Livesport Focus: Hod mincí, stříbrný gól nebo politika – aneb jak se dá na Euru zajistit postup

1960: Proti Sovětům hrát nebudete

Poprvé se o titul mistra Evropy ve fotbale hrálo ve Francii v roce 1960. Finálový turnaj měl pouze čtyři účastníky a skládal se ze čtyř zápasů – dvou semifinálových utkání, finále a zápasu o třetí místo. Výslednou čtveřici tvořila domácí Francie, Jugoslávie, Československo a Sovětský svaz. Účast na vyvrcholení mistrovství si však všechny čtyři týmy musely vybojovat v konkurenci celkem 17 celků, které se do prvního Eura v historii přihlásily.

Všichni aspiranti na titul se nejdřív utkali v osmifinále (kvůli lichému počtu 17 týmů proběhlo i jedno předkolo) a následně ve čtvrtfinále. Všechny tyto zápasy se odehrály systémem na dva zápasy doma-venku, které proběhly už mezi lety 1958 a 1959. Konečným vítězem turnaje se stali fotbalisté Sovětského svazu. Přes čtvrtfinále však prošli bez boje, kontumačně. Jejich soupeři, Španělé, nesměli do zápasu proti komunistické zemi nastoupit. Rozkazem to dostali od diktátora Franka kvůli naprosto rozdílné politické ideologii, kterou ve Španělsku razil.

1968: Když k titulu pomohl hod mincí a finálová odveta

V roce 1968 to bylo podruhé, co mistrovství Evropy vyhrála pořádající země. V roce 1964 se to povedlo Španělsku, v roce 1968 hostila finálovou část mistrovství Evropy Itálie. Na cestě k titulu však měli Italové pořádný kus štěstí. V semifinále proti Sovětskému svazu bylo skóre nerozhodné 0:0 i po prodloužení. Penalty se v té době ještě nekopaly. O postupujícím do finále rozhodnul hod mincí.

Ve finále se Italům podařilo vyrovnat zápas s Jugoslávií až deset minut před koncem. Stav 1:1 se opět nezměnil ani po prodloužení. Ve finále hod mincí použit nebyl. Finále se muselo opakovat. Ve druhém zápase, konaném o dva dny později, Italové vyhráli 2:0 a radovali se z titulu.

1992: Vítěz, který se na turnaj nekvalifikoval

Poměrně známý je příběh mistrů Evropy z roku 1992, kdy Euro hostilo Švédsko. Senzačně se jimi stali Dánové. Jednak rozhodně nepatřili mezi favority turnaje, ale hlavně – na mistrovství původně vůbec neměli být, nekvalifikovali se na něj. Do turnaje ale opět po letech promluvila politika. Kvůli válce na Balkáně byla z finálového turnaje vyloučena reprezentace Jugoslávie.

Na její místo byl přizván celek Dánska, který skončil v kvalifikační skupině druhý právě za Jugoslávií. O této výměně bylo rozhodnuto pouhých deset dnů před začátkem turnaje. Dánský trenér Richard Möller Nielsen musel tým narychlo povolávat zpět z různých koutů světa, kde hráči trávili svou posezónní dovolenou.

2004: Jediný stříbrný gól v historii Eura

Když zápas v základní hrací době skončí nerozhodně, jde se do prodloužení. Hraje se na dva poločasy po 15 minutách. V případě, že v prodloužení padne branka, má tým, který prohrává, stále čas na odpověď. Dříve tomu tak však vždycky nebylo. Platila dvě pravidla, která o vítězi v případě branky rozhodovala dříve. Jedním z nich bylo pravidlo zlatého gólu, které spočívalo v tom, že jakmile dal některý ze soupeřů v prodloužení gól, zápas tím ukončil a radoval se z vítězství. Někdy se tomuto systému říká také "náhlá smrt".

Druhou variantou, kterou UEFA přijala v roce 2002, byl takzvaný stříbrný gól. Byl o něco milostivější pro tým, který v prodloužení prohrával. Měl totiž čas vyrovnat, ale jen do konce dané části prodloužení. V případě prvního poločasu tedy jen do konce celkové 105. minuty zápasu (90 minut základní hrací doby plus 15 minut první části prodloužení).

S pomocí stříbrného gólu se do finále Eura 2004 probojovali jeho pozdější překvapiví vítězové Řekové. Ti v semifinále skórovali proti Čechům těsně před koncem první části prodloužení (Traianos Dellas se trefil hlavou po rohovém kopu přesně v čase 105:02). Češi tak už neměli možnost na Dellasův stříbrný gól reagovat a rozhodčí zápas prakticky ihned po gólu Řeků ukončil. Byl to jediný stříbrný gól v historii mistrovství Evropy, neboť UEFA hned po konci Eura 2004 pravidlo stříbrného gólu zrušila.