Pět kroků ke zkáze. Na tříkolce z kopce, plané sliby i od základů vyhořelý Barák

1. Případ Sadílek

Kouč Ivan Hašek před svou premiérou na reprezentační lavičce mluvil slibně. Na úlet tří hráčů, kteří před rozhodujícím duelem kvalifikace na Euro šli (ještě za bývalého kouče Šilhavého) do baru, reagoval po nástupu do funkce slovy, že "kázeň a disciplína, která trochu chyběla, bude důležitá. Belmondo byla obrovská chyba, kardinální malér." 

A tak pro jistotu ještě před odjezdem na závěrečný turnaj do Německa, o nějž tým hrál celý rok a poté kvůli tomu přišel o úspěšného kouče Šilhavého, dopustil podobnou pitominu.

Disciplína je totiž i to, že když hráče čeká vrchol sezony, pár dní předtím nesjíždějí alpské kopce na tříkolce. Tak jako Michal Sadílek a spol. O tom, jak moc to byla atrakce pro děti, čímž bagatelizoval celou věc kouč Hašek, svědčí osm desítek stehů, které si Sadílek odnesl z havárie při sjezdu i vyjádření jeho bratra Lukáše, že je hlavně rád, že brácha žije.

Hašek a spol. navíc nejdřív dokonce lhali o původu zranění, když veřejnosti tvrdili, že Sadílek boural na kole na cestě na trénink. Špatný signál vůči hráčům, kteří pravdu samozřejmě znali. A tak místo pohodové atmosféry alpské idyly opouštěl tým soustředění s další aférou na krku, čili v úplně opačném módu, než by před tak důležitým turnajem potřeboval.

2. Ustrašený začátek

A ještě jednou pohled do ledna a Haškova prvního vystoupení před veřejností po nástupu do role kouče fotbalové výkladní skříně republiky. "Základním předpokladem je, abychom lidi bavili. Slibuju, že uděláme maximum pro to, aby se náš projev fanouškům líbil. Budeme hrát moderně," prohlásil tehdy. Na tomto místě platí staré známé pořekadlo, že slibem neurazíš…

O tom, že to byly jen plané řeči, bylo jasno po 10 minutách úvodního utkání Eura s Portugalci. Tedy jen těm posledním důvěřivcům, kdo se nechali uchlácholit výsledky v přípravě a neviděli předvedené výkony. Ty byly vším, jen ne modernou. Proti Ronaldovi a spol. připomínal projev Čechů návrat v čase o 30 let, kdy bránit znamenalo odkopávat míče co nejdál od své branky. Absolutně chyběl plán B, co dělat po zisku balonu. Jako by ani čeští trenéři nepočítali s tím, že se to jejich týmu povede.

Dá se pochopit, že realizační tým zřejmě šetřil své kreativnější hráče na klíčový duel s Gruzií a nechtěl je vysilovat v zápase, o němž tušil, že tým v něm s největší pravdědobností dominovat nebude a tak jako tak ztratí. Ovšem jít tomu ještě naproti a nasadit například Douděru na opačný kraj pole, než na jaký je zvyklý, zvlášť pár dní poté, co tam nepřesvědčil v přípravě…

3. Nedostatečný cit

Od jarní baráže, která do skupiny k Česku přivála Gruzii, bylo jasné, že o postupu týmu ze skupiny se rozhodne právě proti Kvaracchelijově družině. V nadsázce se mohli trenéři v základní fázi turnaje soustředit jen na tento duel. Připravit si na něj taktiku, plán, času na to bylo dost, pak ji jen přizpůsobit danému dni a hodině. Jenže místo toho se všechno jako by odvíjelo podle předem daného scénáře.

Těžko budou Václav Černý, který celé jaro sedí ve Wolfsburgu mezi náhradníky (a Adam Hložek je na tom v Leverkusenu jen o trochu lépe), zčistajasna tahouny ofenzivy na přehlídce nejlepších hráčů kontinentu. Na Černém byla až příliš patrná nervozita a touha hlavně nic nezkazit. Což během prvního poločasu pochopil i Hašek se svými parťáky, jenže to mohli vyčíst z tréninků či hráčova vystupování daleko dřív. Ne až za stavu 0:1…

Výhra nad Gruzínci visela na vlásku, český tým měl drtivý tlak. Soupeř se zabarikádoval v šestnáctce, právě pro tyhle chvíle je, zdálo se, v týmu plzeňský bijec Tomáš Chorý. Jenže ten celé marné snažení svých spoluhráčů sledoval jen z lavičky. Svůj přínos poté naplno ukázal proti Turecku, když se přičinil o jediný gól v jeho síti. Kdyby naskočil už proti Gruzii…

4. Rozporuplný Barák

Špatný odhad sehrál roli i u nešťastného českého hrdiny turnaje Antonína Baráka. Svérázný hráč, který rok v národním týmu pro spory s jeho minulým vedením nebyl, se zařadil do skupiny těch, kteří na šampionát jeli, aniž by měli pořádné vytížení v klubu. To za prvé. "Reprezentaci chyběl. V Česku neběhá tolik hráčů, jako je on. Je schopný rozhodovat zápasy a mužstvu má rozhodně co dát," soudil Hašek při oznamování své první nominace v březnu.

Barák to na Euru neukázal. Ani vlastně neměl pořádně kdy. Na Portugalce byl málo defenzivně zdatný, na Gruzínce málo zdravý a na Turky málo rozumný. Navíc neudělal nic, čím by vyvrátil pověst problémového článku celku. Naznačit, že byl po viróze na duel s Gruzií připraven, jenže lékaři mu cestu do utkání zatarasili, to si mohl odpustit. Přece jen – není lékař.

Po měsících nucené absence chtěl strašně moc dokázat, že může být spasitelem. Asi nejvíc však sám sobě. Jak zplna hrdla zpíval hymnu před duelem s Turky, tak se pustil i do soupeře. Zcela bez zábran… Výsledkem byla červená karta (nejrychlejší v historii mistrovství Evropy), která týmu dost omezila možnost hrát s Turky ještě lépe, než to nakonec zvládl. Kdyby však český tým neudělal předchozí přešlapy, ani do té situace nemusel dospět…

5. Chybná očekávání

Češi přijeli do Německa s nejmladším výběrem ze všech. Kouč Hašek několikrát opakoval, že tým staví hlavně s výhledem na mistrovství světa v Severní Americe za dva roky. A Euro chápal jako – velmi hloupě řečeno – ostrou přípravu na kvalifikaci. Vrcholného světového svátku fotbalu se reprezentace účastnila za posledních 34 let pouze jednou. Je to lákavý cíl.

Přece jen trenér byl ve své roli teprve pár měsíců, ještě je všechno příliš čerstvé. Hráči jako Krejčí, Hranáč či Provod potvrdili, že se mohou měřit s evropskou špičkou. Jenže byl to pro ně první velký turnaj a především – nehrají žádnou těžkou evropskou ligu jako většina jejich soupeřů, teprve do ní rostou. Na Euru si všichni tři (spolu s gólmanem Staňkem) řekli o angažmá v některé z nich.

Chce se věřit tomu, že tohle byla zkouška nanečisto a že opravdu vrchol tohoto celku přijde za dva roky. Úspěch na letošním Euru by byl něčím navíc, neúspěch může posloužit jako motivace. A trenéru Haškovi přinese čas všechno pořádně promyslet…