Turnaj byl přehlídkou talentované nastupující generace, kterou zastupují Lamine Yamal, Arda Güler či Kobbie Mainoo, ale svou extratřídu na evropské scéně ukázalo i několik méně známých hráčů...
Dani Olmo (Španělsko)
Španělské hvězdičky Yamal a Nico Williams zazářily na právě vrcholícím Euru z křídelních prostorů, Olmo se však pro finalisty ukázal jako klíčový díky svým výkonů ve středu pole.
Šestadvacetiletý hráč je především v Německu, kde už čtyři roky úspěšně působí v dresu RB Lipska, dobře známý, ale sérií vynikajících výkonů si řekl i o zájem všech ostatních.
Poté, co pozdním gólem pečetil výhru Španělska 4:1 nad Gruzií, nastoupil Olmo do čtvrtfinále proti Německu po pouhých osmi minutách místo zraněného Pedriho. A trenér Luis de la Fuente si musel mnout ruce, střídání se mu totiž vydařilo nad míru – Olmo vstřelil úvodní gól a na ten vítězný přihrál Mikelu Merinovi v prodloužení.
V semifinále s Francií byl Olmův zásah z 25. minuty nakonec vítězný a poslal Španělsko do pátého finále Eura. Ofenzivní univerzál stále bojuje o Zlatou kopačku, neboť má na kontě tři góly a dvě asistence, přestože nastoupil v základní sestavě pouze ve dvou ze šesti zápasů Španělska.
Marc Guehi (Anglie)
Guehi hraje svůj první velký mezinárodní turnaj, na jeho projevu přímo na trávníku to vška není znát. Je mu teprve 23 let, ale ve středu defenznivy trenéra Garetha Southgatea působí vedle Johna Stonese klidně a jistě. Anglie s ním v sestavě v pěti zápasech inkasovala jen tři góly.
Řada fanoušků a expertů se obávala čtvrtfinále proti Švýcarsku, v němž Guehi kvůli žlutým kartám chyběl. Anglie nakonec dramatický duel zvládla v penaltovém rozstřelu a v semifinále byl obránce Crystal Palace zpátky v sestavě.
Vzrůstem neveliký (182 cm) stoper sehrál důležitou roli při kritickém momentu Albionu v osmifinále proti Slovensku, když v nastaveném čase asistoval u krásné vyrovnávající branky Judea Bellinghama.
Cody Gakpo (Nizozemsko)
Nizozemsko po 20 letech poprvé postoupilo do semifinále Eura, pod což se tučně podepsal i útočník Gakpo. Ofenzivní univerzál Liverpoolu se v oranžovém dresu vybičoval ke skvělým výkonům a navázal na skvělé výkony z mistrovství světa v Kataru, které předcházely jeho přesunu na Anfield Road.
Gakpo vstřelil vyrovnávací gól při výhře Nizozemska 2:1 ve skupinové fázi nad Polskem, zatímco jeho úvodní trefa při výhře 3:0 nad Rumunskem v osmifinále dodala Oranjes klid.
Rozjetý forvard měl prsty i ve vítězné brance Nizozemců proti Turecku, když předskočil obránce soupeře a donutil ho dát si vlastní gól.
Giorgi Mamardašvili (Gruzie)
Chviča Kvaracchelija byl před turnajem možná jediným Gruzíncem, kterého fanoušci ostatních reprezentací znali. V den finále Eura už je tomu však jinak – brankář Mamardašvili totiž svými výkony dotáhl outsidera k vítězství nad favorizovaným Portugalskem a k senzačnímu postupu do osmifinále.
Třiadvacetiletý gólman si ve čtyřech zápasech připsal 30 zákroků, což je po 32 zákrocích Rusa Igora Akinfejeva z roku 2008 druhý nejlepší výkon v historii Eura.
Mamardašviliho výkony nepřekvapily fanoušky La Ligy, brankář Valencie totiž patřil v uplynulém ročníku španělské soutěže mezi nejlepší muže v rukavicích.
Marcel Sabitzer (Rakousko)
Záložník německé Borussie Dortmund, který byl klíčovou součástí překvapivého postupu BVB do finále Ligy mistrů, navázal na své skvělé výkony ve žluto-černém dresu i na evropském šampionátu.
Ve středu zálohy řídil hru Rakouska a týmu Ralfa Ragnicka pomohl k překvapivému prvnímu místu ve skupině. Fotbalisté z alpské země za sebou nechali i pozdější semifinalisty z Francie a Nizozemska. O Rakušanech se začalo mluvit jako o černém koni turnaje, skvělý průběh ME ale nakonec pokazila nečekaná osmifinálová prohra s Tureckem.
Sabitzer byl v průběhu turnaje neustálou hrozbou pro obrany soupeřů. Tlačil se do vápna a nebál se napřáhnout i z větší dálky. Svůj jediný gól na turnaji dal v duelu s Nizozemskem, v němž ranou z ostrého úhlu rozhodl o vítězství 3:2.