účastníků turnaje o osm týmů na 24) skončily v síti rekordní čtyři rány z trestňáku, minule už jen jeden.
Polský dovednostní kouč Bartek Sylwestrzak zasvětil studiu přímých kopů neuvěřitelných 24 let. Je zřejmě největším expertem na toto téma na světě. Věnuje se převážně tomu, jak správně zasáhnout míč. Ze současné situace nemá radost. "Pokud by zodpovědní lidé pochopili, jakou tato standardka skýtá možnost, kdyby se tomu hráči věnovali v přípravě… Jenže trenéři a analytici, kteří o tom příliš nevědí, říkají: ‘Hlavně nestřílejte z trestňáku!’ Je to absurdní a obrovsky promarněná šance," říká specialista, jenž má za sebou angažmá v progresivních klubech jako Midtjylland či Brentford.
Jako příklad uvádí mladý kouč záložníka West Hamu Jamese Warda-Prowse, který se z této situace prosazuje pravidelně. "Jenže je to výjimka. Každý tým by měl mít dva, tři takové hráče," míní Sylwestrzak. Jeho vyprávění o zkušenostech s podobou moderního tréninku není příliš povzbudivé. "Je zcela běžné, že kluby doslova odrazují hráče od toho, aby dělali něco navíc. Zajímá je jen to, aby byl fit na příští zápas. Ti, kteří se chtějí zlepšit, to musejí skoro dělat potají. S tímto přístupem by bylo nemožné, aby vyrostli takoví králové přímáků jako Alessandro del Piero, Juninho Pernambucano nebo Andrea Pirlo," podotýká.
Statistiky jeho slova podtrhují. Za posledních 15 let klesl podle listu The Guardian podíl přímých střel na branku z trestných kopů v útočné třetině hřiště v elitních pěti evropských ligách z 25 % (každá čtvrtá) na 19 % (ani ne každá pátá).
Před vyvrcholením Eura je tu však naděje, že se ještě mohou fanoušci nějaké parády z přímáku dočkat. A ne snad kvůli tomu, že na tom minulém padl ten jediný z kopačky Dána Mikkela Damsgaarda v semifinále. Mistři tohoto oboru jsou totiž Francouzi, kteří vládnou historickým statistikám turnaje jak v počtu gólů, kterých z této situace dosáhli (pět), tak v i těch inkasovaných (spolu s Anglií tři). Ostatně – Luis Arconada by mohl vyprávět…