Dobře informovaný server InFotbal přišel ve středu ráno s informací, že o hledání nástupce Jaroslava Šilhavého u národního týmu by mělo být rozhodnuto. Výsledek? Hlavním trenérem se stane Ivan Hašek, kterému budou k ruce jeho oblíbení asistenti – Luděk Klusáček, nedávno odvolaný z pozice hlavního kouče druholigové Zbrojovky Brno, a Jaroslav Veselý, který na jaře dovedl Bohemians do evropských pohárů. Podle reakcí na sociálních sítích nejsem jediný, u koho z téhle zprávy převládá pocit "zklamaný, ale ne překvapený".

Z Haškova okolí jdou už několik let zprávy, že by v rodné zemi měl zájem jen o dvě trenérské funkce – u reprezentace a na Spartě. Do té či oné pozice ho dlouhodobě tlačí i letití parťáci z fotbalového prostředí, se kterými rozebírá dění na trávnících na golfovém greenu. Koneckonců kolega Jakub Dvořák vytáhl z archivu vydání deníku Sport, ve kterém Ladislav Vízek svůj komentář o potenciálním novém trenérovi národního týmu uvozuje titulkem "Bral bych Ivana Haška." Datum publikace: 29. listopadu 2017, tedy šest let zpátky.

Tou dobou zrovna Hašek končil jednu ze svých štací v arabském světě, konkrétně v Emirates Clubu, kde vydržel pouhých sedm zápasů. Snad i to byl jeden z důvodů, proč na jednu z nejsledovanějších trenérských židlí v zemi usedl Jaroslav Šilhavý, který měl za sebou úspěšné působení v obrozené Slavii. Ať byl letošní Šilhavého konec jakkoli hořký, troufám si tvrdit, že jeho angažování byla tehdy správná volba. Jasně, kvalifikace na MS byla neúspěšná a ta na německé Euro poněkud upocená, ale úspěch na minulém šampionátu nebo třeba památný skalp Anglie mu už nesebere nikdo.

Ale zpátky k Haškovi, jehož jméno je po šestiletém čekání zase v kurzu, tentokrát dokonce v čele žebříčku. Časy se sice změnily, jeho situace však není o moc jinačí než tehdy. Pořád platí, že posledním evropským klubovým působištěm mu bylo Saint-Etienne v roce 2007. Od konce v Emirates Clubu přidal na své CV dvě adresy – Al Fujairah opět v Emirátech a reprezentaci Libanonu. Tu za rok vedl ve 12 zápasech. Vyhrál dva.

Slušně řečeno, výčet působení 60letého trenéra z posledních několika let ve mně nevyvolává ani opatrný optimismus. Nechci nijak snižovat jeho status, je to nepochybně legenda tuzemského fotbalu a jeden z hrstky českých trenérů, jehož jméno má zvuk (někde) v zahraničí. Nemyslím si však, že by český fotbal byl v takové kondici, aby trenéra hlavního reprezentačního výběru volil na základě dřívějších zásluh.

I letmý pohled do FORTUNA:LIGY naznačuje, že je kde brát. Nejde jen o Briana Priskeho či Jindřicha Trpišovského (zvlášť, když druhého jmenovaného by slávistický boss Jaroslav Tvrdík z Edenu nepustil, jak veřejně vyhlásil). Liga má nejednoho náročného, moderního kouče – Radoslav Kováč sbírá pochvaly od fanoušků i trenérských kolegů, byť jeho Pardubice co do výsledků zatím "trpí na krásu".

Václav Jílek v Olomouci dlouhodobě jede nad plán a trápí trio českých velkoklubů. Ve Spartě to jemu a asistentovi Jiřímu Saňákovi před pár lety nevyšlo, ale jsem přesvědčený o tom, že mají na posun na pomyslnou vyšší úroveň. A nakonec samozřejmě Martin Svědík, který vybudoval konkurenceschopný a úspěšný tým, proti kterému není legrace hrát, ze Slovácka. Z toho Slovácka, o kterém se rok co rok píše, že už má přece přestárlý kádr a že tuhle sezonu už určitě půjde výkonnostně a výsledkově dolů. A ono ne a ne…

Svědíka zmiňuji coby "to nejlepší nakonec", protože podle ohlasů fanoušků právě on byl a je největším favoritem na angažmá u národního týmu. Neberu argument, že netrénoval Spartu, ani Slavii, protože výsledky zkrátka má. I Anglie si přece vybrala trenéra, který na klubové úrovni nejvýš vedl Middlesbrough, a nečekala, až mu hodí laso Manchester United, protože jen tehdy bude hoden role u nároďáku.

"Jsem připravený přijmout i takovou výzvu," vyhlásil Svědík v nedávném rozhovoru pro iSport. Takže má dlouhodobě formu, výsledky, zápal, kde je problém? To se budeme muset zeptat na FAČR, který by s ním, podle informací InFotbalu, počítal maximálně do role asistenta. Nechci se urážet za jiné, ale to mi fakt nepřijde jako nabídka odpovídající jeho postavení v aktuální hierarchii českých fotbalových trenérů.

Problém možná bude to slovo "aktuální". Český klubový fotbal jde dopředu, staví se nové stadiony, chodí čím dál víc lidí. Pohárová trojice Sparta, Slavia, Plzeň není v Evropě za otloukánky do počtu, ale postupuje. Jenže podle zákulisních informací se na Strahově nejde po současné výkonnosti, ale po jménech.

Vždyť i když se řešila možnost angažovat zahraničního trenéra, hlavním kandidátem měl být Lothar Matthäus. Legenda, jistě. Osobnost, která si v německých médiích nebere servítky, bezpochyby. Ale jako trenér naposledy vedl Bulharsko před 12 (!) lety, od té doby nula nic. A několikrát prohlásil, že na tom nehodlá nic měnit.

Vzhledem k náladě, která kolem reprezentace v posledních měsících panuje, neočekávám od nástupce Jaroslava Šilhavého moc a s pohledem na náročnou skupinu na evropském šampionátu vím, že postup bude úspěchem. Jako nadšenec do stoické filozofie se řídím podle hesla "Premeditatio malorum", které nás učí raději očekávat to nejhorší. 

Cokoliv lepšího, byť v sebemenší míře, už nás může jen příjemně překvapit. Pokud ale Česko na německém Euru povede kouč vybraný na základě nějakého historického statusu, místo někoho, kdo může národní tým nakopnout tím správným směrem, lehké hořkosti se asi budu nějakou dobu zbavovat.